Název
LOPHOPHORA WILLIAMSII (Lem. ex Salm-Dyck) Coulter f. JOURDANIANA (Habermann) Hansen
 

Taxon
Lophophora williamsii (Lemaire ex Salm-Dyck) Coulter f. jourdaniana (Habermann) Hansen, Kakt. und and. Sukk., 47: 271, 1996
Lophophora jourdaniana Habermann, Kaktusy 75, 11: 3, 1975
Nikdo dnes neví, jak jméno "jourdanianus" vzniklo. Tímto jménem byly bez platného popisu označovány červenokvěté lofofory, o kterých se dnes ale prakticky nic neví. MUDr. Habermann toto jméno použil, aby starému nejasnému jménu dal jasnou náplň.

 

Popis
Tělo
stonek měkký, modrozelený, v nadzemní části zploštěle kulovitý, s mírně vtisklým temenem, o šířce asi 70 mm, u báze hojně odnožující, s řepovitým kořenem. Žebra plochá, nízká, v počtu 7 - 8, poněkud spirálovitě stočená, v málo znatelné bradavky rozdělena mělkou, přímou rýhou; areoly asi 2 - 3 mm široké, 12 - 16 mm od sebe vzdálené, okrouhlé; na mladých stoncích nesou areoly 4 - 8 drobných, tuhých trnů, 2 - 3 mm dlouhých, po několika letech odpadávajících, starší areoly bez trnů, jen s hustými, nahloučenými chlupy, až 10 mm dlouhými, v temeni vytvářejí souvislý pokryv.
Květy
nálevkovité, z areol poblíže středu temene, až 15 mm dlouhé a až 20 mm široké, lůžko květní holé, nazelenalé, květní trubka nálevkovitě se rozšiřující, vnější okvětní plátky kopinaté, se zelenohnědým středním proužkem; vnitřní okvětní plátky kopinaté, s celistvým okrajem, 3 - 4 mm široké, 10 - 14 mm dlouhé, růžově fialové, s tmavším středním proužkem; čnělka růžová, 5 - 8 mm dlouhá, s bílou až růžově fialovou, 4 - 6 laločnou bliznou; tyčinky početné, s růžově fialovými nitkami a žlutými prašníky.
Plod
kyjovitý, holý, 15 - 20 mm dlouhý a 4 mm široký, načervenalý.
Semena
oválná, asi 1,5 mm dlouhá a 1,2 mm široká, s poměrně širokým bazálním hilem, testa hrbolkatá.

 

Variety
Taxon je sám o sobě nanejvýš problematickým druhem s velmi nejasným původem. Je tedy obtížné srovnávat i jeho "vnitřní" proměnlivost. Žádné variety a formy tedy přirozeně popsány nebyly.
Druh mají charakterizovat typické růžovofialové květy s fialovými nitkami tyčinek a samozřejmě i existence trníků na areolách mladých stonků. Z literatury ovšem známe fotografie rostlin, které mají květy téměř bílé, se slabě růžovým středním proužkem, jež však mají jak fialové tyčinky, tak i vzpomínané trníky, což jasně hovoří o tom, že se jedná o L. jourdaniana. Zdá se tedy, že proměnlivost uvnitř tohoto druhu se může týkat právě barvy květu.

 

Výskyt
Naleziště L. williamsii f. jourdaniana není do dnešního dne známé. Kdo ovšem byl v Mexiku na nalezištích kaktusů, dobře ví, že jsme ještě ve stadiu velmi nedostatečného poznání kaktusové flóry, lofofory z toho nevyjímaje. Dnes tedy nemůžeme zavrhnout myšlenku, že L. williamsii f. jourdaniana se přece jen znovu objeví.
První zmínky o jménu Anhalonium jourdanianum pocházejí z konce 19. století, informace jsou ale tak nedostatečné, že jen obtížně lze alespoň s malou jistotou říci, že se tehdy jednalo o rostlinu podle dnešního pojetí. Nutno říci, že není vyloučeno, že to co dnes vidíme jako L. jourdaniana je něco jiného, než co představovalo jméno Anhalonium jourdanianum před více než sto lety.

 

Pěstování
I když L. williamsii f. jourdaniana z přírody neznáme, ve sbírkách se vyskytuje poměrně často. A to přesto, že není samosprašná, k opylení je nutné dvou rostlin a semen v plodu není mnoho. Je to zřejmě způsobeno tím, že tvoří hojnost odnoží, kterými se rychle množí odřezáváním a roubováním. Roubované rostliny odnožují ještě více než pravokořenné, ale také bohatěji kvetou.
Rostliny vytvářejí mohutný řepovitý kořen, proto je nutné pěstovat je v propustném substrátu s minimální příměsí organických součástí. Chráníme tím kořenový systém před rizikem hniloby.

 

Poznámky
Klasifikace rodu Lophophora prošla několika stupni vývoje. Z dnešního pohledu se nejeví jako rozumné jednotlivé taxony rodu řadit do několika druhů. Jestliže máme k dispozici platný popis L. jourdaniana od MUDr. Habermanna a jeho následnou kombinaci s návrhem jména L. williamsii f. jourdaniana, nemůžeme tuto rostlinu po taxonomické stránce ignorovat jen proto, že nevíme, kde se vyskytuje v přírodě. Samozřejmě, že i další úvahy o tom, že se jedná o hybrid nemůžeme vyloučit, i když podle Habermanna nelze květy těchto rostlin sprášit s květy jiných lofofor, což hovoří o opaku. Do doby dalších poznatků je tedy vhodné, abychom jméno jourdaniana brali vážně, i když není nutné trvat na zařazení v úrovni "dobrého" druhu.
Velmi důležitým morfologickým znakem je přítomnost jemných sklovitých trnů v areole, což je v rámci celého rodu znak ojedinělý.
Náš přední odborník na rod Lophophora, R. Grym ovšem tvrdí, že existují poznatky o tom, že je možné vytvořit hybridy lofofor se zástupci jiných kaktusových rodů, že chemický rozbor L. jourdaniana je shodný s L. williamsii, dále že L. jourdaniana nese typické znaky hybridů - dlouho drží trny a má omezenou reprodukční schopnost (dává jen velmi málo semen).

 

Literatura
Anderson E. F., The biogeography, ecology and taxonomy of Lophophora, Brittonia, 21: 299, 1969
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2895, 1961
Bravo-Hollis H., Una revision del género Lophophora, Cact. y Succ. Mex., 12: 8, 1967
Bravo-Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 216 - 233, 1991
Britton N. L., Rose J. N., The Cactaceae, 3: 83 - 85, 1922
Grym R., Rod Lophophora, 1997
Gabriel W., Lophophora diffusa (Croizat) Bravo
Herbel D., Lophophora williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) Coulter, Kakt und and. Sukk., 36, suppl.1985/18, 1985
Innes C., Glass C., The illustrated encyclopaedia of Cacti, Quatro Publishing, 1991
Köpcke R., Lophophora williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) Coulter. Eine magische Pflanze und ihre Bedeutung im Leben der Ureinwohner Amerikas, Kakt und and. Sukk., 45: 105 - 107, 1994
Pechánek J., Lophophora Coult., Kaktusy 69, 5: 76 - 81, 109 - 113, 1969
Říha J., Nová Lophophora ze státu San Luis Potosí, Kaktusy, 31: 120, 1995
Wagner K., Eine schöne Form von Lophophora williamsii, Kakt. und and. Sukk., 26: 84, 1975

 

Autoři
Rostliny vytvářejí mohutný řepovitý kořen, proto je nutné pěstovat je v propustném substrátu s minimální příměsí organických součástí. Chráníme tím kořenový systém před rizikem hniloby.
Dobře snáší umístění na plném slunci, ale na jaře je nutné stínit a jen pomalu je zvykat na ostré slunce, jinak je reálné nebezpečí popálení. Tak, jako jiné lofofory, i tato je náchylná na "osídlení" červeným pavoučkem, což se projevuje šedivým a později hnědnoucím povlakem na pokožce. Přezimujeme při teplotách mírně nad 10 °C.
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval R. Staník. Text R. Staník a P. Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a devet