Název
EPIPHYLLUM CRENATUM (Lindley) G. Don fil. var. KIMNACHII Bravo
 

Taxon
Epiphyllum crenatum (Lindley) G. Don fil. var. kimnachii Bravo, Anales Inst. Biol. Univ. Nac. Mexico, 35: 77, 1965
Phyllocactus cooperi Regel, Gartenflora, p. 218, 1883
Phyllocactus pfersdorffii Rümpler, Sukkulenten, p. 155, 1892
Marniera macroptera (Lemaire) Backeb. var. kimnachii (Bravo) Backeb., Kakteenlexikon, p. 495, 1966
Crenatus - v překladu znamená zoubkovaný a vztahuje se na jemně zoubkované okraje okvětních lístků u nominátní variety. Jméno této variety bylo zvoleno na počest botanika Myrona W. Kimnacha z kalifornské Hungtington Garden.

 

Popis
Stonky
silně větvené, až keřovitého vzrůstu, větve (fylokladia) v mladém až dospělém věku vzpřímené, ve stáří poléhavé, pevné, více než 0,5 m dlouhé, 60 mm široké a až 5 mm silné, v dolní části válcovité, v horní části ploché, čepelnaté okraje silně vykrajované, zaoblené, pokožka zelená až šedozelená. Areoly s nepatrnou vlnou, se světle hnědými štětinami, umístěné na vrcholech laloků, na čerstvých přírůstcích jsou patrné zakrnělé, trojúhelníkovité, asi 3 mm dlouhé listy, které záhy usychají a opadávají. Trny jehlovité, asi 3-9 mm dlouhé, světle hnědavé.
Květy
vyrůstají blízko vrcholu stonku, 220-290 mm dlouhé a 120 mm široké, vonné; trubka většinou zahnutá, nesoucí zelenavé až načervenalé šupiny, v jejich paždí nepatrné areoly s hnědavou zkadeřenou vlnou; vnější okvětní lístky dlouze kopinaté, zaoblené, až 120 mm dlouhé a 8-10 mm široké, nazelenalé až krémově žlutavé; vnitřní okvětní lístky 70-100 mm dlouhé a 20 mm široké, na bázi nazelenalé, bílé až krémově žlutavé barvy, někdy zvlněné; čnělka 160-240 mm dlouhá, krémové barvy; blizna nažloutlá s 10 a více laloky, až 15 mm dlouhými; prašníky žlutavé.
Plod
oválný až kulovitý, s víceméně patrným zúžením a prodloužením na vrcholu, ve zralosti žlutý až načervenalý, porostlý areolami s vlnou a štětinovitými až jehlovitými trny světlé barvy, s přetrvávajícím zaschlým zbytkem květu, dužina bílá, vonná, kyselé chuti.
Semena
vejčitá, asi 1,5 × 2 mm velká, s bazálním hilem, testa leskle černá, jamkovaná.

 

Variety
U druhu E. crenatum jsou dnes rozlišovány dvě variety:
- var. crenatum, se slabšími a štíhlejšími stonky a slaběji otrněným hypanthiem (květní trubkou a semeníkem), okvětní lístky jsou zašpičatělé a jakoby krepované,
- var. kimnachii Bravo, s širšími a delšími stonky a více otrněným hypanthiem, okvětní lístky jsou zaoblené a širší, většinou jen nepatrně zvlněné.
Obě variety mají celou řadu synonym, která vznikala již v 19. století, nejsou však dokladovány v herbářích a dnes je nesnadné přesně říci o co se vlastně tehdy jednalo.

 

Výskyt
Obecně se udává výskyt po celém jižním Mexiku, typy jsou dokladovány ze státu Oaxaca a Chiapas, kde na mnoha místech roste epifyticky na stromech, anebo přisedle na skalách v horských lesích, T. MacDougall a E. Greenwood je sbírali v nadmořské výšce asi 2500 m, u Cerro Atravezado, u města Juchitan, Oaxaca, Mexiko. Společně s A. B. Lauem a R. Šubíkem jsme jej nalezli v roce 1977 u Tonalá v Oaxaca, v dubových lesích, společně s Mammillaria elegans, Tillandsia longicaulis a T. magnusiana.

 

Pěstování
V horkých a suchých kaktusových sklenících dobře neprospívá, lépe roste ve společnosti mexických "jiných? sukulentů, tilandsií apod., tj. ve vlhčím prostředí. V letním období mu vyhovuje umístění venku v polostínu. V období vegetace je vhodná pravidelná zálivka, během zimního období zaléváme opatrně, zhruba 1× týdně a rostliny nevystavujeme vysokým teplotám a suchu. Nejvhodnější zimní teploty jsou okolo 10 °C. Doporučuje se mírně kyselý substrát obohacený humusem o pH pod 7.0, s vyváženým přihnojováním. Množení řízkováním není obtížné, asi 15 cm dlouhými řízky, které ponecháme ve svislé poloze (nikdy ne "naležato?) pokud nevytvoří čekací kořeny, což trvá asi dva týdny. Nejvhodnějším obdobím je pozdní jaro, případně konec léta, rozhodně však ne v letních vedrech.
Foto archiv Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík, text J. Říha.

 

Poznámky
Epiphyllum crenatum není ve sbírkách příliš zastoupeno. Jeho místo zaujímají spíše uměle vypěstované kultivary (hybridy). Je však předkem, rodičem, mnoha "orchidejových kaktusů?, vyznačujících se velikými, pestrobarevnými květy. Zejména kultivary, světlými odstíny (bíle až žlutě) kvetoucí, mají část genetické výbavy od E. crenatum.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 749, 1959
Bravo-Hollis H., Las Cactáceas de México, 1: 424-427, 1991

 

Autoři
Foto archiv Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík, text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a osm