Taxon
Mammillaria armillata Brandege, Zoe, 5: 7, 1900
Druhový název armillaris (= náramkovitě stočený) napovídá, že trny na rostlinách vytvářejí barevné pruhy, podobné pruhování ocasu medvídka mývala.

Popis
Stonek
jednoduchý nebo trsovitý, štíhle sloupovitý, až 300 mm vysoký; 40-50 mm široký. Bradavky štíhlé, k vrcholu namířené, tělní šťáva vodnatá; axily lehce vlnaté s 1-3 štětinami. Středové trny 1-4, až 10-12 mm dlouhé; okrajových trnů 9-15, asi 7-12 mm dlouhé.
Květy
20 mm široké, bílé až růžově zbarvené; blizna s 6-7 laloky, růžová.
Plod
červený, kyjovitý, 15-30 mm dlouhý.
Semena
černá.

Variety
Druh je uniformní, nejsou známy žádné variety. Částečnou proměnlivost je možné sledovat snad pouze v odstínu barevného pruhování otrnění na rostlinách.

Výskyt
E. Gates udává typové naleziště z Mexika, z poloostrova Baja California, z jeho nejjižnější části u San José del Cabo. Později byl výskyt prokázán u La Paz podél pobřeží až po El Cabo, kde roste při pobřeží, od dosahu moře až po pobřežní útesy a pahorky ve výšce asi 200 m n.m. R. Moran a C. Gay udávají nález na skalnatých kopcích ve vnitrozemí u San Pedro, asi 30 km od La Paz. Rostliny sídlí na plném slunci, v nánosech zvětralin a naplavenin, také ve spárách a štěrbinách holých skal, většinou bez další vegetace.

Pěstování
Jako většina kalifornských mamilárií vyžaduje propustný minerální substrát s minimálním obsahem humusových částic. Na jaře započít s nepravidelnou zálivku až po delším období vyšších teplot, kdy rostliny nasadí čekací kořeny a jsou připraveny k vegetaci. Stanoviště slunné a vzdušné, s teplotami do 35 °C. Vyšší teploty způsobují stagnaci růstu. Pak je nutno nechat zeminu zcela vyschnout, aby nedošlo k zahnívání kořenového systému. Přezimování při teplotě 10 °C, zcela na sucho. Ve vlhkém vzduchu bývá občas napadena šedou hnilobou, která se šíří z plodů směrem do těla rostliny. Pokud rychle nezasáhneme, rostlinu zpravidla hniloba rychle zničí.
Foto M. Záruba ve vlastní sbírce, text M. Záruba a J. Říha.

Poznámky
Mammillaria armillata je řazena do série Ancistracanthae, do skupiny M. dioica, která se hojně vyskytuje na západním (pacifickém) pobřeží Mexika. Je to poměrně rozmanitá skupina a jen z poloostrova Baja California a z přilehlých ostrovů Kalifornského zálivu bylo zavedeno mnoho jmen. Někteří odborníci je považují za samostatné druhy, jiní je zahrnují jako podřízené taxony pod M. dioica.
Pěstitelé nazývají tyto mamilárie "velkokvěté? což ukazuje na relativně větší květy, než jsme zvyklí u jiných skupin rodu Mammillaria. Zejména to platí o M. albicans, M. angelensis, M. fraileana, M. goodridgii, M. louisae, M. mazatlanensis aj. Barva jejich květů se pohybuje od bílé, přes odstíny žlutavé až po růžově červenou. Ve sbírkách nebyly po mnoho let zastoupeny, teprve v sedmdesátých letech se většina druhů objevila v nabídkách semen. Dodnes se však s nimi nesetkáváme tak často, jak by si tyto hezké a krásně kvetoucí mamilárie zasloužily.

Literatura
Craig R. T., The Mammillaria handbook, p. 32-33, 1945
Bravo-Hollis H., Las Cactáceas de México, 3: 104, 1991
Hunt D. R., A new review on Mammillaria names, Bradleya, 1: 109, 1983
Mottram R., Mammillaria Index, p. 5, 1980
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p. 32, 1985
Pilbeam J., The cactus file. Mammillaria, 6: 40, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, 1: 146-147, 1991

Autoři
Foto M. Záruba ve vlastní sbírce, text M. Záruba a J. Říha.