Název
NOTOCACTUS WINKLERI van Vliet
 

Taxon
Notocactus winkleri van Vliet, Succulenta, 54: 136, 1975
Druh byl pojmenován na počest Wernera Winklera, který žije v Bonnu a byl nálezcem tohoto druhu.

 

Popis
Tělo
stonek válcovitý, až 140 mm široký a 240 mm dlouhý, zelený; temeno prohloubené, s bílou vlnou a hnědými trny; kořeny vláknité; žeber 20, na bázi 8 mm široká; areoly poněkud prohloubeny, kruhovité, 3 mm široké, 4 mm vzdálené, s bílou vlnou, později holé. Středový trn 1, až 30 mm dlouhý, jehlovitý, odstávající, hnědý; okrajových trnů asi 12, až 8 mm dlouhé, v horní části rostliny světle oranžové až žlutohnědé.
Květy
úzce zvonkovité, až 45 mm dlouhé a široké; okvětní lístky kopinaté; květní lůžko s načervenale zelenými šupinami, hnědými štětinami a světle hnědou až bílou vlnou; nitky a prašníky žluté; čnělka světle žlutá; bliznových laloků 9, blizna purpurová.
Plod
asi 10 mm velký, nahnědle zelený.
Semena
přilbovitá, 1,1 mm dlouhá a široká.

 

Variety
Žádné variety ani formy nejsou známy.

 

Výskyt
N. winkleri pochází z departmentu Tacuarembo (Uruguay), odkud pocházejí i další zástupci sekce Melchersianae. Roste zde ve výšce asi 300 m nad mořem ve společnosti Notocactus caespitosus, N. megapotamicus, Trichocereus alacriportanus a Echinopsis eyriesii. Typová rostlina byla sbírána pod polním číslem van Vlieta DV 33 v roce 1968. Druh byl v přírodě poměrně málo sbírán, známe jen další sběr van Vlieta (DV 35a) a sběry W. Rausche (R 371c) a H. Schlossera (S 160).

 

Pěstování
N. winkleri patří v kultuře spíše k problémovějším notokaktusům. Neroste nijak rychle, proto je vhodnější jej roubovat, malé semenáčky např. na Echinopsis cv., větší rostliny na Eriocereus jusbertii. Po naroubování je růst rostlin spolehlivější stejně tak jako jejich uchování. Pokud chceme získat semena (i když jen v omezeném počtu - v prvním popise se udává 30 semen v jednom plodu), nesmíme zapomenout sprášit dvě různé rostliny, v případě vlastnictví jediné alespoň jejím vlastním pylem.
V evropských sbírkách nedosahují rostliny takové šířky, jak je uvedeno v popisu.

 

Poznámky
Původně použité provizorní jméno van Vlieta Notocactus mueller-melchersii var. elegans svědčí o tom, že N. winkleri patří do blízkosti N. mueller-melchersii. Protože rostliny jsou jednak samosprašné a jednak mají netypicky malý, zelený plod, popsal van Vliet svůj nález jako nový druh. Samoopylením vzniká jen málo semen. Pokud rostlinu uměle nesprášíme, nezískáme žádná semena.
Provizorní jméno (var. elegans) také naznačuje, že rostlina má hezký vzhled. Jeho použití bylo oprávněné, protože tmavé středové trny na pozadí bílých okrajových trnů a nápadně žluté květy jsou opravdu pěkné.
Rostliny jsou dosti málo rozšířeny ve sbírkách, což je způsobeno malou produkcí semen. Protože sběrů v přírodě nebylo uskutečněno mnoho, velká většina rostlin ve sbírkách s největší pravděpodobností pochází z rostlin původem od H. Schlossera, který je namnožil a odeslal německé firmě Köhres. Tomu nasvědčuje i velmi malá proměnlivost rostlin v našich sbírkách.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus winkleri, Internoto, 7: 128, 1986
Gerloff N., Werner Winkler, Internoto, 15: 34 - 36, 1994
Stuchlík S., Málo známý Notocactus winkleri van Vliet, Kaktusy, 24: 50 - 52, 1988

 

Autoři
Text i foto ve vlastní sbírce S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve