Název
MAMMILLARIA HUITZILOPOCHTLI Hunt var. NIDULIFORMIS Lau
 

Taxon
Mammillaria huitzilopochtli Hunt var. niduliformis Lau, Mam. Soc. J., 34: 46, 1994
Mammillaria huitzilopochtli Hunt subsp. niduliformis (Lau) Pilbeam, The cactus file, Mammillaria, 6: 142, 1999
Huitzilopochtli byl jeden z mnoha aztéckých bohů - bůh deště - a přinášeny mu byly krvavé lidské oběti. Jméno variety niduliformis znamená v překladu hnízdo tvořící a vztahuje se na dlouhé, hnízdovitě zkroucené a spletené středové trny.

 

Popis
Stonek
jednotlivý, vzácně odnožující, kulovitý až mírně válcovitý, asi 70-80 mm dlouhý a 50-60 mm široký; bradavky kuželovité, asi 4-5 mm dlouhé, svěže zelené barvy; axily zprvu s bělavou vatou, později holé. Okrajových trnů asi 22, sklovitě bílé, asi 1,5 mm dlouhé, ke stonku přitisknuté, paprskovitě rozložené; středové trny většinou 2, někdy 4, asi 20-30 mm dlouhé, nahoru zahnuté, dolní vždy směruje dolů, pružné, ohebné, na bázi silnější na konci tenčí, hnědavé až černé barvy.
Květy
asi 15 mm dlouhé a 10 mm široké, zvonkovité, karmínově červené, na bázi žlutavé, okvětní lístky jazykovité asi 2 mm široké; blizna červená, prašníky krémově bílé.
Plody
válcovité, až 30 mm dlouhé a 4-5 mm široké, oplodí červené.
Semena
asi 0,8 mm velká, se světlou, žlutou až nahnědle červenou jamkovanou testou.

 

Variety
Mammillaria huitzilopochtli obývá poměrně malý areál na dně Tomellin Caňon v Mexiku. Na několika místech zde v bočních kaňonech, resp. na jejich stěnách najdeme odlišné populace tohoto druhu. U Tecomavaca na tmavých vypreparovaných holých slepencových stěnách najdeme typovou varietu M. huitzilopochtli (Lau 66). Zhruba o 15 km dále na jih u osady Cuicatlan roste na slínových stěnách přímo nad silnicí forma M. huitzilopochtli se žlutě zbarveným otrněním (Lau 066A). Varieta niduliformis (Lau 1495) se vyskytuje asi 10 km dále na východ, odbočíme-li ze silnice a pěšky sledujeme přímo korytem řeku Rio Santo Domingo až k bočnímu kaňonu Arroyo Salado. Zde osídlují kolonie rostlin tmavé, železem bohaté, slepencové skály. Dále na jih v kaňonu Rio Grande roste jiná zajímavá forma M. huitzilopochtli se silnými černými středovými trny, které se vyskytují na rostlinách obligátně (na každém jedinci).

 

Výskyt
Rozšíření var. niduliformis je známo jen z velmi malého areálu, na stěnách bočních strží Tomellin Caňon, v poměrně nízké nadmořské výšce okolo 450-500 m, nad řekou Rio Santo Domingo, Arroyo Salado, Oaxaca, Mexiko. Roste na příkrých, kolmých až převislých stěnách slepenců s vysokým obsahem železa. Společně se vyskytuje jen velmi málo jiných rostlin, hojné jsou mechy a lišejníky, také Echeveria spec. a Sedum spec. V tomto substrátu jsou kořeny pevně ukotveny, sledují povrch kompaktní horniny a nezřídka jsou mnoho decimetrů dlouhé, drátovité a pevné.

 

Pěstování
M. huitzilopochtli je o poznání choulostivější než většina ostatních druhů série Supertextae. Podobně jako např. M. crucigera má méně vyvinutý kořenový systém, takže nádoba na pěstování by měla být spíše menší, aby zemina či substrát dostatečně rychle vyschly. Při nepravidelné zálivce a sázení do propustného, nejlépe minerálního substrátu prospívá dobře i na vlastních kořenech. Velmi dobře se osvědčil substrát složený z opukové drtě a hrubého písku (pak je nutné dodávat pravidelně živiny v zálivce). Vodu rostlinám dopřejeme jen při vyšších teplotách, nejlépe při 20-30 °C. V období růstu volíme umístění na plném slunci, zimovat lze při teplotách kolem 10 °C. Množení je možné výsevem drobných semen, růst klíčenců a semenáčů je zprvu pomalý. Ve vyšším věku je vhodné rostliny zmladit, tj. odříznout vrcholové části příliš dlouhých stonků a znovu je zakořenit.
Foto R. Šubík, text J. Říha.

 

Poznámky
Druh je zařazen do série Supertextae, do příbuzenstva M. crucigera. Tato skupina obývá souvislý areál na severu státu Oaxaca a patří sem M. crucigera a M. tlalocii, které jsou si podobné jak ve stavbě stonku a otrnění, tak ve stavbě květů, plodů a semen. Také ve způsobu existence najdeme podobnosti - všechny obývají příkré až kolmé skalní stěny a útesy druhotných (usazených) hornin, které jsou bohaté na snadno přístupné minerální látky. Mají velmi malá semena, která snadno ulpívají i na příkrých terénech, kde mohou klíčit a dát vznik novým pokolením.
Od M. crucigera se M. huitzilopochtli odlišuje jednotlivým vzrůstem (u M. crucigera se temeno dichotomicky větví) a také přítomností středových trnů. U některých populací se středové, silné, dlouhé a většinou černě zbarvené trny objevují jen fakultativně (jen na některých jedincích, případně vyrůstají jen v některých areolách). Varieta niduliformis má středové trny vyvinuty vždy, jsou však na rozdíl od jiných forem či variet tenké, pružné a hnízdovitě spletené.
V přírodě je tvar rostlin většinou fajfkovitě utvářen. Je to zapříčiněno větráním podloží, kdy se povrch horniny rozvolňuje, deštěm je odplavován a rostliny se tak uvolňují a odklánějí od skály. Kompenzují to ohybem dolních částí stonku vzhůru a také růstem vrcholové části.

 

Literatura
Bravo-Hollis H. et Sánchez-Mejorada H., Las Cactaceas de México, 3: 300-302, 1991
Hunt D. R.,Cact. Succ. J. (GB), 41: 106, 1992
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 2: 92, 1984
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p.140, 1980
Pilbeam J., The cactus file, Mammillaria,6: 142-143, 1999
Rogozinsky H., Linzen T. et Wolf F., Mammillaria crucigera Martius und ihre nächsten Verwandten, Mitt. Arbeitkreises f. Mamm., 21: 187-211, 1997
Říha J. et . Šubík R., Výlet za Mammmillaria tlalocii. Kaktusy, 26: 12-15, 1990
Říha J., Kráska s ošklivým jménem - Mammillaria huitzilopochtli, Kaktusy, 21: 51-53, 1985

 

Autoři
Foto R. Šubík, text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a sedm