Taxon
Mammillaria wrightii Engelmann et Bigelow f. wolfii Hunt, Cact. Succ. J. (G.B.), 41: 97, 1979
Mammillaria wrightii Engelm. var. wolfii (Hunt) Reppenhagen, Die Gattung Mammillaria. Monographie, 1: 99, 1991
Jméno druhu bylo zvoleno na počest botanika z USA, který v 19. století intenzívně sbíral v oblasti Jihozápadu USA, na Kubě aj. - jmenoval se Ch. Wright. Jméno formy bylo vybráno na počest rodiny Wolf z misie menonitů v Yecora, Sonora, Mexiko.

Popis
Stonek
jednotlivý, kulovitý až stlačeně kulovitý, vzácně ve stáří i krátce válcovitý , 40-100 mm dlouhý a 40-80 mm široký, bradavky válcovité, oblé, na konci zaoblené, 10-15 mm dlouhé a 3-4 mm široké, měkké až ochablé, pokožka matná, tmavě zelená, axily holé, areoly kruhovité, asi 2 mm velké, zprvu slabě vlnaté, později holé. Okrajových trnů obyčejně 10-14, tence jehlovité, asi 8-12 mm dlouhé, boční delší než horní, 3 horní o poznání silnější a kratší, všechny bělavé, často s tmavší horní polovinou, slabě ochmýřené; středové trny (1-)2-4, jehlovité, asi 10-12 mm dlouhé, horní přímý, dolní vždy háčkovitý (háčkovité mohou být 2 i 3), tmavohnědé až černé barvy.
Květ
až 60 mm velký, široce nálevkovitý, čistě bílé barvy; vnější okvětní lístky kopinaté, asi 12 mm dlouhé, zevně zelenohnědé, na okrajích obrvené; vnitřní okvětní lístky kopinaté, až 30 mm dlouhé a 4 mm široké, celokrajné, špičaté, průsvitně bílé; blizna bělozelená; prašníky žluté, nitky tyčinek sklovitě bílé, vzácněji narůžovělé.
Plod
kulovitý až švestkovitý až 25-30 mm velký, ve zralosti s průsvitným purpurově-zeleným oplodím a zelenou šťavnatou vonnou dužninou.
Semena
vejčitá s bazálním hilem, testa jamkovaná (foveolátní), černá.

Variety
M. wrightii navrhují Hunt (1983 ) a také Lüthy (1995) rozčlenit na podřízené taxony:
- var. wrightii - rozšířená v USA (Arizona, Nové Mexiko)
- var. wrightii f. wolfii Hunt - je známo jediné naleziště ve státě Sonora, Mexiko
- var. wilcoxii (Toumey ex K. Sch.) Marshall - rozšířená na jihu USA (Arizona, Nové Mexiko) a v severním Mexiku (Sonora)

Výskyt
M. wrightii f. wolfii roste v horských dubo-borových lesích u osady Yecora a v Caňonu Santa Clara, v nadmořské výšce asi 1600-1800 m, stát Sonora, Mexiko. Rostliny osídlují světliny v lese, často jsou zasypány opadaným jehličím, geologické podloží tvoří žulové a rulové horniny. V zimních měsících zde klesají teploty k 0 °C, nechybí sníh a noční přízemní mrazíky. Na původním (typovém) nalezišti roste populace několika desítek rostlin. Později byly podobné rostliny nalezeny na dalších podobných, nedaleko ležících stanovištích.

Pěstování
Jedná se o choulostivý taxon s nároky na mírně kyselý, silně propustný substrát. Zaléváme opatrně, vždy až po dokonalém proschnutí celého objemu kořenového balu. Kořeny nesnášejí přítomnost vody po delší čas, vždy je vhodnější nechat rostliny "na sucho?, než riskovat jedinou nevhodnou zálivku. Jednotlivé květy se objevují již na malých semenáčích, velká poupata někdy zaujímají více než třetinu objemu stonku rostliny. Tvorba velkých květů a následně plodů dokáže vyčerpat menší rostliny natolik, že zcela ztratí schopnost dále růst a často po dozrání plodů vyschnou a uhynou. Množíme výsevem semen, ta dobře klíčí i po uplynutí 4-5 let. Protože je M. wrightii f. wolfii velmi vzácnou a vyhubením ohroženou rostlinou bude záslužné věnovat se uchování a rozmnožení tohoto krásného taxonu.
Foto R. Šubík, na snímku je jedna z rostlin vypěstovaných ze semen z přírody. Text J. Říha.

Poznámky
W. Reppenhagen publikoval i úvahu o tom, že varieta wolfii by mohla být docela dobře i samostatným druhem - Mammillaria wolfii. Nelze se divit, protože jak charakter květů, tak také izolované naleziště v horách tuto teorii docela dobře umožňují. To všechno vedlo W. Reppenhagena k návrhu osamostatnění taxonu na úrovni druhu. Zejména květy jsou ojedinělé, vzhledem k velikosti rostliny jsou obrovské, nezvyklé, průsvitně bílé barvy.
V roce 1977 jsme měli možnost poprvé rostlinu vidět v Mexiku, když ji krátce předtím objevili A. B. Lau a prof. K. Schreier. Dovezli jsme také semena, z nichž vyrostla generace semenáčů, které se u nás rozšířily a dodnes jsou pěstovány. Protože se jedná o mimořádně hezkou mamilárii, která je navíc i v přírodě velice vzácná, nejspíše na pokraji vyhubení, bude vhodné ji co nejvíce namnožit a rozšířit mezi pěstitele.
Lau a Reppenhagen později v osmdesátých letech několikráte navštívili naleziště a ověřili, roztroušený až vzácný výskyt této rostliny v přírodě. Také potvrdili, že se nejedná o náhodně vzniklou ojedinělou (bělokvětou) mutaci, ale o skutečnou populaci bíle kvetoucích jedinců. Dodnes se podařilo pozorovat v přírodě více než stovku rostlin, kvetoucích více méně stejnými, čistě bílými květy.
Zajímavé pozorování zveřejnil a fotografiemi dokumentoval W. Krüger (1997). Nalezl tuto rostlinu na stanovišti ležícím asi 50 km západněji. Vzhledem byly tyto rostliny shodné s M. wrightii f. wolfii - ale květy měly lehce narůžovělý odstín, zejména okraje okvětních lístků, zatímco střední části květu byly bílé.

Literatura
Bravo-Hollis H., Las Cactaceas de México, 3: 110, 1991
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 1: 116, 1983
Krüger W., Gedanken zum Mammillaria wrightii-Komplex, Mitteilungsbl. des Arbeitkreises f. Mammill.-Freund., 21: 18-19, 1997
Lüthy J. M., Taxonomische Untersuchung der Gattung Mammillaria Haw., 1995
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p. 140, 1980
Pilbeam J., The Cactus file, Mammillaria, 6: 120, 1999

Autoři
Foto R. Šubík, na snímku je jedna z rostlin vypěstovaných ze semen z přírody. Text J. Říha.