Název
NOTOCACTUS CONCINNUS (Monv.) Berg. ex Backeb. var. EREMITICUS (Ritt.) Gerloff
 

Taxon
Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg var. eremiticus (Ritter) Gerloff, Internoto, 9: 112, 1988
Notocactus eremiticus Ritt., Kakt. in Südamer., 1: 180 - 181, 1979
"Eremiticus" znamená "poustevnický, osaměle rostoucí".

 

Popis
Tělo
stonek tmavě zelený, kulovitý, až 60 mm široký; temeno prohloubené, bez trnů; žeber 18, rozpadlá na téměř polokulovité hrboly; areoly vmáčklé v zářezech žeber, s bílou vlnou, kruhovité, asi 2 mm široké, meziareolová vzdálenost 5 - 6 mm; trny ohebné, nepíchavé, jehlovité, prohnuté; okrajových trnů 12 - 16, velmi bledě žlutých, 3 - 10 mm dlouhých; středové trny silnější a poněkud zploštělé, 4 do kříže, velmi bledě žluté nebo také načervenale hnědé, s tmavohnědým hrotem, 15 - 20 mm dlouhé.
Květy
40 mm dlouhé i široké, široce nálevkovité; květní trubka nálevkovitá, světle žlutá; lůžko květní nažloutlé s úzkými červenohnědými šupinami, bílou vlnou a hnědými štětinami; nitky rubínové, na kraji světle žluté; prašníky zlatožluté; čnělka nahoře světle žlutá, dole červená, s 12 velmi tmavými rubínovými rameny blizny, 5 mm dlouhými; okvětní lístky asi 20 mm dlouhé, 6 - 7 mm široké, zlatožluté, vnitřní poněkud kopinaté, vnější kopisťovité, na konci zaoblené.
Plod
kulovitý, asi 10 mm široký, červenohnědý a zelený, bílými vločkami vlny a početnými červenohnědými štětinami téměř pokrytý.
Semena
čepicovitá, asi 1,2 mm dlouhá a široká, černá, s jemnými hrbolky.

 

Variety
Notocactus concinnus var. eremiticus byl popsán původně jako samostatný druh, později byl ale převeden na nižší taxonomický stupeň. Tím se dostal do okruhu variet N. concinnus, z nichž byly popsány var. aceguaensis, var. gibberulus, var. joadii a var. rubrigemmatus. Nepopsaných variet či forem existuje celá řada - var. ballenarensis, var. elegans, var. fimbriatiflorus, f. nigrispinus, f. olimarensis, var. parviflorus, var. piriapolisensis, var. polancoensis, f. pororensis, f. quervosensis, f. yerbalitoensis.

 

Výskyt
F. Ritter nalezl jediný exemplář rostliny na tabulové hoře východně od města Livramento, Rio Grande do Sul, Brazílie. Rostlina dostala jeho polní číslo FR 1390. Přes veškeré další hledání F. Ritter více rostlin nenalezl, a tak vyslovil domněnku, že to byl již snad poslední existující exemplář. Později byl úspěšný F. Stockinger, který tuto varietu nalezl na Cuchilla Negra, Livramento, Uruguay. Tento sběr má polní číslo FS 519.

 

Pěstování
N. concinnus var. eremiticus nepatří k rostlinám, které působí problémy při pěstování. Je to nenáročná rostlina, což mělo určitě svůj podíl na tom, že se podařilo varietu zachránit a rozšířit i na základě jen jediného nalezeného exempláře. Semena se vytvářejí v hojném počtu samoopylením, takže generativní množení je dobře zajištěno. Vyklíčené semenáčky nejsou choulostivé, dobře rostou, z nich poměrně brzy můžeme získat kvetoucí rostliny. Také větší rostliny dobře rostou, pokud jim dopřejeme podmínky, které vyhovují i dalším rostlinám rodu Notocactus - výživnější, mírně kyselou půdu, pravidelnou zálivku (ale ne rozbahněný substrát), v zimě chladnější a suché zimování. Zcela malé semenáčky, v prvním roce po výsevu, můžeme občas přes zimu opatrně a jen mírně zalít, potom však vyžadují poněkud teplejší stanoviště. Roubování není nutné, i když zpočátku, v zájmu rychlého získání kvetoucích jedinců, se provádělo celkem běžně.
Rostlinu fotografoval autor textu S. Stuchlík.

 

Poznámky
Jediná rostlina, kterou F. Ritter nalezl, později zašla na infekci. Varieta je ale samosprašná, a tak i z této jediné rostliny byla získána semena - čtyři plody na rostlině dokumentuje sám F. Ritter. Podle názoru Rittera muselo být rostlin v přírodě daleko více, uvažuje ale, že došlo k jejich spasení zvířaty, především kozami. Otrnění rostlin je měkké a nezaručuje spolehlivou ochranu před okusem.
Zpočátku byly pod jménem N. eremiticus šířeny rostliny, které s tímto taxonem neměly nic společného a později byly popsány jako N. arnostianus nebo N. ritterianus. F. Ritter ale ze semen z jím nalezené rostliny vypěstoval tři semenáče a ty se staly základem pro rozšíření semen či rostlin z následných výsevů do sbírek, takže varieta již nepatří ke vzácnostem.
V poznámkách k prvnímu popisu správně označil F. Ritter N. eremiticus za příbuzný N. concinnus, tj. za zástupce řady Setacei, ale přiřadil jej do skupiny kolem N. muricatus, který je typickým zástupcem řady Paucispini. Údaj o příbuznosti N. eremiticus s N. concinnus dále rozvedl N. Gerloff, který přiřadil N. eremiticus - spolu s několika do té doby samostatnými druhy - jako varietu k N. concinnus.

 

Literatura
Stuchlík S., Co je vlastně Notocactus eremiticus?, Kaktusy 82, 18: 31-34, 1982
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 35 - 36, 1993
Theunissen S., Brederoo A. J., Notocactus eremiticus Ritter 1979, Succulenta, 63: 161 - 164, 1984
Theunissen S., Ist Notocactus eremiticus Ritter wirklich verschollen?, Internoto, 8: 3 - 5, 1987

 

Autoři
Rostlinu fotografoval autor textu S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet