Název
WIGGINSIA LEPROSORUM Ritt. (2)
 

Taxon
Wigginsia leprosorum Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 194 - 195, 1979
Notocactus leprosorum (Ritt.) Havlíček, Kaktusy 81, 17: 7 - 9, 1981
Notocactus langsdorfii (Lehm.) Krainz var. leprosorum (Ritt.) Hofacker, Internoto, 14: 124, 1993
Jméno "leprosorum" zvolil F.Ritter podle lepry (malomocenství), protože rostliny objevil poblíž útulku pro takto postižené.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, světle zelený, nikdy namodralý, kyjovitý; žeber 14 - 22; areoly 2 - 3 mm široké, vzdálenost mezi nimi 7 - 15 mm. Trny v mládí jemné, jehlovité; okrajových trnů 8 - 10, až 8 mm dlouhé, bělavé; středové trny poněkud silnější, 5 - 8 mm dlouhé, na hrotu tmavší, rovné; ve stáří okrajových trnů 6 - 10, poněkud silnější, jehlovité, téměř rovné, nahnědlé, později šednoucí, 8 - 17 mm dlouhé, uspořádané kolem areoly, dolní nejsilnější; středové trny chybějí nebo až 4, uspořádané do kříže, poněkud silnější, rovné, hnědé, 10 - 20 mm dlouhé; všechny trny s tmavým hrotem.
Květy
asi 30 - 35 mm dlouhé a široké; okvětní lístky sírově žluté, 20 mm dlouhé, 3 mm široké; nektárium 2 mm dlouhé, purpurové.
Plod
12 mm dlouhý, červený až zelený.
Semena
tmavohnědá až černá, asi 0,8 mm dlouhá a široká, přilbovitá.

 

Variety
Někdy bývá W. leprosorum řazena jako varieta k W. langsdorfii. Rostliny jsou velmi proměnlivé, zejména co se týče přítomnosti či nepřítomnosti středových trnů, ale i co se týče zabarvení a počtu trnů okrajových, počtu žeber a meziareolové vzdálenosti.

 

Výskyt
F. Ritter nalezl rostliny FR 1272, podle kterých druh popsal, u útulku pro malomocné jihovýchodně od Porto Alegre, Rio Grande do Sul, Brazílie. Jedná se o nejvýchodnější areál naleziště rodu Wigginsia. W. leprosorum se vyskytuje na jednom z kopců, obklopujících město. Na těchto kopcích se vyskytují také Notocactus alacriportanus, N. megapotamicus var. alacriportanus a Frailea alacriportana.

 

Pěstování
Rostliny nedržíme ve sbírkách příliš nasucho, abychom zabránili jejich korkovatění odspodu těla. V zimě by neměla teplota klesnout pod 5 - 8°C. Pokud nezaléváme shora, vytváří se na temenech rostlin bílá zóna s bohatou vlnou. Na dešti se vlna odplavuje a rostliny získávají vzhled jako v přírodě, kde nejsou chráněny sklem nebo fólií.
K získání semen potřebujeme minimálně dvě různé rostliny, protože W. leprosorum je cizosprašná. Zralé plody se vyvíjejí ve dvou etapách (tak jako u jiných wigginsií), poprvé ještě na podzim téhož roku, podruhé na jaře následujícího roku. Několik let připomínají semenáče svým bílým otrněním vzhledově spíše N. scopa, později začíná převládat zelená barva epidermis.
Rostlinu, vypěstovanou z importních semen HU 33, vyfotografoval ve své sbírce S. Stuchlík, který je také autorem textu.

 

Poznámky
Od roku 1965, kdy F. Ritter poprvé sbíral rostliny, se naleziště typu změnilo - lokalita je zčásti zastavěna, zčásti pokryta odpadky.
V popisu upozorňuje F. Ritter na skutečnost, že mladé a staré rostliny jsou velmi odlišné v otrnění. Jestliže podle popisu mají ale květuschopné, tedy dospělé rostliny, 14 - 22 žeber a meziareolovou vzdálenost 7 - 15 mm, musí se vzhled i dospělých rostlin dosti vzájemně odlišovat. Ve sbírkách jsou pod jménem W. leprosorum značně různorodé rostliny.

 

Literatura
Gerloff N., Der Formenreichtum von Notocactus leprosorum (F.Ritter) Havlicek, Internoto, 9: 26 - 30, 1988
Gerloff N., Notocactus leprosorum (Ritter) Havlicek, Kakt. und and. Sukk., 44: 34-36, 1993
Kolařík J., Lisal K., Brazilské rostliny z podrodu Malacocarpus, Minimus, 17: 61 - 66, 1986
Stuchlík S., Wigginsia leprosorum Ritter, Kaktusy, 23: 8 - 12, 1987

 

Autoři
Rostlinu, vypěstovanou z importních semen HU 33, vyfotografoval ve své sbírce S. Stuchlík, který je také autorem textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a ctyri