Název
FRAILEA GRAHLIANA (F. Haage jr.) Br. et R.
 

Taxon
Frailea grahliana (F. Haage jr.) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 209, 1922
Echinocactus grahlianus F. Haage jr., Monatsschr. Kakteenk., 9: 54, 1899
Cactus grahlianus (F. Haage jr.) Kuntze, Deutsche Bot. Monatsschr., 21: 173, 1903
Druh byl pojmenován na počest německého pěstitele, poštovního tajemníka Paula Grahla z Erfurtu.

 

Popis
Stonek
rostlina velmi silně odnožuje, tvoří husté polštáře i více než 0,3 m velké, zelené, s malými kůlovitými kořeny; jednotlivé stonky 25-40 mm vysoké a 30-40 mm široké; žeber 13-19, žebra rozdělená na šestihranné až oválné bradavkovité hrboly, dole při bázi tmavozelené a až 5 mm široké. Areoly poněkud ponořené, oválné, 1,5 mm dlouhé a 1,25 mm široké, s krémovou až špinavou plstí, později holé. Trny rozličně postavené, paprskovitě rozložené, hřebenovitě nebo roztaženě stojící; okrajové trny na každé straně po 4-5, jeden směřuje dolů, v horní části areoly vzácně 1 nebo více okrajových trnů; středový trn jeden nebo chybí, kolmo odstávající; všechny trny tenké, mírně ohnuté, 4-5 mm dlouhé, světle žluté až krémově bílé.
Květy
nálevkovité, 30 mm dlouhé, 21 mm široké, citrónově žluté; trubka 7 mm dlouhá, 5 mm široká, dole do 3-4 mm výšky holá, výše porostlá areolami, každá nese 1, občas 2, světle hnědé, tuhé, asi 4 mm dlouhé štětiny a bílé vlasy; vnitřní okvětní plátky 18-20 mm dlouhé, asi 5 mm široké, lopatkovité, hrotité, citrónově žluté; tyčinky světle žluté, dolní skupina tyčinek 7 mm dlouhá, rostoucí souběžně s čnělkou; horní 6 mm dlouhé; prašníky 1 mm dlouhé, žluté; čnělka 10 mm dlouhá, bílá; laloky blizny 4, asi 3 mm dlouhé, bílé, zahrocené.
Plod
asi 7 mm dlouhý, 6-7 mm široký, stěna plodu tenká, porostlá šedými vlasy a krátkými, světle hnědými štětinami; uschlý zbytek květu se šedobílými vlasy a tuhými světle hnědými štětinami se na plodu zachovává.
Semena
asi 1,5 mm široká a 1,7 mm dlouhá, čapkovitá; testa lesklá, světle až tmavohnědá, se síťovitou kresbou a jemnými krátkými vlasy, zvláště podél hřebene a okraje hila.

 

Variety
Frailea grahliana je poměrně variabilní rostlina, hlavně v barvě těla a v barvě a délce otrnění. Z minulosti, kdy byla snaha pojmenovávat jakoukoli odchylku, se zachovalo několik jmen, většinou neplatných. Je to například F. grahliana var. adustior hort., která byla zaznamenána již v roce 1904 jako Echinocactus grahlianus var. adustior, měla se odlišovat hnědočervenými trny. Stejně zbarvené trny by měla mít i F. grahliana var. rubrispina hort., kterou uvádí Berger a Schelle, toto jméno validizoval Y. Ito, ve skutečnosti však nemá žádné taxonomické opodstatnění.
Rostliny z okruhu F. grahliana mají poměrně rozsáhlý areál rozšíření a vlivem místních podmínek na izolovaných stanovištích se vytvořila řada lokálních, a zčásti i stanovištních forem. Jen v oblasti pohoří Cordillera de los Altos, kde se nachází centrum výskytu rostlin z okruhu F. grahliana jich bylo nalezeno a odlišeno několik. V okruhu 20-30 km od místa Colonia Nueva Italia byly koncem 60. let A. M. Friedrichem nalezeny rostliny, které byly později popsány jako F. moseriana Buin. et Bred., a dále F. ybatense Buin.et Moser a F. friedrichii Buin. et Moser. K těmto rostlinám taxonomicky náleží i F. concepcionensis Buin. et Moser, která však roste o 300 km severněji. Taxonomické postavení jednotlivých druhů se v současné době přehodnocuje. Různorodost jednotlivých populací se dá vysvětlit kleistogamií, kdy stačí jediné semeno k založení nové populace, ve které se uchovávají určité druhové vlastnosti, charakteristické jen pro danou populaci.

 

Výskyt
Jediná lokalita, ze které do Evropy na konci 19. století pro firmu Haage jun. dopravil rostliny H. Grosse, je udána jako okolí Paraguari, Paraguay. Přesné místo, kde Grosse rostliny nasbíral již neznáme. V současnosti však známe místo, kde rostou podobné, avšak ne zcela identické rostliny, je to Colonia Nueva Italia u Paraguari, jihovýchodně od Asunciónu, Paraguay. Zde tyto rostliny rostou mezi plochými skalami a podél jejich okrajů, mezi trávou a kapradinami, částečně pod keři. Toto místo nalezl v roce 1966 A. M. Friedrich. G. Esser popisuje stanoviště takto: Colonia Nueva Italia byla založena r. 1906 jako italská kolonie, nachází se 40 km vzdušnou čarou od Asunciónu. Stanoviště kaktusů leží u Estancia William. Na mírně skloněné vlhké louce je pod pramenným horizontem na ploše asi 100 m2 triasový pískovec ve formě plochých desek, které jsou ostrovy sucha v mokré louce. Štěrbiny těchto desek mají jemnou humózní zem o pH=5,0 a v nich roste velké množství rostlin. Většinou tvoří polštáře až o 50 hlavách. Přítomnost mnoha mladých rostlin a semenáčů ukazuje na rychlé množení. V okolí jsou skupiny buše, s řadou doprovodných rostlin: nízká keřovitá Lantana, malá rostlina z čeledi Mimosaceae, různé druhy z čeledi Asteraceae, Oxalis s hlízami a modrými květy, Tradescantia a kapradina Cheilanthes.

 

Pěstování
Z uvedených poznatků o podmínkách na stanovišti u Nueva Italia, které lze použít všeobecně pro všechny zástupce rodu Frailea, plyne doporučení pěstovat rostliny ve výživné, lehce kyselé, písčité a humusovité půdě. V létě bohatě zalévat, v zimě udržovat v teple a ne zcela na sucho.
Stejně jako všechny fraileje vyžaduje polostín, nevyhledává přímé slunce. Na podzim je vhodnější mlžení a rosení. Přezimování okolo 10 °C, může být i tmavé. Rostliny často vytvářejí kleistogamické květy. Výsev je snadný a semenáčky dobře rostou.

 

Poznámky
Prestlé upozornil, že A. F. H. Buining v Krainzově Die Kakteen nesprávně interpretoval původní F. grahliana a nevhodně ji nahradil (chybně typifikoval) rostlinou od Nueva Italia. Proto se Prestlé rozhodl přejmenovat tuto novou rostlinu a nazval ji F. cervinciana Prestlé (nom. nud.). Toto jméno není platné a ani se neujalo.
Původní typ F. grahliana je v současnosti neznám z přírody, nebyl nově nalezen a Grosseho naleziště se nepodařilo přesně lokalizovat. Rostliny od Nueva Italia jsou rozdílné od původních rostlin F. grahliana a též rostlin, které se pěstovaly před nálezem Friedricha v r. 1966.
D. Metzing uveřejnil názor, že F. grahliana je pouze synonymum F. schilinzkyana. Důvod má být ten, že okolnosti, proč byla rostlina vybrána jsou podle jeho interpretace nepodstatné a nejedná se o odlišnou rostlinu. Rostlina byla vybrána ze zásilky Echinocactus schilinzkyanus F. Haage jr. jako odlišná forma s větším květem. V katalogu firmy Haage byla šířena jako Echinocactus schilinzkyanus var. grandiflorus, v roce 1899 bylo konstatováno, že se jedná o novou formu E. schilinzkyanus, která byla platně popsána jako E. grahlianus. Její popis ji podle mého mínění dostatečně odlišuje od E. schilinzkyanus.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1663-1664, 1959
Berger A., Kakteen, p. 216-217, 1929
Britton N. L. et Rose J. N., The Cactaceae, 3: 209, 1922
Eggli U. et Taylor N., IOS Index of names of Cactaceae published 1950-1990 from Repertorium Plantarum Succulentarum, p. 71-73, 1991
Esser G., Vegetationsgliederung und Kakteenvegetation von Paraguay, p. 65-66, 1982
Krainz H., Die Kakteen, CVIe, 1.X.1974
Metzing D., Cactaceae in Paraguay specie, ecolgia, e minaccia di estinzione, Piante Grasse, 13, suppl., 14: 51-52, 1993
Moser G., Kakteen, A. M. Friedrich und sein schönes Paraguay, p. 71-72, 98, 1985
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 188-189, 194-195, 1997
Schelle E., Kakteen, p. 221, 1926
Schumann K., Echinocactus grahlianus F. Hge jun. und seine Verwandten, Monatsschr. Kakteenk., 9: 54-57, 1899
Schumann K., Gesamtbeschr. Kakt., Nachtr., p. 106-107, 1903

 

Autoři
Text L. Berka, foto M. Veverka, rostlina je ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet