Název
FRAILEA PYGMAEA (Speg.) Br. et R.
 

Taxon
Frailea pygmaea (Spegazzini) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 210, 1922
Echinocactus pygmaeus Spegazzini, Anales Mus. Nac. Buenos Aires, ser. 3, 4: 497, 1905.
Pygmaeus v řečtině znamená velký jako palec, trpasličí. Frailea - rod byl pojmenován podle Manuela Fraileho, dlouholetého ošetřovatele sbírky kaktusů ministerstva zemědělství ve Washingtonu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, 30 - 40 mm vysoký a 25 - 35 mm široký, občas zcela plochý, s podzemní částí velkou asi jako polovina stonku, ta přechází v rozvětvený řepovitý kořen; temeno zploštělé, v oblasti středu propadlé; pokožka zelená, šedozelená až hnědozelená. Areoly protáhlé, s jantarovou až nažloutlou plstí, neopadavou, později šednoucí; v 13 - 21 přímých podélných řadách, které pouze v blízkosti temene vystupují jako plochá žebra, pod dolní polovinou areol nezřetelné příčné rýhy; vzdálenost mezi areolami asi 2 mm. Okrajové trny 8 - 11, sklovitě bílé, v oblasti temene také jantarově zbarvené, k tělu ohnuté, odstávající anebo šikmo dolů mířící; středový trn 0 - 1, od okrajových jen málo odlišitelný, 3 - 4 mm dlouhý, na hrotu mírně zakřivený, většinou dolů směřující.
Květy
na temeni, zářivě žluté, ve středu intenzívně citrónově žluté, 25 mm dlouhé a 30 mm široké, k rostlině přirostlé širokou a oblou bází, vnitřní okvětní lístky široce lopatkovité, 7 mm široké a 18 mm dlouhé, přecházejí do jehlovitého hrotu; dolní lístky okvětní nazelenale žluté; vnější okvětní lístky na spodní straně se světle červenými pruhy; lůžko květní porostlé hustou bílou delší vlnou a až 15 mm dlouhými nahnědlými štětinami, na květní trubce vyrůstají kratší štětiny; čnělka bělavá až žlutá, 10 mm dlouhá, blizna s 7 až 9 bílými laloky; tyčinky nazelenalé, 8 mm dlouhé; prašníky okrové.
Plod
oblý, 8 -11 mm široký, porostlý světle šedými areolami a hnědými, 10 mm dlouhými, štětinovitými vlasy.
Semeno
kloboukovité, 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké a vysoké, černé, s velmi široce vyklenutým okrajem hila.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Frailea pygmaea se vyskytuje na velmi rozsáhlém areálu. Roste na celém území Uruguaye, na severu zasahuje až do brazilského státu Rio Grande do Sul a na severovýchod argentinské provincie Misiones. Proto je také velmi proměnlivá, hlavně co se týče otrnění i velikosti stonku. Malé tělo rostliny je většinou skryto ve stínu jiných rostlin, roste pod keři a v trávách.

 

Pěstování
Rostliny rodu Frailea rostou ve stejných podmínkách jako notokaktusy. Pro pěstování je nejlepší směs organických a minerálních částí, pro podzemní část rostliny a řepovité kořeny je nutné zajistit dobrou drenáž, ale také dostatečnou výživu. pH hodnota substrátu se pohybuje ve slabě kyselých oblastech (pH=6). V létě pro zdárný růst fraileje vyžadují pravidelnou zálivku a dostatek výživných látek. Příznivě působí mlžení rostlin v ranních a večerních hodinách. Pro přezimování je doporučená teplota 10 °C, zcela na sucho. Pro úspěšné pěstování frailejí je vhodná vysoká intenzita světla, ale přímé sluneční záření škodí. Optimální umístění ve skleníku je východní strana, tam fraileje snesou velké teplo, které potřebují k otevření poupěte. Květy frailejí se za nepříznivých okolností (chladné počasí) plně nevyvinou a přesto vyroste plod. Tento jev nazýváme kleistogamie, tj. vytvoření plodu bez otevření květu. Jen za vhodných podmínek (teplo, dusno) se vyvine celý květ, který se otevře. Fraileje jsou měkomasé rostliny, jejich hlavním škůdcem je červený pavouček.

 

Poznámky
Prohlédneme-li si dostupné prameny sběrů frailejí, nalezneme více než 200 jmen a polních čísel. Vzájemný vztah jmen, sběrů a nalezišť je často naprosto nepřehledný. Často chybí podrobnější údaje o stanovišti nebo o sbírané rostlině. První popsanou varietou je Fričova F. pygmaea var. dadakii (Frič) Backeberg z jižní Uruguaye. C. Backeberg přidal další dvě platně popsané variety a to F. pygmaea var. aurea a F. pygmaea var. atrofusca, obě také pocházejí z jižní Uruguaye. S těmito rostlinami je časově spjatá i F. pygmaea var. phaeodisca (Spegazzini) Y. Ito, která bývá považována i za samostatný druh. Tato varieta roste v nesčíslných podobách na území střední a severní Uruguaye a v jižních částech brazilského státu Rio Grande do Sul. Z Rio Grande do Sul pocházejí všechny nálezy F. Rittera, které nasbíral koncem 60. let a později platně popsal. Jsou to F. pygmaea var. altigibbera Ritter, var. curvispina Ritter, var. lilalunula Ritter, var. longispina Ritter, var. maior Ritter a var. planicosta Ritter.
Skutečnou záplavu jmen forem a variet frailejí nejen z okruhu F. pygmaea rozpoutali v 80. letech H. S. Schlosser a K. H. Prestlé, kteří se v té době velmi intenzivně zabývali kaktusovou flórou Uruguaye. Prestlé se později věnoval i rostlinám z Rio Grande do Sul. Žádná z Schlosserových a Prestlého rostlin nebyla platně popsána, i když se o to K. H. Prestlé snažil. Ve své monografii o rodu Frailea z roku 1997 uveřejnil řadu popisů, ale díky nedodržení pravidel ICBN není žádná rostlina platně popsána. Pouze kombinace F. pygmaea var. pulcherrima (Arech.) Prestlé vyhověla pravidlům. Ve svém dělení rodu Frailea pro rostliny z okruhu F. pygmaea vytvořil sekci Pygmaeoides, kterou rozděli na řadu subsekcí. Celkem zpracoval 54 forem Frailea pygmaea.
Odlišný pohled než Prestlé mají pánové Braun a Esteves Pereira, kteří v roce 1995 provedli řadu kombinací do taxonomického stupně poddruh. Jsou to F. pygmaea subsp. altigibbera (Ritter) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, F. pygmaea subsp. asperispina (Ritter) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, F. pygmaea subsp. aureinitens (Buin. et Bred.) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, F. pygmaea var. aureispina (Ritter) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, F. pygmaea subsp. lilalunula (Ritter) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, F. pygmaea subsp. fulviseta (Buin. et Bred.) P. J. Braun et E. Esteves Pereira. K tomuto jejich úsilí přispěl i A. Hofacker s kombinací F. pygmaea subsp. albicolumnaris (Ritter) Hofacker. Nemyslím si, že takovéto hromadné kombinování je ve všech případech šťastné, mnohé z kombinací jsou vůči sobě z hlediska použití stupně poddruh vysloveně nevyvážené.
Vyobrazená rostlina představuje sběr SCHL 51, která byla Prestlém provizorně pojmenována jako F. pygmaea var. corallina,tato regionální varieta roste v jihozápadní Uruguayi, v departmentech Mercedes, Rio Negro, Colonia.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1659 - 1661, 1959
Braun P.J. , Esteves Pereira E., Nieuwe Combinaties en Namen voor Cactussen uit Brazilie,
Bolivia en Paraguay, Succulenta, 74: 130 - 135, 1995
Britton N. L. et Rose J. N., The Cactaceae, 3: 210, 1922
Eggli U., Taylor N., IOS Index of Names of Cactaceae published 1950 - 1990 from
Repertorium Plantarum Succulentarum, p. 71 - 73, 1991
Engel T., Frailea pygmaea (Spegazzini) Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk, 38, suppl., 33, 1987
Gerloff N., Frailea - kompakte dvaergformer at Frailea pumila, NKS/Kaktus, 29: 60 - 61, 1994
Osten C., Notas Sobre Cactáceas, p. 54 - 56, 1941
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 67 - 106, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 202 - 205, 323 - 324, 1979
Spegazzini C., Cactacearum Platensium Tentamen - Anales Mus. Nac. Buenos Aires, ser. 3, 11: 477 - 521, 1905

 

Autoři
Text L. Berka, foto M. Veverka, rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet