Název
ECHINOCEREUS SALM-DYCKIANUS Sch.
 

Taxon
Echinocereus salm-dyckianus Scheer, Seeman, Voyage of the Herald, : 291, 1856
Cereus salm-dyckianus Hemsley, Biol. Centr. Amer. Bot. I : 545, 1880
Echinocereus salmianus Hort., Rümpler-Förster, Handb. II : 809, 1886
Cereus salmineus Weber, Dict., Hort. Bois, : 297, 1894
Echinocereus salm-dyckianus Hort., Schelle, Kakteen, : 163, 1926
Echinocereus salm-dyckianus var.noctiflorus Heid., Leaflets of Western Bot. IV, 2 : 27, 1944
Echinocereus scheeri (Salm-Dyck) Rümpler var. scheeri
Druh byl nazván podle knížete Josefa Salm-Reifferscheid-Dycka, 1773-1861. Byl autorem řady prací o sukulentních rostlinách, ale také jejich znalcem a pěstitelem. Vlastnil velkou sbírku těchto rostlin na svém zámku Dyck, mezi městy Köln a Aachen.

 

Popis
Tělo
Rostlina dole odnožuje a roste trsovitě, jednotlivé odnože 50-150 mm dlouhé, 20-30 mm silné, kuželovité, zelené až žlutozelené, ve stáří šedavé, náchylné ke korkovatění, holé. Žeber 7-9 s ostrými brázdami u vrcholu a plochými na bázi, rovná nebo mírně spirálovitě stočená. Areoly oblé o průměru 3-5 mm, vzdálené od sebe 5-8 mm, v mládí pokryty žlutavou vlnou, ve stáří holé. Okrajových trnů 8-9 žlutých, případně na hrotech růžově červených, nejdelší horní a spodní, až 7 mm dlouhé. Středový trn jeden, až 15 mm dlouhý, šídlovitý, ve spodní části někdy zesílený, světle žlutavý nebo červený, ve stáří trny šednou.
Květ
trychtýřovitý, 100-120 mm dlouhý, 50-60 mm široký, semeník zelený, zevně pokryt šupinami, v jejichž paždí je bílá vlna a 9-11 bílých štětinovitých, lehce oddělitelných trnů, trubka olivově zelená až světle hnědá, pokryta podobně jako semeník šupinami, bílými štětinovitými trny a vlnou; vše se ve směru od semeníku ke koruně květu zvyšuje, takže zde trny dosahují až 15 mm délky. Vnější okvětní lístky kopinaté, oranžově červené, často s tmavším středním proužkem v barvě květu nebo nafialovělý. Vnitřní okvětní lístky trochu světlejší. Tyčinky dole bílé, nahoře růžově červené až purpurové, prašníky žlutočervené, čnělka bílá s 10-12 smaragdově zelenými bliznami.
Plod
téměř kulovitý o průměru 20 mm, zelený.
Semena
oválná, matně černá, bradavčitá.

 

Variety
V literatuře zle nalézt několik odlišných forem a variet. Jejich oprávněnost potvrzena.
var. gracilior Hort. (Schele, Kakteen, : 163, 1926), odlišuje se plochými, oranžovými květy, kvete velmi bohatě.
var. noctiflorus Heid. (Leaflets of Western Bot. IV, : 27, 1944, odlišuje se purpurově růžovými až šarlatově červenými květy, otevřenými přes noc. Také jednotlivé články jsou mnohem mohutnější než u typu, až 500 mm dlouhé a 40 mm v průměru; semeník má měkké trny a delší měkké vlasy.
var. salmianus Hort. (Weber, Dict. Hort. Bois., : 279, 1894, non E.salmianus Rümpler inn Förster 1886). Tmavozelená, bohatě kvetoucí forma.

 

Výskyt
V okolí města Chihuahua a Durango, Mexiko. Pro var.
noctiflorus udává T. Craig pohoří Cerochui, Chihuahua. Rostliny obývají horské oblasti porostlé smíšenými lesy, kde vyhledávají kamenité stráně a skály, většinou vápencové.

 

Pěstování
Běžné požadavky na propustnou zem a na teplé a slunné stanoviště pod sklem. V zimě nutný vegetační klid při teplotách kolem 10 stup. C, pokles pod nulu nesnáší. Příliš chladné zimování vede k infekci chorob a živoření. Suché a světlé umístění při teplotách kolem 10 stup. C však vyvolává bohatou násadu květů. Období kvetení připadá na měsíc květen a červen. Vzhledem ke korkovatění starších částí stonků je nutno starší trsy zmladit řezem, případně je zcela obnovit odnožemi nebo výsevem. Množí se snadno oběma způsoby. Tohoto druhu se používá jako dobré podložky k roubování choulostivějších druhů Echinocereus a Epithelantha.
Autoři textu: Karel Crkal a Pavel Pavlíček.

 

Poznámky
Autor nejnovější práce o echinocereusech, Nigel P Taylor v monografii The Genus Echinocereus, Kew, 1985, považuje E.salm-dyckianus, E.salmianus, E.ortegae a pochopitelně i další variety nebo formy E.salm-dyckianus za synonyma E.scheeri. Ve své práci však nezavedl formy, ale jenom variety, do kterých zahrnul často i řadu dosud samostatných druhů s množstvím rozdílných znaků, které však nepokládá za dostačující k jejich osamostatnění. Z připojeného popisu je patrno, že autor byl nucen připustit velmi rozsáhlou škálu některých znaků v délkách květů i jejich barvě.
Podle zkušeností s těmito rostlinami v našich sbírkách si E.salm-dyckianus i E.scheeri svoje typické znaky, které se mezi nimi navzájem nemísí, pokud se nejedná o hybridizaci. E.salm-dyckianus si podržuje oranžovou barvu květů, zatímco E.scheeri růžovou. Podobné je tomu i se znaky dalšími, takže i s ohledem na ozřejmění celého nomenklatorického vývoje, jsme ponechali tyto druhy jako samostatné a jen upozornili na nový směr v rozdělení rodu Echinocereus.
Velmi blízká příbuznost E.salm-dyckianus s E.scheeri, který je také rozšířen v okolí města Chihuahua, je nesporná. Liší se zvláště růžovým až červeným květem, který se otevírá pozdě odpoledne a zůstává otevřený celou noc. Avšak znaky, jako barva nebo jejich otevření nejsou tak důležité a někdy ani konstantní (viz var. noctiflorus). Je tedy celkem logický návrh některých autorů, zahrnout E.salm-dyckianus jako varietu E.scheeri. Protože se jedná o bohaté a vděčně zakvétající rostlinu, je škoda, že E.salm-dyckianus mizí v poslední době z našich sbírek.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae IV : 1991-1992, 1960
Berger A. Kakteen, : 171, 1929
Britton N. L. et Rose J. N., The Cactaceae III : 7, 1922
Schumann K., Gesamtbeschreiburg der Kakteen, : 255-256, 1898-1902
Schumann K., Monatschrift für Kakteenkunde, : 1927-1931, obr. : 129, 1893
Smrž O. Kaktusy a jiné sukulenty, : 171, 1929

 

Autoři
Autoři textu: Karel Crkal a Pavel Pavlíček.
Autor fotografie:Karel Crkal.
Rostlina na snímku pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a dve