Název
NOTOCACTUS GRAESSNERI (K.Sch.) Krainz var.GRAESSNERI
 

Taxon
Notocactus graessneri (K. Schumann) Krainz, Die Kakteen, 15, 7, 1960
Echinocactus graessneri K. Schumann., Monatsschr. Kakt-Kunde, 13 : 130, 1903
Malacocarpus graessneri (K. Sch.) Br. et R. The Cactaceae, 3 : 205, 1922
Acanthocephala graessneri (K. Sch.) Backeb., Blätt. Kakt.-Forsch., 1938
Brasilicactus graessneri (K. Sch.) Backeb., Cactaceae Deutsch. Kakt.-Ges., 2 : 36, 1942
Parodia graessneri (K. Sch.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 7 : 4, 1982
Druh byl pojmenován na počest Richarda Grässnera jun., který ho importoval v srpnu 1903 ze státu Rio Grande do Sul.

 

Popis
Tělo
jednoduché, kulovité, ve stáří také poněkud protáhlé, asi 100 mm vysoké a poněkud širší, pokožka pololeskle listově zelená, temeno poněkud šikmé, slabě snížené, pokryté drobnými zlatohnědými trny. Žebra velmi početná, až k 60, rozložená v bradavkovité, 2-3 mm vysoké hrbolky; areoly velmi hustě stojící, 3-5 mm vzdálené, okrouhlé, s dlouho vytrvávající nažloutlou plstí. Okrajové trny velmi početné, světle žluté, poněkud sklovité, jehlovité, tuhé; středových trnů až 6, poněkud silnější, zlatohnědé, až 20 mm dlouhé.
Květy
až 25 mm dlouhé, bledě zelené; lůžko květní 6-7 mm dlouhé, vně světle zelené, hladké s malým množstvím areol se šídlovitými šupinami, krátkou bílou vlnou a 5-8 odstávajícími 4-10 mm dlouhými štětinami; Květní trubka asi 10 mm dlouhá, uvnitř bledě zelená, vně jako lůžko květní; nitky bělavě zelené, prašníky žluté; čnělka bělavě zelená, se 7-8 vzpřímenými, krátkými, bledě zelenými rameny blizny; okvětní lístky bledě zelené, zašpičatěle kopinaté.
Plod
malý, kulovitý, otrněný.
Semena
podlouhlá, sotva 1 mm dlouhá.

 

Variety
Rozsáhlý areál druhu podmínil vznik řady místních variet, z nichž byla popsána
var.albisetus Cullm. (Kakteen und andere Sukkulenten 1955)
var.flaviflorus Backeb. (nom. illeg.) (Das Kakteenlexikon 1966).
Celá řada dalších odchylek byla sbírána jednotlivými sběrateli na různých nalezištích:
var.fortalezensis HU 54, PR 269
var.longispinus PR 271
var.stellatus FR 1276a
var.tenuispinus HU 329
var.yaquiraensis HU 48
všechny nepopsané !!!
Jako - var.graessneri byly označeny nálezy FR 1276, PR 270
Jako - var.albisetus nálezy FS 25, FR 1276b
Mezi formy N.graessneri patří i nálezy HU 329, HU 501, FS 239, FS 325.

 

Výskyt
Druh je rozšířen v rozsáhlém areálu v severovýchodní části brazilského státu Rio Grande do Sul, která je značně hornatá, od nížin až do hor, kde se občas vyskytuje dokonce i sníh. V travnatých nížinných partiích osídluje skalnatá vyvýšení.

 

Pěstování
N.graessneri roste dobře pravokořenný v propustném, lehce kyselém substrátu. Z poměrně malých semen vyrůstají drobné semenáčky, které však při pravidelné zálivce uspokojivě dorůstají, pokud se substrát udrží bez plísní a řas. Rostliny ve stáří narůstají do pohledných zlatě otrněných koulí. Svým vzhledem jsou nápadné i bez květů, které přes svou neobvyklou barvu jsou nepříliš výrazné a méně početné než u blízce příbuzného druhu N.haselbergii. V literatuře uváděnou menší odolnost vůči chladu při přezimování nemohu potvrdit, je srovnatelná s jinými odolnými druhy notokaktusů. Ritter ve svém díle (Kakteen in Südamerika) uvádí na stanovištích brazilikaktusů i častý výskyt sněhu. Naopak při teplém přezimování patří N.graessneri k druhům nejsnáze napadnutelným červeným pavoučkem. Rovněž v době růstu trpí příliš vysokými teplotami, vyhovuje mu menší intenzita osvětlení, stálá mírná vlhkost a dostatek čerstvého vzduchu.

 

Poznámky
Druh byl popsán roku 1903 K. Schumannem jako Echinocactus. Dosud byl jako autor přiřazení druhu k rodu Notocactus nejčastěji veden Berger (Kakteen 1929), ten ale použil jméno Notocactus výslovně pro podrod rodu Echinocactus. Proto je nutno za autora platné kombinace Notocactus graessneri pokládat až Krainze. V rodu Notocactus sensu Buxbaum tvoří N.graessneri spolu s N.haselbergii zvláštní podrod Brasilicactus, který byl některými autory (Backeberg, Ritter) chápán jako samostatný rod.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1579, 1959
Berger A., Kakteen, p. 208, 1929
Schäfer G., Kakt./Sukk., 14 : 52, 1979
Schütz B., Kaktusy 78, 14 : 75, 1978

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a deset