Název
MAMMILLARIA DIXANTHOCENTRON Backeb. var. DIXANTHOCENTRON
 

Taxon
Mammillaria dixanthocentron Backeberg., Descr. Cact. Nov., 3: 8, 1963
Mammillaria dixanthocentron Backeb. var. rubrispina Wolf, Kakt. und and. Sukk., 38: 46, 1987
Jméno se vztahuje k počtu trnů v areole, lze jej doslova přeložit "se dvěma žlutými středovými trny".

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, později válcovitý, až 200 mm dlouhý a 70 - 80 mm široký, bradavky krátce kuželovité, s vodnatou šťávou; axily vlnaté; areoly oválné, asi 2 mm velké, s bělavou vatou. Okrajových trnů asi 20, všechny jehlovité, tenké, pružné, bílé barvy, asi 2 - 4 mm dlouhé, středové trny 2 (vzácně až 4), horní asi 5 mm, dolní asi 15 mm dlouhý, všechny jehlovité, odstávající, přímé nebo mírně zahnuté, žluté barvy.
Květy
nálevkovité, asi 10 mm široké a dlouhé, okvětní lístky jazykovité, asi 1,5 mm široké, celokrajné, špičaté, červené.
Plod
válcovitý až kyjovitý, asi 20 mm dlouhý, u báze žlutavě nazelenalý, na konci oranžově červený,
Semena
asi 1 mm velká, testa jamkovaná (foveolátní), hnědočervená.

 

Variety
Navržená varieta rubrispina Wolf, která je charakteristická robustnějším vzrůstem, většími bradavkami a červenými středovými trny, roste na odděleném nalezišti v Tomelin Caňon, Oaxaca, blízko osady San José del Chilar, na specifickém podloží tmavých břidlic. Situace je ovšem složitější, o několik kilometrů dále roste jiná populace M. dixanthocentron s čistě bílými středovými i okrajovými trny. Odlišných populací v Tomelin Caňon je však celá řada, dokonce známe trsovitě odnožující bělotrnnou formu od Rio Salado a také miniaturní formu s dichotomicky dělenými temeny, atp.

 

Výskyt
Typová lokalita (s rostlinami se žlutými středovými trny) leží v kaňonu Arroyo Verde, jižně od města Santa María Tecomavaca, v mexickém státu Oaxaca. Podél silnice č. 131 známe dnes celou řadu nalezišť, od Teotitlán de Camino a Los Cues, přes San Juan Bautista Cuicatlán až po San José del Chilar, Oaxaca. Některé najdeme hned na srázech několik metrů nad silnicí, jiné obsadily boční kaňony po obou stranách cesty. Rostliny většinou sídlí na holých skálách z pískovcových usazenin a sádrovcového jílu ve spárách a puklinách. Najdeme zde mozaiku břidlic, vápenců, jílovců, opuk, pískovců atd. Je zajímavé, že jednotlivé druhy i populace nižších taxonů osídlují vždy jen určitý typ horniny. Proto je zde možné najít velké množství rostlin ze ser. Supertextae. Společně lze nalézt suchomilné druhy rodu Hechtia, všudypřítomnou Echeveria nodulosa, druhy rodu Echeveria, Agave potatorum, A. horrida aj.

 

Pěstování
M. dixanthocentron je o poznání choulostivější než většina ostatních druhů serie Supertextae. Podobně jako např. M. crucigera a M. huitzilopochtli má o něco méně vyvinutý kořenový systém, takže nádoba na pěstování by měla být spíše menší, aby zemina či substrát dostatečně rychle vyschly. Při nepravidelné zálivce a sázení do propustného, nejlépe minerálního substrátu prospívá dobře i na vlastních kořenech. Velmi dobře se osvědčil substrát složený z opukové drtě a hrubého písku (pak je nutné dodávat pravidelně živiny v zálivce). Vodu rostlinám dopřejeme jen při vyšších teplotách, nejlépe při 20 - 30 °C. Ve vegetaci volíme umístění na plném slunci, zimovat lze při teplotách kolem 10 °C. Množení je možné výsevem drobných semen, růst klíčenců a semenáčů je zprvu pomalý.
Foto M. Záruba, rostlina z vlastní sbírky, text M. Záruba a J. Říha.

 

Poznámky
Mammillaria dixanthocentron řadíme do serie Supertextae (dříve Elegantes), která zahrnuje asi 10 druhů, z nichž většina pochází z jižního Mexika. Patří mezi ně např. M. albilanata, M. halbingeri, M. noureddineana, M. reppenhagenii, M. tegelbergiana, M. crucigera, M. huitzilopochtli a také M. columbiana ze Střední Ameriky a M. eriacantha vyskytující se severně od středomexického sopečného pásma.
M. dixanthocentron má podle popisu červené květy, jako rostlina na obrázku. Většina populací má však květy žlutavé s červenohnědým středním proužkem.Celá oblast Tomellin Caňon dosud není podrobně prozkoumána, zejména oblast Sierra Mixteca, a rozhodně lze očekávat nálezy dalších malých populací rodu Mammillaria osídlujících plošně omezené enklávy specifických hornin. Svědčí o tom kromě jiného i skutečnost, že W. Reppenhagen, A. B. Lau a F. Otero zde v 70. letech objevili více než 15 zajímavých populací (snad taxonů) rodu Mammillaria.

 

Literatura
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 235, 1966
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 2: 68, 1984
Mottram R., Mammillaria Index, p. 24, 1980
Pilbeam J. Mammillaria. The cactus file, 6: 92, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, 2: 514 - 516, 1991

 

Autoři
Foto M. Záruba, rostlina z vlastní sbírky, text M. Záruba a J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm