Taxon
Mammillaria swinglei (Britton et Rose) Bödeker, Mammill. Vergl.-Schlüssel, p. 33, 1933
Neomammillaria swinglei Br. et R., The Cactaceae, 4: 158, 1923
Jméno bylo zvoleno na počest objevitele rostliny, botanika W. T. Swingle, který až do roku 1952 intenzívně sbíral a studoval suchomilnou vegetaci Jižní Kalifornie a přilehlých států Mexika.

Popis
Stonek
zprvu jednotlivý, ve stáří většinou od báze odnožující a trsovitý, válcovitý, 100-250 mm dlouhý a 30-50 mm široký, bradavky válcovité až kuželovité, pevné, s šedozelenou nebo tmavozelenou pokožkou; axily s občasnými bílými štětinami, areoly oválné, v mládí s bílou krátkou vatou. Okrajové trny v počtu 11-18 o délce 7-14 mm, jehlovité, přímé, paprskovitě rozložené, bílé s tmavším hrotem; středové trny 1-4, jeden dolní většinou háčkovitý, asi 15 mm dlouhý, hnědočervený až hnědočerný, ostatní středové přímé 8-13 mm dlouhé, hnědé barvy.
Květy
široce zvonkovité až nálevkovité, asi 30 mm široké, vyrůstají ve věnci blízko temene; okvětní lístky široce kopinaté, celokrajné, špičaté až zaoblené, růžově červené se světlým okrajem a tmavším středním proužkem; blizna 7-9ramenná, bělavě zelená; nitky tyčinek růžové, prašníky žluté.
Plod
kyjovitý, 14-20 mm dlouhý, tmavě červený.
Semena
kulovitá, asi 1 mm velká, testa černá, jamkovaná (foveolátní).

Variety
Přesto že je tento druh rozšířen na značně rozlehlém areálu, nebyly ustanoveny žádné podřízené taxony. Známe ovšem blízce příbuzné, které jsou některými odborníky považovány za shodné či podřízené - např. M. inaiae a M. sheldonii, jejichž naleziště leží ne příliš daleko na pacifickém pobřeží Mexika (Sonora, Sinaloa).

Výskyt
Typová lokalita byla udána Guayamas, Sonora, Mexiko. Další doložené sběry pocházejí z jiných míst na pobřeží, např. Bahía de Kino, Bahía San Carlos, Guázimas, stát Sonora, také Los Mochis, stát Sinaloa. Rostliny zde osídlují pobřežní útesy vystavené přímému slunci, také však je najdeme ve stínu pod keři, kde mají příznivější podmínky a nezřídka rostou v substrátu z rozpadajících se mušlí a humusu z rozpadající se opadanky. Dešťové srážky jsou zde sezónní s kulminací začátkem léta a trváním až do prosince. Teploty jsou po celý rok vyrovnané a neklesají pod 20 °C.

Pěstování
M. swinglei má střední nároky na pěstební podmínky, tj. volíme běžný půdní substrát, případně minerální či umělý substrát, nepravidelnou občasnou zálivku a umístění na přímém slunci. Zimní teploty mohou klesat pod 10 °C, raději však jen krátkodobě. Protože obdobím kvetení je současně i období růstu, můžeme zimovat i ve tmě. Poupata pak rostliny nasazují v časném až vrcholícím létě. Při zimování na světle se poupata objevují zhruba o měsíc dříve a produkce květu je výrazně větší, často se násada poupat opakuje ke konci léta (zejména pokud v horkých letních měsících nezaléváme a rostlinám dopřejeme letní odpočinek). Množíme výsevem semen, kterých kulturní rostliny produkují značné množství. Semenáče začínají kvést ve velikosti asi 2 cm, což může být třetím až čtvrtým rokem věku. Nutné je vzájemné opylení květů cizích rostlin. Možné je i vegetativní množení , tj. oddělením odnoží či rozdělením trsů. Roubování se nedoporučuje, protože příliš intenzívní růst vede ke vzniku velkých a nepříliš vzhledných rostlin, naopak vhodné je takzvané tvrdé pěstování, neškodí nechat rostliny vyschnout a seschnout i několikrát během vegetační sezóny.
Foto R. Šubík, text J. Říha. Na snímku je rostlina pěstovaná ve sbírce autora textu.

Poznámky
Mammillaria swinglei je řazena do série Ancistracanthae, do skupiny M. grahami. Patří k velmi hezkým a vděčným rostlinám s krásnými nápadnými květy a ve sbírkách je dostatečně zastoupena. Někdy činí potíže ji odlišit od ostatních příbuzných druhů - zejména od M. sheldonii (Br. et R.) Böd., která má kratší pevnější světlé otrnění. Ovšem popsáno a v literatuře navrženo bylo mnohem více taxonů, např. M. gueldemanniana Backeb., M. hutchinsoniana (Gates) Böd., M. guirocobensis Craig, M. mazatlanensis K. Sch. et Gürke. Všechny jsou si do jisté míry podobné a jejich určování není snadné. Konečně současné moderní systémy (např. Lüthy 1995) navrhuje uznat M. mazatlanensis jako samostatný druh a M. sheldonii a M. swinglei jen jako podřízené variety či poddruhy.

Literatura
Backeberg C, Die Cactaceae, 5: 3291-3292, 1961
Bravo-Hollis H., Las Cactaceas de México, 3: 108-109, 1991
Craig R. T., The Mammillaria handbook, p. 198, 1945
Dufek R., Mammillaria sheldonii (Br. et R.) Böd, Atlas kaktusů VIII, 8: 17, 1993
Lüthy J. M., Taxonomische Untersuchung der Gattung Mammillaria Haw., 1995
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p. 131, 1980
Pilbeam J., The Cactus file. Mammillaria, 6: 120, 1999

Autoři
Foto R. Šubík, text J. Říha. Na snímku je rostlina pěstovaná ve sbírce autora textu.