Název
NEOPORTERIA SUBGIBBOSA (Haw.) Br. et R. var. SUBGIBBOSA
 

Taxon
Neoporteria subgibbosa (Haworth) Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 97, 1922
Echinocactus subgibbosus Haworth, Phil. Mag., 10 : 419, 1831
Neoporteria acutissima (O. et Ditr.) Berger, Kakteen, p. 200, 1951
Neochilenia rostrata (Jaq.) Backeb., Cact. Succ. J. (US), 23 : 117, 1951
Backeberg uvádí dalších 17 synonym, většina z nich se dnes nepoužívá
Druh byl nazván podle vzhledu stonku a žeber (subgibbosus = mírně hrbolatý).

 

Popis
Tělo
stonek zpočátku kulovitý, později sloupovitý, i přes 1 m vysoký, až 100 mm v průměru, světle zelený, později šedozelený; žeber až 20, až 10 mm vysoká, poněkud stlačená, příčnými zářezy rozdělená do středně velkých hrbolků s bradovitou bází; areoly asi 7-12 mm dlouhé, asi 12 mm od sebe vzdálené, velké, zprvu s bělavou vlnou. Trny četné, okrajových asi 16-30, směřující do stran, jehlovité až vlasovité, středové asi 4 silnější, vzpřímené, až 20 mm dlouhé, šídlovité, světle jantarové barvy, později tmavší, se světlejší bází, zřídka červenohnědé.
Květy
asi 40 mm dlouhé, růžově karmínové.

 

Variety
Ritter popsal var.orientalis Ritt., která má žebra s hlubšími zářezy, protáhlejší areoly jsou poněkud více od sebe vzdálené, okrajových trnů je méně, ale jsou silnější a delší. Květy obou variet jsou stejné. Backeberg zdůrazňuje neobyčejnou variabilitu rostlin uvnitř druhu, avšak konkrétní variety neuvádí. Stejný názor má i Scheele. Při rozsáhlém areálu výskytu je pochopitelné, že se ve sbírkách setkáváme s celou řadou forem, které se liší barvou, hustotou a délkou otrnění, celkovým vzrůstem a dalšími znaky. Ritter uvádí, že formy ze severnějších nalezišť (var.orientalis) jsou podstatně hustěji otrněné, než formy jižní. Je pravděpodobné, že v rámci variační šíře se skrývají i některé dříve popsané, avšak ne zcela objasněné druhy.

 

Výskyt
Naleziště typu je na pobřeží u přístavu Valparaiso, pro var.orientalis na severní hranici rozšíření druhu, na kopcích u Pichidangui, dále ve vnitrozemí v nadmořských výškách asi 600 m n. m.
Areál výskytu je na velmi rozsáhlý, na severu od Pichidangui (asi 100 km severně od Valparaiso) až daleko na jih k městu Conception (asi 300 km jižně od Valparaiso). Oblast od Valparaiso na jih se již značně liší od aridních severních oblastí, kde je déšť vzácností. U Santiaga je roční množství srážek kolem 500 mm, směrem k jihu srážek přibývá. Většina srážek ovšem spadne na podzim a v zimě, zatímco v létě jsou dlouhá období naprostého sucha. Kníže sbíral semena a rostliny tohoto druhu u Valparaiso (KK 111), semena a rostliny Ritterovy variety var.orientalis u Los Vilos - asi 30 km severně od Pichidangui (KK 170).
Ritter nabízel semena (var.subgibbosa) pod značkou FR 224, (var.orientalis) pod značkou FR 224a.

 

Pěstování
Na rozdíl od severnějších druhů (zejména s řepovitým kořenem), roste N.subgibbosa v podmínkách kultury dobře i na vlastních kořenech. Roste zejména na podzim a na jaře, v této době také vyžaduje dostatek zálivky. V létě hojně větráme, zálivku je nutno omezit, přes největší letní tepla i zastavit. Květy se objevují převážně na podzim, v naší kultuře zřídka i z jara, avšak na rozdíl od severnějších druhů není kvetení nijak hojné. V zimě zcela sucho, teplota 8-10 stup. C. Při vyšších teplotách dochází k nežádoucímu růstu a tím i k deformacím rostliny ve vrcholové části.
N.subgibbosa neodnožuje, množení je nutné zajistit výsevem semen, které poměrně dobře klíčí, i semenáčky rostou bez problémů.

 

Poznámky
Backeberg uvádí, že tyto rostliny mají i v domovině výraznou tendencí ke sloupkovému růstu, podléhají nebo i visí ze skal temenem dolů. V domovině prý bohatě kvetou, v kultuře kvetou jen ojediněle.
Druh pochází z rozsáhlé a poměrně přístupné oblasti, a tak byl v minulém století opakovaně dovážen do Evropy a několikrát nepřesně popsán, takže vznikla nepřehledná změť synonym. Situaci podrobně rozebírá Backeberg ve své monografii.

 

Literatura
Baborák J., Kaktusy 82, 18 : 3-10, 1982
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1857, 1959
Dvořák V., Fričiana, 8/54 : 21, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 1042, 1980
Voldán M., Kaktusy 65, 1 : 104, 1965

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Rostlina na obrázku byla fotografována ve sbírce Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna