Název
MAMMILLARIA REKOI (Br. et R.) Vaupel subsp. LEPTACANTHA (Lau) Hunt
 

Taxon
Mammillaria rekoi (Britton et Rose) Vaupel subsp. leptacantha (Lau) Hunt, Mammillaria Postscripts, 6: 8, 1997
Mammillaria rekoi (Britton et Rose) Vaupel var. leptacantha Lau, Cact. Succ. J. (US), 55: 69, 1983
Druhové jméno bylo zvoleno na počest objevitele dr. V. A. Reko, sběratele různých tropických rostlin v Mexiku. Jméno variety leptacanthus znamená v překladu "s tenkými jemnými trny?.

 

Popis
Stonek
jednotlivý, později většinou trsovitý, jednotlivé stonky 50-100 mm dlouhé a asi 60 mm široké, bradavky kuželovité, asi 8 mm dlouhé a 5 mm široké, s vodnatou šťávou, areoly kruhovité, asi 3 mm velké, zprvu s krátkou bílou vlnou, později holé. Okrajové trny v počtu 27-30, jemné, jehlovité, horní 4 mm dlouhé, spodní až 6 mm dlouhé, sklovitě bílé; středové trny 4-6, dlouhé 25-35 mm, tenké, pružné, zahnuté, většinou zkroucené až kudrnaté, někdy na konci háčkovitě zahnuté, kaštanově hnědé, později šednoucí.
Květy
zvonkovité, asi 20 mm dlouhé a 15 mm široké; vnější okvětní lístky kopinaté, 10 mm dlouhé a 2 mm široké, vínově červené; vnitřní okvětní lístky dlouze kopinaté, 10 mm dlouhé a 2 mm široké, purpurově růžové barvy; blizna s 5 laloky, bělozelená; prašníky bělavé, nitky tyčinek bělavé, na koncích růžové.
Plod
válcovitý, až 22 mm dlouhý, bělavý až narůžovělý, s tmavším koncem.
Semena
asi 1 mm velká, s červenohnědou jamkovanou (foveolátní) testou.

 

Variety
Známe doposud jen jedinou homogenní populaci, která má podle některých odborníků blízký vztah k M. mitlensis a samozřejmě i k M. rekoi. Proto byl tento taxon navržen také na úroveň samostatného druhu, což není všeobecně přijímáno.
Současné nejpřijatelnější vnitrodruhové členění:
M. rekoi subsp. rekoi, ke které jsou přiřazovány M. pullihamata Backeb. a M. mitlensis Bravo, všechny známé a rozšířené pouze ve státě Oaxaca;
M. rekoi subsp. aureispina Lau, z izolovaného naleziště, hlubokého kaňonu Rio Grande de Oaxaca u osady Yólox;
M. rekoi subsp.. leptacantha Lau ve střední části státu Oaxaca.

 

Výskyt
A. B. Lau, který rostlinu objevil koncem roku 1979, udal jako typovou lokalitu kilometrovník 118 na silnici spojující města Oaxaca a Mitla v jihomexickém státu Oaxaca. Roste na příkrých skalních útesech a stěnách, kde obsazuje nepatrné štěrbiny a pukliny horniny, většinou vulkanického původu. Společně se vyskytují jen mechy a lišejníky. Později byla rostlina objevena na několika dalších místech, její rozšíření je však silně omezeno na malou enklávu vulkanických hornin v geologicky pestré oblasti, která zdaleka není dostatečně prozkoumána.

 

Pěstování
Ve srovnání s ostatními příbuznými druhy má subsp. leptacantha poněkud vyšší nároky na umístění a ošetření. Je to zřejmě dáno původem v extrémních podmínkách v přírodě, kde je vystavena intenzivnímu slunečnímu svitu, vysokým teplotám a suchu. Volíme proto chudší vysýchavý substrát a také opatrnější vodní režim, tj. zaléváme až po proschnutí celého kořenového systému. Přes tyto nároky je tato hezká drobná mamilárie u nás dobře ve sbírkách zastoupena, snad i proto, že květy nasazuje již v malé velikosti a období kvetení trvá dlouho, resp. opakuje se na jaře a na podzim. Množíme buď zakořeněním odnoží, nebo semeny, ta jsou však drobná a růst semenáčů v prvních měsících po vyklíčení je pomalý.
Na snímku je originál z přírody v Botanické zahradě UK v Praze, foto R. Šubík, text J. Říha.

 

Poznámky
Naleziště s M. rekoi subsp. leptacantha jsme s R. Šubíkem a W. Reppenhagenem navštívili jen několik týdnů po tom, co A. B. Lau rostliny objevil. Hned u milníku km 118 se tyčí kolmé stěny, které je možno zdolat úzkými stržemi erozního původu. Teprve na horních hranách útesovitě rozeklaných stěn lze pozorovat nenápadné chomáče rostlin. Je neobyčejně nesnadné se k nim dostat na dosah. Podařilo se nám dovézt několik jedinců do Botanické zahrady UK v Praze a ze semen z těchto rostlin pochází i většina zástupců taxonu v našich sbírkách.
M. rekoi je řazena do serie Polyacanthae (S.-D.) K. Sch. a nejblíže příbuzné jsou M. guerreronis (Bravo) Böd. a M. duoformis Craig et Dawson.

 

Literatura
Bravo-Hollis H. et Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 177-179, 1991
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p. 116-117, 1981
Pilbeam J., Cactus file, Mammillaria, p. 244-246, 1999

 

Autoři
Na snímku je originál z přírody v Botanické zahradě UK v Praze, foto R. Šubík, text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet