Název
ARIOCARPUS FISSURATUS (Engelm.) K. Sch. subsp. BRAVOANUS (H. M. Hernández et E. F. Anderson) Lüthy
 

Taxon
Ariocarpus fissuratus (Engelmann) K. Schumann subsp. bravoanus (H. M. Hernández et E. F. Anderson) Lüthy, Kakt. und and. Sukk., 50: 278, 1999
Ariocarpus bravoanus H. M. Hernández et E. F. Anderson, Bradleya, 10: 1, 1992
Ariocarpus kotschoubeyanus subsp.bravoanus (H. M. Hernández et E. F. Anderson) J. J. Halda, Acta. Mus. Richnov., sect. natur., 5: 35, 1998
Autoři popisu pojmenovali nový ariokarpus na počest Dr. Helia Bravo-Hollis, mexické botaničky, která mexické sukulentní flóře zasvětila celý život.

 

Popis
Stonek
jednotlivý, zploštěle kulovitý, 60(-85) mm široký, vyčnívající ne více než 25(- 5) mm nad úroveň terénu; bradavky volně uspořádané, v dospělosti vztyčené, olivově zelené nebo šedozelené, trojúhelníkovité v obrysu i průřezu a s vydutými stranami, s ostrou špicí i hranami, obvykle delší než široké, až 37 mm dlouhé a na bázi 20 mm široké, svrchu v dolní části zhrublé, na vrcholu bradavčité, někdy s jednou nebo dvěma okrajovými brázdami; areola ve středu horní strany bradavky, 8 - 14 mm pod vrcholem bradavky, okrouhlá nebo krátce eliptická, 2-5 mm široká, vlnatá.
Květy
asi 25 mm dlouhé, vnější okvětní lístky krémové, vnitřní tmavě červené; tyčinky bílé, prašníky žluté; bliznových laloků 7, stejné barvy, 3 mm dlouhých.
Semena
1-1,5 mm × 0,7-1,5 mm, hruškovitá nebo váčkovitá, černá, bradavčitá s velkým bělavým hilem.

 

Variety
Ariocarpus fissuratus subsp. bravoanus se podle dosavadního pozorování v přírodě vyskytuje v nevelkém areálu, kde jednotlivé populace vykazují minimální odlišnosti. Jeho variabilita se projevuje především v povrchové struktuře bradavek a je zachycena v popisu.
V rámci rodu Ariocarpus je v tomto textu taxon řazen do šířeji pojatého druhu A. fissuratus s následujícím členěním:
Ariocarpus fissuratus subsp. fissuratus
var. fissuratus

 

Výskyt
Údaje o výskytu a rozšíření jsou v popisu skoupé - A. fissuratus subsp. bravoanus je znám pouze z velmi ohraničeného areálu v severní části mexického státu San Luis Potosí, kde se vyskytuje mezi křovinami na plochých štěrkovitých plošinách vápencového původu.
Typem krajiny je Chihuahuašská poušť, konkrétně zóna, nazývaná xerofytní mattoral a doprovodnou flórou jsou Larrea tridentata, Calliandra eriophylla, Prosopis glandulosa, Thelocactus hexaedrophorus, Echinocereus pectinatus, Lophophora williamsii, Neolloydia conoidea, Agave stricta, Yucca filifera, Echinocactus platyacanthus, Hechtia spp.
Podle ještě nedávných znalostí se A. fissuratus ssp. bravoanus vyskytoval pouze na jediném nalezišti u vesničky El Nunez, ležící poblíž Entronque Huizache, San Luis Potosí. Zde se na hřebenech nízkých terénních vln nalézaly na plochách ne větších než 50 m2 minipopulace, čítající 20-50 rostlin. Tato místa byla od sebe vzdálena jen několik desítek metrů a v roce 1999 jich spoluautor tohoto textu (P. P.) napočítal asi 8. Při dalších návštěvách v r. 2000 a 2001 byl shledáván neustálý úbytek rostlin, takže se zdá, že taxon v blízkém budoucnu několika let na této jediné lokalitě zcela vymizí. Mezitím však bylo zjištěno v okolí Huizache větší rozšíření. Byly nalezeny dokonce další populace s tisíci rostlinami, někdy s neuvěřitelnou hustotou, čítající až několik desítek rostlin na ploše jednoho čtverečního metru.

 

Pěstování
Kultivace subsp. bravoanus ve sbírce se neliší od kultivace ostatních taxonů druhu A. fissuratus. Volíme raději velmi propustný substrát s přídavkem drceného vápence, event. i s jílovitými příměsemi, pokud chceme pěstovat pravokořenné rostliny. Semenáčky ovšem do "sbírkové" velikosti pěstujeme v jakémkoliv substrátu, zdá se, že nejsou pro výsev a první přepichování obzvlášť vybíravé. Semena klíčí nejlépe hned po sklizni, pak se klíčivost snižuje a po roce je opět uspokojivá.
U nás jsou ovšem nejčastěji pěstovány roubovaní jedinci, kteří už třetí - čtvrtý rok po výsevu kvetou a dávají semena. Osvědčuje se roubování na Myrtillocactus geometrizans, kterému však vyhovuje teplejší zimování s občasnou mírnou zimní zálivkou, tradičně dobře se pěstují i roubované na některém druhu z rodu Echinopsis. Protože však semena "bravíků" u nás ještě dlouho budou patřit mezi nejvzácnější, je dobře klíčence roubovat na Pereskiopsis, čímž se růst velmi urychlí. Za čas je možné rychle narostlé jedince přeroubovat na některou ze stálých podložek, nebo Pereskiopsis zkrátit na 4-5 cm a zakořenit tak, že rostlina vypadá jako pravokořenná.

 

Poznámky
Nález nového ariokarpusu skupinou mexických botaniků v roce 1991 opět ve státě San Luis Potosí (připomínáme objev A. fissuratus subsp. hintonii v roce 1981 poblíž města Matehuala, necelých 100 km severně) vzbudil obrovský zájem v profesionálních i amatérských kruzích. Informace, uvedené v komentáři k popisu totiž hovořily o morfologických charakteristikách, které nekorespondují s vlastnostmi dosud známých druhů rodu. Šlo především o charakter bradavek s nepravidelnou bradavčitou ornamentací (v mládí spíše štíhlé, 3-4× delší než široké, připomínající A. agavoides, v dospělosti, kdy se tvoří postranní brázdy se přibližují okruhu A. fissuratus) a postavení areoly.
To vše předjímalo revizi rodu, která byla uveřejněna E. F. Andersonem a W. A. Fitz Mauricem v roce 1997. Jejím výsledkem je zjištění, že nejbližším příbuzným A. bravoanus je A. fissuratus var. hintonii Stuppy et N. P. Taylor a v tomto smyslu byly provedeny i patřičné nomenklatorické přesuny - byl definován druh A. bravoanus se dvěma subspeciemi - nominátní a subsp. hintonii).
Diskuse k začlenění A. bravoanus do schematu rodu Ariocarpus však pokračují a dalších možností je dostatek. Často se setkáváme s původní interpretací samostatného druhu A. bravoanus, příbuznost k A. fissuratus (prostřednictvím subsp. hintonii) je však nesporná a autorům tohoto textu nejbližší. Mezi subsp. hintonii a subsp.. bravoanus totiž neexistují žádné zásadní kvalitativní rozdíly, spíše naopak - jednoznačné jsou podobnosti ve struktuře bradavek, typu a velikosti semen. Extrémním názorem bez jakékoliv argumentace je zařazení A. bravoanus do okruhu A. kotschoubeyanus (viz revize rodu z pera J. J. Haldy).

 

Literatura
Anderson E. F. et Fitz Maurice W. A., Ariocarpus revisited, Haseltonia, 5: 1-20, 1997
[česká informace: Šedivý V., Kaktusy 24 (4): příloha, 4.5, 1998; slovenská recenze: anonymus, Cactaceae etc., 9: 72, 1999]
Anderson E. F., Montes S. A. et Taylor N. P., Threatened cacti of Mexico, p. 15, 1994
Halda J. J., New system of the genus Ariocarpus Scheidweiler, Acta. Mus. Richnov., sect. natur., 5: 34-39, 1998
Halda J. J., Nový systém rodu Ariocarpus Scheidweiler, Cactaceae etc., 8: 129-130, 1998
Koupelka P., Nový druh - Ariocarpus bravoanus Hernandez et Anderson, Kaktusy, 29: 130, 1993
Lüthy J., Ariocarpus fissuratus, a variable species, Cactus & Co, 4: 193-202, 2000
Stuppy W. et Taylor N. P., A new variety of A. fissuratus (Cactaceae), Bradleya, 7: 84-88, 1989

 

Autoři
Text P. Pavlíček a V. Šedivý, foto na nalezišti u El Nunez P. Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve