Název
FEROCACTUS WISLIZENII(engelm.) Br. et R. var. HERRERAE (Ortega) N. P. Taylor
 

Taxon
Ferocactus wislizenii (Engelmann) Britton et Rose var. herrerae (Ortega) N. P. Taylor, Bradleya, 2: 24, 1984
Ferocactus herrerae Ortega, Mexico Forestal, 5: 53, 1927
Jméno variety zvoleno na počest objevitele tohoto ferokaktusu, prof. F. Herrery z peruánské university v Cuzco, spolupracovníka L. N. Brittona; nositel druhového jména F. A. Wislizenius (1810-1889) byl pův. Němec, cestovatel, lékař a přírodovědec, spolupracoval též s G. Engelmannem.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, později válcovitý až sloupovitý, asi až 2 m dlouhý a téměř 0,5 m široký, žeber většinou 13, mírně spirálovitě uspořádaných; areoly oválné, 20 mm dlouhé, s šedobílou plstí. Okrajové trny proměnlivého počtu, v dospělosti se počet snižuje na asi 6 - 10, štětinovité, pružné, ohebné, až 30 mm dlouhé, často pokroucené, z toho 2 - 4 bílé, ostatní červenohnědé; středové trny 3 - 4, jeden háčkovitý, dřevitý, na průřezu kruhovitý až oválný (ne zploštělý), asi 40 - 60 mm dlouhý, hnědý, načervenalý nebo žlutavý.
Květ
asi 60 - 70 mm velký, nálevkovitý, okvětní lístky jazykovité, špičaté, až 3 mm široké, žlutavé, s výrazným tmavším červeným středním proužkem.
Plod
švestkovitý, až 60 mm dlouhý, s řídkými šupinami, oplodí žluté až žlutavě zelené, někdy na vrcholu s červeným nádechem.
Semena
hruškovitého tvaru, až 2 mm velká, testa černá, síťovaná.

 

Variety
Taylor (1984) navrl uspořádat členění F. wislizenii následovně:
- var. wislizenii z jihozápadu USA (státy California, Arizona, New Mexico, Texas) a severu Mexika (státy Chihuahua, Sonora a severní část Sinaloa),
- var. herrerae (Ortega) Taylor, z mexických státu Sinaloa, Sonora a Durango,
- var. tiburonensis G. Lindsay z jihovýchodního cípu ostrova Tiburon, Baja California.

 

Výskyt
Typová lokalita byla udána Ortegou mezi městy Mazatlan, stát Sinaloa, Mexiko v nadmořské výšce 1200 m. Výskyt je znám (G. Lindsay) z oblasti mezi Mazatlan, Ahome a Sianori, ve státech Sinaloa, Sonora a Durango. Od pobřežních suchých útesů a skalních stěn vystupuje kaňony řek hluboko do vnitrozemí, kde osídluje příkré skalní stěny údolí, kaňonů a strží. Často roste na plném slunci, také však v polostínu nízkých opadavých keřů rodů Bursera, Fouquieria, Salvia aj. Oblast je po celý rok značně teplá, srážky poměrně nízké a sezónní. Společně lze nalézt některé druhy r. Agave, Echinocereus, Mammillaria, Opuntia aj.

 

Pěstování
Pěstování není obtížné. Množíme výsevem poměrně velkých semen, která si uchovávají životnost (klíčivost) 5 i více let. Semenáče rychle rostou a většinou již druhou růstovou sezónu dosahují velikosti 3 - 4 cm. Mají delší štíhlý krček, který při rozesazování zapustíme do substrátu, a proto povrch substrátu v nádobách pokryjeme drobnou kamennou drtí, hrubým pískem či jiným inertním materiálem, abychom právě krček uchránili před stykem s vlhkou půdou (substrátem). U nás vypěstované rostliny kvetou až ve vyšším (15 a více) věku. Vyžadují maximum slunce a tepla během vegetační sezóny, pravidelnou zálivku a vydatné přihnojování. Zimní teplotní minima mohou klesat pod 10 °C., ideální pro násadu poupat je však zimování při teplotách 12 - 15 °C a celoroční umístění na světle.
Na snímku R. Šubíka je rostlina v jednom z kaňonů severně od města Mazatlan ve státě Sinaloa, Mexiko. Text J. Říha.

 

Poznámky
Rod Ferocactus rozdělil G. Lindsay na 3 podrody, Ferocactus, Hamatacanthus a Pennisquama, později N. P. Taylor na dva podrody Bisnaga a Ferocactus. Dnes používáme toto poslední rozdělení a Lindsayův podrod Hamatacanthus rozlišujeme jako samostatný rod Hamatocactus. F. wilslizeni je zařazen do podrodu Ferocactus a patří k nejběžněji pěstovaným kaktusům (zejména v USA). Často je v teplých krajích vysazován do zahrádek či do nádob jako dekorativní rostlina. Varieta herrerae je dnes široce využívána jako okrasná rostlina i v Evropě. Jedná se o kaktusy vypěstované ze semen v kultuře, zejména na Kanárských ostrovech a ve Španělsku a v Maroku. Kvetoucí a plodící exempláře jsou nabízeny nejen v západní Evropě, ale dnes už i některými obchodními firmami u nás. Tyto dovážené rostliny vyžadují velmi opatrné zacházení. Většinou však slouží jen několik let jako dekorace a později jsou odsouzeny k zániku. Největším problémem je přírůstek v našich klimatických podmínkách. Nedostatek slunce často vede k deformaci nově narůstajících částí, nově narůstající trny jsou slabší a kratší a ochota ke kvetení trvá většinou jen 2 - 3 roky. Po vyčerpání zásobních látek, která si rostlina nahospodařila v původní kultuře v subtropech, kvetení ustává a nezřídka dochází i k zastavení růstu a postupnému konci života rostliny.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2714, 1961
Bravo-Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactaceas de México, 2: 300 - 302, 1991
Lindsay G., The taxonomy and ecology of the genus Ferocactus, Stanford Univ. Press, p. 151 - 180, 1955
Pratto N., Ferocactus wislizennii var. herrerae, Questo sconoscuito, Piante Grasse, 15: 124 - 130, 1995
Taylor N. P., Seed morphology and classification in Ferocactus sg. Ferocactus, Bradleya, 1: 3 - 16, 1983
Taylor N. P., A review of Ferocactus Br. et R., Bradleya, 2: 19 - 38, 1984

 

Autoři
Na snímku R. Šubíka je rostlina v jednom z kaňonů severně od města Mazatlan ve státě Sinaloa, Mexiko. Text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a osm