Název
FRAILEA SCHILINZKYANA (F. Haage jr.) Br. et R.
 

Taxon
Frailea schilinzkyana (F. Haage jr.) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 210, 1922
Echinocactus schilinzkyanus F. Haage jr., Monatsschr. Kakteenk. 7: 108, 1897
Cactus schilinzkyanus (F. Haage jr.) Kuntze, Deutsch. Bot. Monatsschr., 21: 173, 1903
Schilinzkyana - byla pojmenována po ruském státním tajném radovi Guido von Schilinzkym.

 

Popis
Tělo
stonek s kuželovitým kořenem, později velmi silně ze spodních areol odnožuje; jednotlivý stonek 25 - 40 mm široký a stejně tak vysoký nebo o málo nižší; temeno propadlé a téměř neotrněné, často s ojedinělými chomáči vlny; pokožka jasně zelená, dole šedá; žeber 10 - 13, žebra plochá, jen 1,5 mm vysoká, rozdělená na šestihranné až okrouhlé bradavky, nezřetelná, více méně spirálovitá; areoly vzdálené od sebe asi 2 - 4 mm, oválné, 1 - 2 mm dlouhé s trochou plsti, později holé. Okrajové trny v počtu 10 - 12 -14, paprsčitě uspořádané, zpět ohnuté a k tělu přitisklé, 2 - 3 mm dlouhé, tenké, černohnědé až černé, později šednou a opadávají; středový trn většinou chybí, pokud přítomen, je silnější než okrajové.
Květ
vyrůstá v blízkosti temene, až 35 mm dlouhý, otevírá se jen na plném slunci; květní trubka 6 mm dlouhá, stejně jako květní lůžko zelená, slabě hrbolatá, s nahnědlými šupinami a bílou vlnou, s 1 - 2 hnědými štětinami; vnější okvětní plátky kopinaté až lopatkovité, sírově žluté, vně načervenalé až růžové, s kratším hnědým hrotem; vnitřní okvětní plátky úzce lopatkovité, zaoblené, sírově žluté; prašníky kanárkově žluté, nitky chromově žluté; blizna pětiramenná, nažloutlá, roztažené laloky blizny vyčnívají nad prašníky.
Plod
vysýchavý, asi 5 mm široký, stěna plodu tenká, hustě porostlá jemnými vlasy a štětinami; na plodu zůstává přirostlý zbytek květu.
Semena
asi 1,8 mm velká, čepicovitá, se silně ponořeným, vydutým, bílým hilem; testa lesklá, kaštanově hnědá, jemně bradavčitá.

 

Variety
Proměnlivost Frailea schilinzkyana v Paraguayi se projevuje pouze v různosti otrnění a barvě těla, od typu výrazněji odlišné rostliny jsou nacházeny až na území Argentiny. Nebyla popsána žádná varieta ani forma F. schilinzkyana. F. ignacionensis Buin. et Moser, která byla popsána na počátku 70. let, je v současnosti považována pouze za stanovištní formu a je řazena jako synonymum F. schilinzkyana. Rostliny okruhu F. schilinzkyana tvoří přechod mezi rostlinami rostoucími v argentinských státech Corrientes a Missiones a mezi rostlinami severovýchodní Paraguaye. Problematickou rostlinou z hlediska zařazení je F. friedrichii Buin. et Moser, u níž jednotlivé populace ukazují různou míru znaků F. schilinzkyana a F. grahliana (F. Haage jr.) Br. et R.

 

Výskyt
Stanoviště rostlin, které do Evropy v roce 1897 do firmy Haage jun. dovezl H. Grosse, je udáno jako louky u Paraguari, Paraguay. Dalším místem, kde v té době byly tyto rostliny nalezeny, jsou skalnaté pahorky u Santa Ana, v provincii Missiones, Argentina (Spegazzini).
V současné době považujeme za centrum výskytu oblast, kde je poprvé sbíral H. Grosse, tj. prostor mezi místy Paraguari, Valenzuela, Itacurubí a Caacupé ve východní Paraguayi. Odtud rostliny svým rozšířením zasahují směrem k jihu do argentinské provincie Missiones.

 

Pěstování
Rostliny pěstujeme ve výživné, slaběkyselé, písčité a humusovité půdě. V létě bohatě zaléváme, v zimě udržujeme v relativním teple. Stejně jako všechny fraileje vyžaduje polostín, nevyhledává přímé slunce. Na podzim je vhodnější mlžení a rosení. Přezimování okolo 10 °C, může být i tmavé. Rostliny často vytvářejí kleistogamické květy. Výsev je snadný a semenáčky dobře rostou.

 

Poznámky
Různé sběry Frailea schilinzkyana byly do Evropy dováženy poměrně často, bohužel však bez udání lokalit(jak to už bylo v 1. polovině 20. století zvykem), mimoto tyto rostliny byly z komerčních důvodů označovány řadou různých jmen jako např. F. pseudograhliana, F. pseudopulcherrima, F. pulcherrima ... Po druhé světové válce byl dovoz rostlin z Paraguaye velice omezen a nebylo možné navštívit lokality v terénu. Uvolnění nastalo až v 70. letech, v té době rostliny do Evropy posílal A. M. Friedrich, který v té době žil vAsunciónu. Z diskutovaných rostlin je to již zmíněná Frailea ignacionensis z místa u San Ignacio v jihovýchodní Paraguayi a Frailea sp. Itacurubí de la Cordillera (stanovištní forma F. schilinzkyana). Teprve skutečně podrobné informace o rozšíření paraguayských frailejí poskytly sběry A. Arzbergera a později expedice Bercht, Piltz, Metzing (1988), které obsahovaly řadu nálezů F. schilinzkyana. Díky těmto průzkumníkům známe situaci na stanovištích. F. schilinzkyana se vyskytuje hlavně v místech, kde jsou skalnaté výchozy ve formě desek nebo menších planin. V těchto místech je větší sucho a tak zde mají kaktusy větší šanci přežít v konkurenčním boji s ostatními rostlinami. V oblasti výskytu F. schilinzkyana jsou relativně vysoké srážky, asi 1 400 mm ročně. Může nastat i to, že po dešti voda stojí v prohlubeninách skal, nemůže prosakovat a tak rostlina nejednou stojí delší dobu ve vodě. Množství vody přítomné na stanovišti je faktor, který ovlivňuje velikost rostlin.
K. H. Prestlé ve své monografii o rodu Frailea zařadil F. schilinzkyana do podrodu Pumilaoides, rostliny tohoto podrodu rostou v pásu, který se táhne od severní Uruguaye přes západní část brazilského státu Rio Grande do Sul, argentinské provincie Enre Rios, Corrientes a Missiones do Paraguaye a východní Bolívie. Rostliny podrodu Pumilaoides rostou v klimaticky a geologicky rozdílných podmínkách a tak vytvořily odlišné tvarové okruhy, však svým celkovým charakterem, podobností plodů a semen jsou zřetelně odlišitelné od zbytku rodu Frailea.

 

Literatura
Arzberger A.,Die Standortformen von Notocactus ottonis (Lehm.)Berg. var. paraguayensis (Heese) Berg., Internoto, 6: 104 - 115, 1985
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1663, 1959
Berger A., Kakteen, p. 217, 1929
Britton N. L. et Rose J. N., The Cactaceae, 3: 210, 1922
Krainz H., Die Kakteen, CVIe, 1.VIII.1957 Metzing D., Die Gattung Notocactus in Paraguay, Internoto, 12: 35 - 52, 1991
Metzing D., Cactaceae in Paraguay specie, ecolgia, e minaccia di estinzione, Piante Grasse, 13, Spec., p. 14, 51 - 52, 1993
Moser G., Nálezy Frailejí z Paraguaye v posledních, Jubilejní sborník Kaktusy 1922 - 1972, p. 83 - 91, 1973
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 186, 1997
Schelle E., Kakteen, p. 221 - 222, 1926
Schumann K., Gesamtbeschr. Kakt., p. 394 - 395, 1899
Schumann K., Gesamtbeschr. Kakt., Nachtr., p. 107, 1903

 

Autoři
Text L. Berka, foto M. Veverka, fotografovaná rostlina je ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm