Název
NOTOCACTUS LAETIVIRENS Ritter var. LAETIVIRENS
 

Taxon
Notocactus laetivirens Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 167 - 168, 1979
Jméno "laetivirens" znamená "živě zelený, svěže zelený" a vztahuje se na barvu epidermis.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, 50 - 100 mm široký, světle zelený; žeber 9 - 14, rovná, v průřezu trojúhelníková, hrany poměrně tupé; areoly s bílou vlnou, ponořené, 2 - 3 mm široké, meziareolová vzdálenost 7 - 15 mm. Trny jehlovité, rovné, píchavé; okrajových trnů 9 - 12, bledě žluté, téměř bílé, dlouhé 7 - 12 mm; středové trny 4 do kříže, červenohnědé, na koncích světle žluté, poněkud silnější než okrajové trny, dolní 8 - 20 mm dlouhý, horní nejkratší.
Květy
45 - 50 (-60) mm dlouhé, široce nálevkovité, bez zápachu; květní lůžko 7 mm dlouhé a široké, zelené, s bílou vlnou a jemnými hnědými štětinami; nektárium1 mm dlouhá, purpurová; květní trubka nálevkovitá, 13 - 18 mm dlouhá, uvnitř žlutá, vně bledě zelená; tyčinky 7-12 mm dlouhé, zlatožluté až žloutkově žluté; prašníky krémové; čnělka bledá, 10 - 11 tmavě karmínových až purpurových ramen blizny, dlouhých 3 - 4 mm; okvětní lístky citrónově žluté až zlatožluté, kopisťovité až kopinaté, 22 - 33 mm dlouhé, 3 - 5 mm široké.
Plod
kulovitý, načervenale zelený, asi 10 mm široký.
Semena
lesklá, černá, přilbovitého tvaru.

 

Variety
N. laetivirens má jedinou popsanou varietu - N. laetivirens var. densispinus, která se liší od nominátní variety menším počtem žeber a trnů, které nejsou píchavé, ale prohnuté až stočené, světlejší barvou poupat a květů, menším počtem ramen blizny a tenčím plodem. Další variety ani formy nebyly popsány.

 

Výskyt
F. Ritter sbíral typové rostliny FR 1266 na Cerro Tavari u Taquarichim, Rio Grande do Sul, Brazílie, v roce 1964. Rostliny byly sbírány rovněž dalšími sběrateli: D. J. van Vliet - DV 137, W. Gemmrich - WG 48, 49, 55, 65b, 187, 191, 202, 213, 279, L. Horst a W. Übelmann - HU 58.

 

Pěstování
Svěže zelená barva epidermis, která vedla k pojmenování druhu, se ztrácí při pěstování v relativně suchém vzduchu a bez stínění. Epidermis se potom zbarvuje do červena. Rostliny je možné pěstovat nejen v pařeništi či ve skleníku, ale i ve volné kultuře. Nároky druhu jsou obdobné jako nároky dalších rostlin z okruhu N. ottonis: pravidelná zálivka v průběhu vegetace s případným přihnojením, zemina mírně kyselá, může být výživnější. Množení není problémem, protože N. laetivirens tvoří odnože, takže je možné vegetativní množení. Kdo chce množit generativně semeny, stačí k tomu jediná rostlina, protože druh je samosprašný.

 

Poznámky
Podle údajů na novějších mapách se místo nálezu druhu píše Taraquarixim a nachází se mezi městy Sao Pedro do Sul a Santiago. Oblast rozšíření N. laetivirens se překrývá s nálezem L. Horsta, který rovněž popsal F. Ritter - N. ottonis var. acutangularis. F. Ritter nerozlišil přesně N. laetivirens od N. ottonis var. acutangularis. Své popisy variet sestavoval srovnávacím způsobem, kdy porovnával proti sobě v rámci jednoho druhu dvě variety (typovou a netypovou).. Podle jeho poznámek jsou nejnápadnějšími odlišujícími znaky N. laetivirens oproti N. ottonis poměrně tuhé rovné trny a vyšší žebra trojúhelníkového průřezu. Ale obdobným znakem se vyznačuje také N. ottonis var. acutangularis: oproti N. ottonis var. ottonis má štíhlejší žebra, která jsou v průřezu spíše trojúhelníková než zaoblená - to je jediný uváděný odlišující znak této Ritterem popsané variety. V oblasti rozšíření obou taxonů roste rovněž N. glaucinus var. gracilis.

 

Literatura
Bergner S., Erweiterung des N. laetivirens Ritter um die Forma densispinus Bergner forma nova, Internoto, 14: 3 - 12, 1993
Gerloff N., Notocactus laetivirens Ritter (1979), Notocactus, 22 - 25, 1989
Neduchal J., Notocactus-Bilanz 1995, p. 7, 1995
Stuchlík S., Rod Notocactus, monografie, p. 67 - 68, 1993

 

Autoři
Text i foto ve vlastní sbírce - S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm