Taxon
Matucana paucicostata Ritter, Taxon 12 : 124, 1963
Submatucana paucicostata (Ritt.) Backeb., Die Cactaceae 6 : 3703, 1962
Borzicactus paucicostatus (Ritt.) Donald, Nat. Cact. Succ. J., 26 : 10, 1971
Druhové jméno "paucicostatus" znamená "máložeberný".

Popis
Tělo
stonek tmavě zelený, polokulovitý, o průměru 40-70 mm, u báze bohatě odnožující, odnože zakořeňují a oddělují se od mateřské rostliny. Žeber 7-11, oblá a široká, rozčleněná na 10-15 mm široké a 15 mm vysoké hrboly; areola na hrbolu, šedě plstnatá, kruhovitá až krátce oválná, o průměru 2-3 mm. Trny zpočátku červenavě hnědé, s černou špicí, později šednoucí; okrajových trnů 4-8, k tělu a nahoru zahnuté, píchavé, 5-15 mm dlouhé, často jeden středový trn stejného vzhledu, nahoru zahnutý, o trochu delší než okrajové.
Květ
asi 60 mm dlouhý, nevonný, blízko temene vyrůstající, zygomorfní; trubka o průměru 6 mm, až 36 mm dlouhá, zevně hnědokarmínová s několika zelenavě červenými šupinami a bílou vlnou; okvětní lístky tmavě rumělkově červené s nafialovělými okraji; nitky dole bílé, směrem vzhůru až purpurové, prašníky červenavě žluté; čnělka tenká, rumělkově zbarvená, blizna 4-5 laločná ve výši prašníků.
Plod
zelený, 8 mm dlouhý a 11 mm široký, ve zralosti se otevírá několika podélnými otvory.
Semena
asi 1,2 mm dlouhá a široká, 0,7 mm silná, hnědá, s velkým protáhlým bazálním hilem.

Variety
V roce 1971 byl popsán Borzicactus (subgenus Matucana) paucicostatus
f.robustispinus Donald et Lau (Nat. Cact. Succ. J., 26 : 71, 1971), který se liší od F.paucicostatus zelenější barvou epidermis stonku, aktinomorfním květem šarlatové barvy, většími semeny, omezenou schopností k odnožování a celkově robustnějším tělem i otrněním.
Tato forma se vyskytuje v údolí Rio Pushea blízko Huari, v departementu Ancash v Peru, ve výši 2800 m n. m. (polní číslo Lau 187 A).

Výskyt
Typová lokalita: Rahuapampa v provincii Huari, departement Ancash v Peru, ve výši 2000 m n. m. (polní číslo FR 597).
V této oblasti rostou i další příbuzné matukány - M.madisoniorum, M.calliantha, M.tuberculosa a M.formosa.

Pěstování
Pravokořenné rostliny rostou velmi dobře a nemají zvláštní nároky na substrát ani teplotu. Pravidelně a bohatě kvetou několika sériemi květů během vegetační sezóny. Díky odnožování na bázi stonku vytvářejí starší rostliny hezké trsy. Pro přezimování postačí teploty okolo 10 stup. C. Mimo výsevu semen lze k rozmnožování s výhodou použít oddělováním odnoží.
Vyobrazenou rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu Václav John.

Poznámky
Informace není k dispozici.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6 : 3703, 1962
Donald J. D., Nat. Cact. Succ. J., 26 : 71, 1971
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4 : 1501, 1981

Autoři
Vyobrazenou rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu Václav John.