Název
FRAILEA ALBIAREOLATA Buin. et Bred.
 

Taxon
Frailea albiareolata Buining et Brederoo, in Krainz Die Kakteen, CVIe,16. 4.1973,
Druhové jméno albiareolatus znamená s bílými areolami.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, s tlustými rozvětvenými kořeny, až 35 mm široký, až 20 mm vysoký. Pokožka tmavozelená, žeber asi 20, svislá, 4 - 5 mm od sebe vzdálená, bradavky oblé, někdy šestihranné, při bázi 4 - 5 mm široké; areoly na vrcholcích bradavek, oválné, 1,5 - 2 mm dlouhé, 1,5 mm široké, zpočátku s hustou, bílou, někdy krémově hnědou vlnou, později holé. Trny zpočátku silně odstávají a zakrývají temeno, v mládí sklovité s červenohnědým nádechem, později světle hnědé, tuhé; okrajové trny 15 - 16, asi 4 mm dlouhé, paprskovitě rozložené; středové trny 1 - 4, tuhé, tmavě hnědé, silnější než okrajové trny, 4 - 5 mm dlouhé, kolmo postavené, na hrotu někdy mírně ohnuté.
Květ
nálevkovitý, asi 25 mm široký, žlutý; lůžko květní 6,5 mm dlouhé, 5 mm silné, ve spodní části holé, výše s areolami; areoly na lůžku i květní trubce s šedobílými vlasy, 8 ohnutými světlehnědými, 3 - 4 mm dlouhými štětinami; květní trubka 5 mm dlouhá; vnější okvětní lístky lopatkovité, 16 mm dlouhé, 5 mm široké, žluté, zahrocené; vnitřní okvětní lístky protáhlé, lopatkovité, až 4,5 mm široké, až 12 mm dlouhé, žluté; primární tyčinky žluté, 7 - 9 mm dlouhé, souběžně s čnělkou rostoucí, sekundární tyčinky 5 - 6 mm dlouhé, žluté, prašníky žluté, 0,8 mm dlouhé; čnělka 15 mm dlouhá, 0.8 mm silná, bílá, bliznových laloků 7, bílé, 3,5 mm dlouhé.
Plod
oválný, 19 mm dlouhý, 10 mm široký, s blanitou stěnou, dole holý, výše porostlý areolami s šedobílými vlasy a 3 až 4 mm dlouhými, světle hnědými štětinami.
Semena
čepicovitá, 2 mm dlouhá a 1,7 mm široká, hilum protáhle oválné, pokryté velmi tenkou blanou, testa matně lesklá, kaštanově hnědá, se síťovitou kresbou a velmi krátkými zlatožlutými vlásky.

 

Variety
Frailea albiareolata patří do širšího příbuzenstva F. pumila (Lem.) Br. et R., kde je charakteristickým zástupcem uruguayské větve této skupiny. Žádné variety ani formy nejsou známy.

 

Výskyt
Rostlina je obecně rozšířena v severní Uruguayi. Typová lokalita se nachází západně od Tacuarembó směrem k Paysandů, kde rostliny rostou mezi kamenitým štěrkem a řídkou trávou.

 

Pěstování
Pěstování tohoto druhu není obtížné, rostliny občas snesou i drobné přehmaty při pěstování. Stejně jako všechny fraileje vyžaduje polostín, přímé slunce jí může uškodit. Na jaře a v létě vydatněji zaléváme. Na podzim je vhodnější mlžení a rosení. Pěstujeme ji v lehčím propustném a výživném substrátu s mírně kyselou reakcí. Přezimování okolo 10 °C, může být tmavé. Rostliny často vytvářejí kleistogamní květy. Výsev je snadný a semenáčky dobře rostou.

 

Poznámky
Rostlina byla šířena pod polním číslem HU 287. Podobné rostliny byly sbírány také H. Schlosserem jako SCHL 26-67.
V kontextu se současným vývojem v taxonomii rodu Frailea, velmi pravděpodobně dojde k přehodnocení tohoto druhu na nižší taxonomickou úroveň.

 

Literatura
Krainz H., Die Kakteen, CVIe 16.IV.1973,
Prestlé K.H., Die Gattung Frailea Br. et R., p.166, 1997

 

Autoři
Text L. Berka, foto M. Veverka ve sbírce autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet