Název
MELOCACTUS BREDEROOIANUS Buin.
 

Taxon
Melocactus brederooianus Buining, Succulenta, 51: 28, 1972
Druhové jméno bylo autorem zvoleno na počest spolupracovníka A. F. H. Buininga, autora mnoha studií o jihoamerických kaktusech, A. J. Brederoo, z Holandska.

 

Popis
Stonek
stlačeně kulovitý, polokulovitý, až pyramidální, 80-120 mm vysoký a 110-160 mm široký, žeber 10-11, asi 20 mm vysokých, trojúhelníkovitých, přímých, s nenápadným zvlněním, pokožka zeleno-sivá, matná, v mládí slabě lesklá; areoly oválné, 6 mm dlouhé a 4,5 mm široké, s bělavou krátkou vatou, později holé. Okrajových trnů 8-9, zprvu bělavě hnědé, později šedavě černé, asi 10-15 mm dlouhé, vždy přímé, vrchní nejkratší, dolní 1 nejdelší, odstávající, přímý, asi 22-32 mm dlouhý; středový trn 1, asi 20-25 mm dlouhý, stejné barvy jako okrajové.
Cefálium
asi 40-50 m vysoké a 70-90 mm široké, s propadlým vrcholem, složené z hustých, krátkých, rezavě červených štětin, vlna patrná jen ve středu cefália.
Květy
tmavě růžové, asi 20-22 mm dlouhé, jen málo z cefália vyčnívající, okvětní lístky oblé, asi 2,2 mm široké.
Plod
kyjovitý, asi 13 mm dlouhý a 5-8 mm široký.
Semena
krátce hruškovitá, asi 1 mm velká, černá.

 

Variety
Melocactus brederooianus není vnitrodruhově členěn, naopak, většinou je (N. P. Taylor, P. Braun i jiní) spojován s podobnými taxony, například s M. acispinosus Buin.et Bred. (HU 258a) a M. inconcinnus Buin. et Bred. (HU 608). N. P. Taylor jej dokonce zahrnuje pod taxon Melocactus bahiensis (Br. et R.) Lützelburg, Estud. Bot. Northeste 3: 111, 1923, a uvádí jej jako synonymní jméno - M. bahiensis subsp. bahiensis f. acispinosus (Buin. et Bred.) N. P. Taylor (Bradleya 1991).

 

Výskyt
Typová lokalita byla udána Municipio Ituibá, asi 15 km na cestě Cansancao, pod keři, na nánosech krystalinických křemencových písků, v nadmořské výšce asi 460 m, Bahia, Brazílie. Podle informací současných odborníků je rozšířen v širokém okolí u Municipio Jacobina, ale i jinde, kde obývá nadmořské polohy většinou mezi 500-1000 m n. m. Vyskytuje se na skalnatých útesovitých terénech, na balvanech a skalních stěnách, ale také na nánosech křemenných písků. Roste jak na plném slunci, tak v polostínu keřů a mezi trsy listnatých bylin a travin.

 

Pěstování
Podobně jako jiné druhy ze střední Brazílie nečiní v kultuře potíže, snad je možné říci, že patří k nejodolnějším druhům rodu. Pochopitelně při respektování nároků na vyšší teplotu při zimování. Postačí však hodnoty 15 °C, případně vyšší, občasné poklesy pod 10 °C je schopen dobře tolerovat. Semenáče, pokud jsou zásobeny pravidelnou zálivkou a výživou, narůstají téměř stejně rychle jako Echinopsis (některé druhy), až do tvorby cefália, potom se růst zastavuje a dospělci většinou po10-15 letech bez zjevné příčiny hynou. Protože však je většina jedinců samosprašných a tedy tvoří plody bez sprášení pylem z druhých rostlin, je možné si snadno zajistit novou generaci. Odborníci doporučují ponechat si ve sbírce několik různě starých rostlin, abychom si zajistili trvalé udržení druhu.
Melokaktusy sázíme do běžného kaktusového substrátu, snesou i vyšší obsah humusu. Během období růstu, kdy jsou teploty 25-35 °C mohou i po delší období stát doslova ve vodě, resp. ve slabém roztoku hnojiva.

 

Poznámky
Melocactus brederooianus je jedním z druhů, které byly objeveny koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let ve státě Bahia. Tehdy pojmenované rostliny si jsou značně podobné a současní taxonomové je považují za problematický okruh blízce příbuzný s dlouho známým a široce rozšířeným druhem - M. bahiensis. Je to možné dobře pozorovat i na kulturních semenáčích, kdy najdeme jen velice malé odchylky na otrnění, například u dalších příbuzných, jako jsou - M. amethystinus Buin. et Bred. (HU 270), M. lensselinkianus Buin. et Bred. (HU 273), M. grisoleoviridis Buin. et Bred. (HU 405), M. ammotrophus Bred. et Bercht (HU 353), M. glauxianus Bred. et Bercht (HU 382). Přitom najdeme údaje (cit. N. P. Taylor 1991), že v některých případech rostou sympatricky (na stejném nalezišti) s M. violaceus, M. paucispinus a M. zehntneri aniž je možné nalézt hybridní, či přechodné rostliny.
Před více než dvaceti lety jsem díky kontaktům s A. F. Buiningem získal všechny jím nalezené a dovezené taxony v semenech, po mnoho let jsem je pěstoval a z většiny z nich jsem sklidil množství semen. Nedá se to ovšem srovnat se současným stavem, kdy je produkováno mnoho druhů v desetitisícových počtech dokonale vyvinutých rostlin. Lze je zakoupit v mnoha firmách ve Španělsku, hlavně na Kanárských ostrovech, v Maroku, Kalifornii i jinde. Bohužel jsou tyto rostlin určeny ke komerčnímu využití a veškerá dokumentace o jejich původu se neuchovala. Původně byl tento taxon rozšiřován pod číslem HU 607.

 

Literatura
Braun J. P., On the taxonomy of Brazilian Cereae (Cactaceae), Bradleya, 6: 85-99, 1988
Taylor N. P., The genus Melocactus (Cactaceae) in Central and South America, Bradleya, 9: 1-80, 1991

 

Autoři
Text J. Říha, foto archív Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a jedna