Název
FRAILEA FULVISETA Buin. et Bred.
 

Taxon
Frailea fulviseta Buining et Brederoo, Kakt. und and. Sukk., 24: 170 - 172, 1973
Frailea pygmaea (Speg.) Br. et R. subsp. fulviseta (Buin. et Bred.) P. J. Braun et E. Esteves Pereira, Succulenta 74: 131, 1995
Fulvisetus v překladu znamená se žlutohnědými štětinami. Takto je ve jménu charakterizována barva a charakter otrnění rostliny.

 

Popis
Tělo
stonek tmavě zelený, jednotlivý, neodnožující, nadzemní část 20 - 30 mm široká a 70 mm dlouhá (stonek včetně podzemní části až 110 mm dlouhý); kořenový krček 15 - 20 mm široký; kořen řepovitý, s krátkými postranními kořeny; žeber až 20, svisle sbíhající, 2 - 3 mm od sebe vzdálená, rozdělená na oblé,ve stáří na stlačené špičaté bradavky, které jsou 2 mm vysoké a 2 - 3 mm široké. Areoly na vrcholech bradavek, zpočátku 2 až 3 mm, později jen až 1 mm od sebe vzdálené, oválné, 1 - 1,5 mm dlouhé, 0,05 - 1 mm široké, zpočátku s trochou vlny, zlatožlutými štětinami, později holé.Trny pokrývají vrcholy bradavek, zprvu leskle zlatohnědé, později žlutohnědé, 1,5 - 2,0 mm dlouhé, jemné, tenké, paprskovitě až hřebenovitě uspořádané,více nebo méně dolů namířené; okrajové trny na každé straně v počtu 6 - 7 (-8), dole zesílené; středové trny 2, jeden nahoru a jeden dolů směřující, asi 1,5 mm dlouhé, dole zesílené.
Květy
nálevkovité, žluté, 34 mm dlouhé, až 40 mm široké; vnější okvětní lístky lopatkovité, zahrocené, 21 mm dlouhé, 5,5 mm široké, okraj je velmi jemně zoubkovaný; vnitřní okvětní lístky lopatkovité, zahrocené, 21 mm dlouhé, 5,5 mm široké, okraj velmi jemně zoubkovaný; čnělka bílá, 15 mm dlouhá, bliznové laloky až 10 mm dlouhé, bílé; , 9 mm dlouhé; vnější tyčinky podél vnitřního okraje okvětní trubky nahoru k blizně směřující, 4 - 5 mm dlouhé, všechny bělavé; prašníky 1 mm dlouhé, žluté.
Plod
oválný, s areolami, 12 mm dlouhý, 9 mm široký; areoly na plodu se světle hnědými štětinami, zlatohnědými vlasy a zbytkem květu.
Semena
člunkovitá až čapkovitá, asi 1,7 mm dlouhá, 1,4 mm široká; testa leskle černohnědá, matná, s malými, velmi krátkými zlatožlutými vlásky.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Frailea fulviseta byla objevena Horstem a Buiningem u Sao Francisco de Assis, Rio Grande do Sul, Brazílie, ve výšce 100 až 200 m n. m.. Rostliny rostou mezi úlomky skal, kde se nachází trochu humózní půdy. Areál F. fulviseta a jejích stanovištních forem je omezen na okolí Sao Francisco de Assis.

 

Pěstování
Frailea fulviseta je poměrně choulostivá rostlina, často trpí houbovými chorobami. Pro pěstování je nejlepším substrátem směs organických a minerálních částí, pro podzemní část rostliny a řepovité kořeny je nutné zajistit dobrou drenáž, ale také dostatečnou výživu. Hodnota pH substrátu se pohybuje ve slabě kyselých oblastech (pH 6). V létě fraileje pro zdárný růst vyžadují pravidelnou zálivku a dostatek výživných látek. Příznivě působí mlžení rostlin v ranních a večerních hodinách. Pro přezimování je doporučená teplota 10 °C, zcela na sucho. Pro úspěšné pěstování frailejí je vhodná vysoká intenzita světla, ale přímé sluneční záření škodí. Optimální umístění ve skleníku je východní strana, tam fraileje snesou velké teplo, které potřebují k otevření poupěte. Květy frailejí se za nepříznivých okolností (chladné počasí) plně nevyvinou a přesto se vyvine plod. Tento jev nazýváme kleistogamie, tj. vytvoření plodu bez otevření květu. Jen za vhodných podmínek (teplo, dusno) se poupě vyvine v otevřený květ. Rostliny rodu Frailea jsou měkomasé, jejich hlavním živočišným škůdcem je červený pavouček.

 

Poznámky
U F. fulviseta nebyly platně popsány žádné variety ani formy. Postupným poznáváním oblasti výskytu se zjistilo, že rostlina je proměnlivá v barvě a charakteru otrnění. Barva trnů, která je v popise uváděna jako žlutohnědá, může být od tmavě rezavé až po zcela světle šedou. Trny mohou tělo zcela zakrývat, na méně exponovaných stanovištích je otrnění otevřenější. Tyto rostliny nazval K. H. Prestlé subsp. asissima n.n., toto pojmenování se neujalo ani mezi specialisty. Rostliny z tohoto okruhu zasahují i více na jih, kde vykazují významnější odchylky, na jejichž základě je Prestlé vyčleňuje jako F. neo-aureispina n.n., ale beze vší pochybnosti se jedná o F. fulviseta.
Kombinace pánů Brauna a Esteves Pereiry, kteří rostlinu považují za poddruh Frailea pygmaea je výsledkem zcela odlišného postoje k celému rodu Frailea , který je protipólem pohledu K. H. Prestlého. Vyobrazená rostlina představuje sběr WG 263, který W. Gemmrich učinil v jižní části oblasti rozšíření druhu při silnici BR 293, západně od Rosario do Sul.

 

Literatura
Braun P. J., Esteves Pereira E., Nieuwe Combinaties en Namen voor Cactussen uit Brazilie, Bolivia en Paraguay, Succulenta, 74: 130 - 135, 1995
Buining A. F. H., Brederoo A. J., Frailea fulviseta Buining et Brederoo spec. nov., Kakt. und and. Sukk, 24: 170 - 172, 1973
Gerloff N., Frailea - Frailea alacriportana og naer beslaegtede arter, NKS/Kaktus, 29: 30, 1994
Hofacker A., Kakt. und and. Sukk., 47: Atlas 1996/13, 1996
Knutti B., Hefti Ch., Zur Entdeckung der Frailea phaeodisca ssp. Pseudocataphracta n.n., Mitteilungsblatt Frailea, 2: 53, 1997
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 93 - 96, 1997

 

Autoři
Text L. Berka, foto M. Veverka, rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm