Název
HAAGEOCEREUS SETOSUS (Akers) Backeb.
 

Taxon
Haageocereus setosus (Akers) Backeberg in Rauh, Sitzungsber. Heidelberg. Akad. Wiss., p. 414, 1958
Peruvocereus setosus Akers, Cact. Succ. J. (US), 19: 68, 1947
Jméno setosus znamená v překladu štětinatý a vztahuje se na husté, jednotné otrnění, připomínající, zejména u mladých rostlin, štětky na mytí lahví.

 

Popis
Tělo
stonek keřovitého, bohatě větveného vzrůstu, až s 25 odnožemi, jednotlivé vzpřímené větve 1 - 3 m dlouhé, 60 mm silné, s oblými, nízkými žebry v počtu 20 - 21, areoly vpadlé, oválné, asi až 9 mm dlouhé a 5 mm široké, plstnaté, květuschopné areoly silně vlnaté. Trny v počtu až 100, obtížně rozlišitelné na okrajové a středové, někdy však, zejména v květuschopných areolách, středové výrazně delší, asi 20 mm dlouhé a jehlovité, většinou žluté, často i hnědé, rezavé, nebo i červené barvy.
Květy
květní trubka dlouhá až 50 mm a 15 mm silná, hnědavě nazelenalá, šupinatá, areoly pod šupinami se splývavými světlými chlupy, okvětní lístky talířovitě rozložené, široké až 50 mm, lopatkovitého tvaru, zaoblené, celokrajné, červené, zevně s nazelenalým středním pruhem.
Plody
vejčité až kulovité plody asi 30 - 50 mm velké, hrbolaté, s šupinami, areolami a vlasy, ve zralosti naspodu zelené, na svrchní části bronzově červené, nepravidelně příčně pukají, dužnina načervenalá.
Semena
asi 1 mm velká, mírně vejčitého či oválného tvaru s černou slabě lesklou testou.

 

Variety
Před lety přejmenoval C. Backeberg původní Akersův Peruvocereus setosus var. longicomus na Haageocereus setosus var. longicomus (Akers) Backeb. a udává diferenční znaky oproti var. setosus takto - nižší vzrůst (300) mm, stonek málo větvený, asi 60 mm silný, otrnění silnější, hrubší, žluté až hnědavé barvy, trnů v areole asi 50 a štětin asi 20, nejdelší výrazný trn 1 (-2), až 35 mm dlouhý, květy a plody v popisu uvedeny nebyly. Naleziště var. longicomus mělo být podle původních údajů shodné s nalezištěm typové variety. Později však K. Kníže nalezl odpovídající rostliny (var. longicomus) na odděleném nalezišti na poloostrově Pucusana, jižně od města Lima a snad proto je možné, považovat tuto varietu za oprávněnou.

 

Výskyt
Typová varieta roste v nízké nadmořské výšce na pobřeží, před lety se hojně vyskytovala na jižních předměstích města Lima v Peru, na lavicích náplavů ulit mořských měkkýšů. Tyto pouštní oblasti leží na terase asi jen 60 až 150 m nad mořem. V dnešní době jsou tato místa zničena výstavbou města, zbytky porostů zmrzačených a hynoucích kaktusů je možné spatřit na skládkách. Byly však nalezeny další lokality v údolí řeky Lurín, Churín a Caňete a to nejen blízko moře, ale i několik stovek metrů vysoko a desítky km vzdáleno. Rostliny sídlí na skalách a nánosech balvanovitých zvětralin ve velmi suchých údolích, často je krajina zcela pustá a neschůdná. Společně se vyskytuje jen několik málo jiných rostlin, občas je to Melocactus peruvianus, Espostoa melanostele, Neoraimondia aticensis var. rosiflora. Podnebí je celoročně teplé, po většinu měsíců v roce se v poledních hodinách vyskytují vydatné mlhy garrua, které kondenzují na skalách a na rostlinách jako silná rosa. Tato voda je po většinu roku jediným zdrojem vláhy pro místní rostliny.

 

Pěstování
Haageocereus setosus je snadno rostoucí kaktus, kterému vyhovuje běžný substrát, snáší i vyšší obsah humusu, prakticky jej lze pěstovat v běžných květinových substrátech. Husté otrnění je dekorativní a již na malých semenáčích je intenzívně zbarveno. Množíme výsevem dovážených semen. Pěstitelé bývají překvapeni, že je otrnění potomstva rozmanité barvy, od žluté, hnědavé, rezavé, až po výrazně červené a to přesto, že byla sbírána v přírodě. Tato proměnlivost je zcela přirozená a vyskytuje se i na nalezištích. Zimní teploty mohou klesat na 5 - 7 °C, naopak umístění v teplejším prostředí má za následek rašení a vytahování vrcholů a nelze je doporučit. Starší rostliny mají tendenci se ohýbat (polehávat) a proto jsme nuceni odřezávat vrcholové části stonku (také proto, že otrnění na spodní části černá a není hezké). Vrcholové řízky poměrně snadno koření. Květů se v našich podmínkách dočkáme až po více letech, kvetoucích rostlin je u nás jen velice málo.
Snímek pořídil R. Šubík v zahradě známého sběratele K. Knížete v Peru. Text J. Říha.

 

Poznámky
Tento druh byl rozlišen a popsán v roce 1947, později v padesátých letech zasáhli do klasifikace rodu nejpodstatněji C. Backeberg a W. Rauh, kteří v okolí hlavního města Lima rozlišili několik navzájem si podobných a příbuzných druhů (H. seticeps, H. eulalianus, H. albispinus, H. aureispinus aj.). Prakticky nikdo se však nevěnoval tomu, jak se od sebe liší rostliny, vystupujeme-li vysýchavými údolími od moře vzhůru. Často se jeden a tentýž taxon postupně mění, zejména sledujeme-li jen vegetativní znaky (velikost stonků, otrnění atp.). Nepochybně lze několik druhů, vyskytujících se společně na jednom nalezišti rozlišit od sebe, ovšem mimo toho vznikají postupné přechody dané výškovou zonací a jen studium květů, plodů a semen tu pomůže taxony od sebe spolehlivě rozlišit. Před lety byl H. setosus velmi hojný v pobřežních pouštích středního Peru. Sídlil tam na lavicích nánosů mořského původu, které byly vyzdviženy z moře a dnes tvoří první spodní lavici (terasu) nad mořem. Tato oblast byla odedávna využívána člověkem a v dnešní době byla velká část nalezišť nenávratně zničena.

 

Literatura
Backeberg. C., Die Cactaceae, 2: 1219, 1959
Backeberg C., Das Kakteelexikon, 1976
Haage W., Kakteen von A bis Z, 1981
Rauh W., Beitrag zur Kenntnis der peruanischen Kakteenvegetation, p. 414, Heidelberg 1958
Ritter F, Kakteen in Südamerika, 3: 1310 - 1312, 1980
Říha J., Naše cesty po Peru, Kaktusy, 28: 52, 1982

 

Autoři
Snímek pořídil R. Šubík v zahradě známého sběratele K. Knížete v Peru. Text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a sedm