Taxon
Arthrocereus rondonianus Backeberg et Voll in Backeberg,, Blätter für Kakteenforschung, 54: 3, 1935
Marschall Candido Mariano da Silva Rondon byl spoluzakladatelem a prvním vedoucím národní indiánské nadace, po kterém byl nazván nejen tento kaktus, ale také město Rondonopolis v Mato Grosso a brazilský stát Rondonia.

Popis
Stonky
jednotlivé až 40 mm široké a 500 mm dlouhé, vzpřímené nebo opřené o stromy a keře; epidermis světle zelená; kořeny rozvětvené; žeber 14-18, nízká, zaoblená; areoly kruhovité, zpočátku s šedou vlnou, 5-7 mm od sebe vzdálené. Trny více nebo méně radiálně uspořádány; středové trny sotva rozlišitelné od okrajových, celkem asi 50 v areole, většinou krátké, asi 5 mm dlouhé, několik z nich asi 20-70 mm dlouhých, všechny trny jehlovité až štětinovité, rovné, zlatožluté.
Květy
velké a nápadné, noční, až 130 mm dlouhé a 90 mm široké (při plném rozkvětu); květní lůžko zelenavě hnědé, trubkovité, s vlasy; květy trubkovité; vnější okvětní lístky úzké, rovné, zelenavě hnědé až fialově hnědé, kolem 50 mm dlouhé; vnitřní okvětní lístky krátce kopinaté, fialové, až 40 mm dlouhé; tyčinky a nitky purpurové; blizna s 11-12 rameny nažloutle bílé barvy.
Plod
asi 30 mm široká a 40 mm dlouhá bobule, hladká, lesklá, bledě načervenalá až hnědá, se šupinami a vlasy.
Semena
až 2 mm dlouhá a 1,5 mm široká, černá, ledvinovitého tvaru až zakřivená, s černými hrboly.

Variety
Nebyly popsány žádné variety ani formy tohoto druhu.

Výskyt
Arthrocereus rondonianus pochází z brazilského spolkového státu Minas Gerais, kde roste na více místech v pohoří Sierra do Espinhaco (severně a západně od města Diamantina) a v pohoří Serra do Cabral ve výškách od 700 m n.m. Sběr HU 145 (L. Horst - W. Uebelmann) pochází od Joaquim Felicio; HU 1195, označený jako A. aff. rondonianus, roste u Consel Heiro Mata (obojí Minas Gerais).
Arthrocereus rondonianus na stanovištích roste málokdy osamoceně, obvykle je doprovázen různými zástupci rodu Discocactus a Cipocereus. Upřednostňuje skalní štěrbiny, často bývá opřen a částečně stíněn různými stromy a keři. Na nalezišti bývá sice relativně humózní substrát, ale jen v mělké vrstvě.

Pěstování
Arthrocereus rondonianus roste v teplých oblastech Brazílie, jak už o tom svědčí i pohled na výčet kaktusů, které spolu s ním rostou na stanovišti. Přesto je ale možné jeho úspěšné pěstování i v našich sbírkách a to nejen jako roubované rostliny. Docela dobře snáší středoevropské podmínky, i když je vděčný za světlé a teplé umístění. V zimě snese i poněkud chladnější stanoviště. Množení je možné semeny nebo odnožemi, i když ve druhém případě není vždy zaručen úspěch. Roubování semenáčků např. na Eriocereus jusbertii umožní získat již za několik málo let kvetoucí exempláře.

Poznámky
Všechny druhy rodu Arthrocereus, včetně A. rondonianus, kvetou v noci. Oprávněně bychom mohli předpokládat, že jejich květy budou bílé a vonné. Bílá barva je schopna v noci nejlépe upoutat opylovače a také vůně se uplatní daleko více v noci než ve dne. Tyto předpoklady splňují všechny druhy rodu až na jednu výjimku, kterou je právě A. rondonianus. Jeho fialové květy nevoní. Proč je takto vybaven právě jen tento druh, není dosud jasné.
A. rondonianus vytváří odnožující řepovité kořeny, které se v zemi rozprostírají až do plochy o průměru jednoho metru, ale nejsou uloženy nijak hluboko, mělká vrstva zeminy jim to neumožní. Z kořenového systému vyrůstá více stonků. Jakmile dosáhnou určitého stáří, odumírají, ale současně se vytvářejí stonky nové, a tak má rostlina zajištěnu další existenci.
Platnost prvního popisu z roku 1935 je zpochybňována a uvádí se, že teprve v roce 1951 byl v americkém časopise Cactus and Succulent Journal stejnými autory tento druh platně popsán.

Literatura
Braun P., Arthrocereus rondonianus Backeberg et Voll, Kakt. und and. Sukk., 40, příl. 7, 1989
Hofacker A., Arthrocereus rondonianus Backeberg et Voll - ein Juwel für jede Kakteensammlung, Kakt. und and. Sukk., 46: 215-216, 1995
Pavlín M., Cereusy známé i neznámé, Kaktusy, 28: 20-24, 1992
Schütz B., Arthrocereus rondonianus Backeberg et Voll, Kaktusy 75, 11: 122, 1975

Autoři
Text S. Stuchlík, foto archiv Moravské vydavatelství KVĚTEN - S. Stuchlík.