Název
NEOLLOYDIA CONOIDEA (DC.) Br. et R. var. CONOIDEA
 

Taxon
Neolloydia conoidea (DC.) Britton et Rose, Bull. Torrey Bot. Club., 49: 252, 1922
Mammillaria conoidea DC., Mém. Mus. Hist. Nat. Paris, 17: 112, 1828
Coryphantha conoidea (DC.) Orcutt ex A. Berger, Kakteen, p. 266, 1922
Coryphantha stuetzlei Frič, Möllers Deutsche Gartnerzeitung, 41: 140, 142, 1926
Neolloydia stuetzlei (Frič) Orcutt, Cactography, p. 8, 1926
Neolloydia conoidea var. ceratites (Quehl) Kladiwa et Fittkau in Krainz, Die Kakteen , 46 - 47, [VIIIb], 1971
Neolloydia conoidea var. texensis (Quehl) Kladiwa et Fittkau in Krainz, Die Kakteen , 46 - 47, [VIIIb], 1971

Jméno druhu vyjadřuje tvar těla, conoideus = kuželovitý.

 

Popis
Tělo
stonek zpočátku jednotlivý, později často na bázi, zřídka z boku stonku odnožující, cylindrický, až 150 mm vysoký a 50 - 80 mm široký ; epidermis modře šedozelená, zřídka i čistě zelená, bradavky vejčité, na hrotě tupě ukončené. Okrajové trny v počtu 15 - 18, tenké a tvrdé, 8 - 15 mm dlouhé, bílé až sklovité, později šedé; středové trny nejčastěji 3 - 5, doširoka rozprostřené, tmavé až černé, 10 - 30 mm dlouhé.
Květ
30 - 60 mm široký, světle až tmavě fialový, okvětní lístky úzce kopinaté; tyčinky žluté, prašníky oranžové, blizna žlutavá.
Plod
kulovitý, žlutý až hnědý, ve zralosti suchý, s papírovitě tenkými, rozpadavými stěnami.
Semena
černá, kulovitá.

 

Variety
Neolloydia conoidea roste na obrovském areálu, z toho vyplývá i mimořádně velká proměnlivost. Ta se týká jak velikosti těla, tak i počtu, velikosti i barvy trnů a samozřejmě i velikosti a barvy květů. Rostliny, které jsme pozorovali v Huasteca Canyon jsou téměř trpasličí, zatímco rostliny z naleziště rodu Geohintonia u Galeana jsou několikanásobně mohutnější.
Je jenom otázkou dalšího studia, zda tento druh v budoucnu dozná nějakého členění. Např. právě populace v "Údolí geohintonií" je velmi dobře odlišitelná od ostatních populací, což může být zcela zřejmě podkladem pro stanovení dalšího taxonu v rámci druhu N. conoidea (pozn. redakce - Pavlíček).
K Neolloydia conoidea dnes většina autorů řadí i Backebergovu N. conoidea var. matehualensis (Backeb.) Kladiwa et Fittkau, která je na první pohled dobře odlišitelná od typu svou charakteristickou modrošedou barvou pokožky, stejně tak i menším počtem okrajových trnů (8 - 12) a většinou dvěma dlouhými čenými středovými trny. Velmi zajímavá populace této variety je u Huizache v San Luis Potosí. Jako synonyma jsou označována i další jména - N. conoidea var. ceratites (Quehl.) Kladiwa et Fittkau, N. conoidea var. texensis (Br. et R.) Kladiwa et Fittkau a N. conoidea var. grandiflora (Otto) Kladiwa et Fittkau.

 

Výskyt
Areál druhu zabírá území od jihu Texasu, až do mexických států Coahuila, Nuevo León, Zacatecas, Tamaulipas, San Luis Potosí, Querétaro a Hidalgo, kde se nacházejí mnohdy i velmi husté populace. Dá se říci, že až na výjimky se zvyšuje počet okrajových i středových trnů u rostlin rostoucích od jihu směrem na sever. Rostliny na nalezištích rostou téměř výhradně na otevřeném terénu, v rovinách i ve svazích, na plném slunci, převážně na vápencových podložích. V přírodě kvete v jarním období, ovšem sporadicky lze nalézt kvetoucí rostliny i v jiných ročních obdobích.

 

Pěstování
Pěstování Neolloydia conoidea rozhodně nepatří k nejsnazším, je to kupodivu stejné, jako u některých dalších kaktusů (např. Echinocactus horizonthalonius), které obývají v porovnání s ostatními kaktusy neuvěřitelně rozsáhlý areál výskytu. V našich sbírkách se N. conoidea ráda protahuje více do výšky, vyžaduje proto maximum slunečního osvitu, stálý pohyb vzduchu, snad nejlépe roste při venkovní kultuře, kdy si uchovává patinu a stlačenější růst. Vhodný je substrát s neutrální či mírně zásaditou reakcí. Doporučuje se dvakrát či třikrát do roka mírné přihnojení hnojivem s nízkým obsahem dusíku.
Semenáčky rostou pomalu a jsou choulostivé, častěji než většina jiných kaktusů se stávají obětí různých plísní.
Teplota zimoviště vyhoví okolo 10 °C, při nižších teplotách nebo vyšší vzdušné vlhkosti se mohou na rostlinách tvořit hnědé skvrny - tahle porucha se častěji vyskytuje u N. conoidea var. matehualensis.

 

Poznámky
V roce 1986 Anderson v Bradleya 4/1986 publikoval revizi rodu Neolloydia. V této revizi zařadil všechny "klasické" neoloydie do jediného druhu Neolloydia conoidea. Toto mínění je dnes většinou autorů přijímáno a respektováno. Jako příklad lze posoudit popisy N. conoidea a N. grandiflora z první poloviny 19. století, které jsou prakticky identické. Ve sbírkách se jako N. grandiflora vyskytují většinou rostliny bez středových trnů. Samotné jméno "grandiflora (velkokvětá)" neříká nic podstatného, neboť oba taxony mají stejně veliké květy.
V roce 1992 vyčlenil Hunt Neolloydia matehualensis jako samostatný druh, všechny ostatní jména z tohoto komplexu považuje za synonyma k N. conoidea. Po pravdě řečeno, N. matehualensis je mnohem jasněji odlišitelným taxonem od N. conoidea, než například N. grandiflora. Tak jako Andersonovo, tak i Huntovo řešení má své určité opodstatnění, a je jen na pěstiteli, co si vybere.

 

Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R., Bradleya, 4: 1 - 28, 1986
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2933 - 2938, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, 1982
Bravo-Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 203 - 208, 1991
Britton N. L., Rose J. N., The Cactaceae, 4: 17 - 18, 1923
Burow W., Bemerkungen zu Neolloydia conoidea, Kakt. und and. Suk., 46: 152 - 154, 1995
Chvastek J., Žwak J., Poznámky ke komplexu Neolloydia conoidea, Kaktusy, 27: 39 - 41, 1991
Frohlich A., Neolloydia grandiflora oder Neolloydia conoidea, Kakt. und and. Suk., 40: 269 - 270, 1989
Hunt D. R., CITES Cactaceae Checklist, Royal Bot. Gardens Kew and IOS, 1992
Schütz B., Neolloydia conoidea, Kaktusy 75, 11: 128 - 129, 1975

 

Autoři
Text i foto Roman Staník. Obrázek představuje Trs - N. conoidea na lokalitě u Cedral, SLP.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sest