Název
MAMMILLARIA CAMPTOTRICHA Dams
 

Taxon
Mammillaria camptotricha Dams, Gartenwelt, 10: 14, 1905
Neomammillaria camptotricha (Dams) Br. et R., The Cactaceae., 4: 126, 1923
Dolichothele camptotricha (Dams) Tiegel, Jahrb. Deutsch. Kakteen-Gesellschaft, 103, 1935-1936
Pseudomammillaria camptotricha (Dams) Buxb., Österr. Bot. Zeitschr., 98: 85, 1951
Mammillaria decipiens Scheidw. subsp. camptotricha (Dams) Hunt, Mammillaria Postscripts, 6: 7, 1997

 

Popis
Stonek
zpočátku jednotlivý, brzy odnožující a tvořící trsy. Jednotlivé stonky ploše kulovité, později protáhlé, 20-50 mm vysoké a 26-60 mm široké; temeno zapuštěné, zakryté trny; pokožka listově zelená. Bradavky vzpřímené, přikloněné k temeni, měkké, masité, 15-16 mm dlouhé, 3-4 mm silné, bez mléčné šťávy; axily s hrubými píchavými štětinami, areoly kruhovitého až oválného tvaru, s bílou krátkou plstí, asi 1 mm široké. Okrajových trnů 3-5, až 15-45 mm dlouhých, ohebných, tenkých až hrubých, píchavých, žluté až hnědé barvy; starší trny tmavnou a šednou.
Květy
jednotlivé, 15-18 mm dlouhé, 10-14 mm široké, v husté spleti trnů zcela ukryté, okvětní lístky kopinaté, bílé; čnělka 9-10 mm dlouhá, blizna bělavá až nažloutlá, většinou s 5 rameny, tyčinky s prašníky žlutavé, 4 mm dlouhé, prašníky žluté.
Plod
štíhlý, kyjovitý, bílý až hnědavý, 15-25 mm dlouhý, 2-4 mm široký, se zaschlým zbytkem květu. Dozrává asi 3-4 měsíce po odkvětu.
Semena
hnědá, kapkovitá až ledvinkovitá, 0,9 mm dlouhá, 0,7 mm široká; testa jamkovaná, hilum středně velké, úzké, podlouhlé, bílé.

 

Variety
Ve Schmollově katalogu z r.1947 jsou uvedeny bez bližšího popisu variety depressa, senilis a subinermis; Tiegel zavedl var. longithele (nom. nud.). Rozdíly mezi nimi však nevybočují z běžné variační šíře. Rostliny se mohou lišit hlavně v síle a délce trnů, jejich barva se mění s věkem od zlatožluté přes hnědou až po šedou.

 

Výskyt
Typová lokalita není známa, bývá uváděna mezi Higuerillas a San Pablo. Další lokality leží mezi Colon a San Pablo Toliman a západně od Higuerillas v mexickém státu Queretaro. Rostliny rostou na granitovém podkladu v nadmořské výšce 1700-2000 m n.m. ve stínu keřů. Doprovodnou kaktusovou vegetaci tvoří Ferocactus latispinus, F. histrix, Mammillaria perbella, M. bernalensis, Myrtillocactus geometrizans, Echinocereus cinerascens, Opuntia streptacantha, O. robusta, O. leucotricha, O. imbricata, O. neochrysacantha a Stenocereus dumortieri. Je zajímavé, že rostliny rostoucí ve stínu, kde je i vrstva hrubého humusu a více vlhka, mají delší a hustější trny žluté barvy, zatímco rostliny z exponovaných míst jsou otrněné méně a spíše do šeda. Ještě zajímavější je fakt, že rostliny, přenesené ze zastíněných stanovišť do skleníku, na plném slunci trny ještě prodlužují. Rostliny na nalezištích sbírali např. Reppenhagen (Rep. 1164 San Pablo-Higueras, Rep. 1815 Colon), A. B. Lau (L 1231 Rio Jalpan, L 1347 Higuerillas), Wendel Minch (WM 3261, 3761 Higuerillas) a Michel Lacoste (ML 481 Santa Marma del Mexicano Colon - San Pablo Toliman, Sierra Zamorano).

 

Pěstování
Mammillaria camptotricha je vděčná rostlina, která nečiní při pěstování potíže. Snese v průběhu vegetace dost vody, na substrát není náročná. Je to vhodná rostlina i do sbírky začátečníka. Rostlina na snímku je pěstovaná bez přesazení již více než 15 let v květináčku o průměru 6 cm prakticky v čisté antuce a každý rok se odmění několika květy, kterých si na snímku i pozorný pozorovatel sotva všimne. Semena s prokázaným původem bývají nabízena zřídka i v renomovaných katalozích. Rostliny se množí snadno dělením trsů. U nás pěstované rostliny se liší v hustotě a síle otrnění, jen málokdy se setkáme s tak pěkně vytrněným jedincem, jaký je představen na fotografii.

 

Poznámky
Reppenhagen řadí M. camptotricha společně s M. decipiens a M. decipiens var. albescens do série Decipientes do skupiny Decipiens, Lüthy do podrodu Mammillaria, sekce Conoidothelae, série Decipientes. D. J. Ferguson ji řadí do sekce Subhydrochylus, série Decipientes.
Oblast výskytu se nachází na izotermě 18 oC, srážkový úhrn v 15 km vzdáleném Sao Pablo je 860 mm/rok. Hlavní část srážek spadne v květnu až říjnu. Reppenhagen naměřil 19. listopadu kolem poledne 26 oC.
Reppenhagen uvádí, že je samosprašná. Samosprašnost by se dala očekávat vzhledem k tomu, že si skutečně nedovedu představit opylovače, který by se prodíral hustým otrněním. Moje zkušenosti ji však nepotvrzují.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3531-3532, 1961
Pilbeam J., The cactus file handbook 6, Mammillaria, p. 83, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, p. 354, 1991

 

Autoři
Text P. Antálek, foto M. Záruba ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a osm