Název
EULYCHNIA SPINIBARBIS (Otto) Br. et R.
 

Taxon
Eulychnia spinibarbis (Otto) Britton et Rose, The Cactaceae, 2: 82, 1920
Cereus spinibarbis Otto in Pfeiff., Enum. Cact., p. 86, 1837
Eulychnia breviflora Phil., Flora Atac., p. 24, 1860
Spinibarbis znamená v překladu s "trnitými fousy" a vztahuje se na divoce odstávající dlouhé trny v květní zóně blízko vzrůstného vrcholu.

 

Popis
Tělo
stonek keřovitý až stromovitý, asi 4 m vysoký, jednotlivé větve až 75 mm silné, s 12 - 13 oblými, asi 20 - 25 mm vysokými žebry, areoly na hranách žeber hustě vedle sebe uspořádány, elipsoidního tvaru, 10 - 18 mm dlouhé, s bělavou až hnědavou, hustou, krátkou vatou, v mládí s dlouhými světlými chlupy. Okrajových trnů asi 15 - 20, různé délky, většinou bělavé barvy, s tmavším hrotem; středové trny dřevité, až 150 mm dlouhé a 3 mm silné, hnědé až černé barvy.
Květy
vyrůstají z mladých areol blízko temene, denní, talířovité, 30 - 60 mm dlouhé a široké, poupata a květy zahalené do hustých krátkých chlupů žlutohnědé barvy; vnější okvětní lístky asi 10 mm dlouhé, špičaté, hnědavé; vnitřní okvětní lístky jazykovité, zašpičatělé, asi 20 mm dlouhé a 5 - 7 mm široké, bělavé až růžové barvy; pestík jen asi 10 - 15 mm dlouhý, ukrytý pod tyčinkami; prašníky běložluté.
Plod
zcela zahalený do hustých krátkých světle žlutých až světle hnědavých vlásků, až 70 mm dlouhý a 45 mm široký, s masitým oplodím, žluté až načervenalé barvy.
Semena
drobná, asi 1 mm velká, s matnou hnědou, černohnědou až černou testou.

 

Variety
Žádné vnitrodruhové taxony popsány nebyly. Před lety F. Ritter ve své nabídce semen (firma Winter, 1957) uváděl několik jmen (variet). Nepochybně byla založena na selekci odlišných mikropopulací, např. var. taltalensis (FR 214), var. lanuginosior (FR 215), var. tenuis (FR 215a). Proměnlivost vzhledu rostlin v přírodě (délka větví, délka a zbarvení trnů, hustota chlupů v areolách květní zóny) je dána nejspíše vnějšími stanovištními podmínkami. Potvrzuje to i pozorování semenáčů v našich podmínkách, kdy různé provenience semen sbírané v přírodě, dávají vesměs stejné či velmi podobné potomstvo.

 

Výskyt
Areál rozšíření rodu Eulychnia se táhne podél pobřeží Chile (asi 900 km) a okrajově (asi 400 km) zasahuje na jih Peru do pouštní oblasti Chala - Arequipa. E. spinibarbis je známa z pobřežní pouště v provincii Coquimbo, Chile. Hojně se vyskytuje na pobřežních terasách a pobřežních skalnatých srázech. Od hladiny moře vystupuje do výšek několika stovek metrů. Jde velmi suchou oblast (poušť Atacama), kde největší podíl srážek přichází ve formě mlhy (garrua). Ta kondenzuje na dlouhých trnech a stéká a skapává na povrch terénu. Denní úhrn těchto srážek činí i několik mm a po převážnou část roku je pro místní rostliny jediným zdrojem vláhy.

 

Pěstování
Kaktusy rodu Eulychnia se množí výsevem dovážených semen. Ta si zachovávají životnost (klíčivost)
4 - 5 let. Klíčenci a útlé semenáče jsou citlivější než většina ostatních cereusů ze stejné oblasti, také jejich přírůst je pomalejší. Zřejmě proto má jen poměrně malé využití v okrasném zahradnictví. Teprve 4 - 5 leté semenáře dosahují velikosti 7 - 10 cm a díky dlouhým tmavým trnům a dlouhým světlým vlasům a chlupům jsou dekorativní. Při vhodném ošetření mohou mít 10 cm velké semenáče trny dlouhé 6 - 7 cm. Při pěstování volíme běžný kaktusový substrát a nepravidelnou zálivku, umístění na přímém slunci a pravidelné větrání. Zimní teploty mohou být trvale pod 10 °C, teplota pod 5 °C. však již může rostliny poškodit. Starší rostliny mají spodní partije stonku zčernalé, proto odřezáváme vrchní části jako řízky, které znovu zakořeníme a dále pěstujeme na nových kořenech.
Foto R. Šubík, rostliny v okolí Coquimbo, Chile. Text J. Říha.

 

Poznámky
Kaktusy rodu Eulychnia (asi 5 popsaných druhů) jsou charakteristické zvláštními plody, které se ve zralosti balónovitě nafukují a jejich pevné červené až žluté oplodí je hustě pokryto plstnatými vlasovitými chlupy, které jsou pevně uchyceny. Ochlupeny jsou už květ a poupě. Květuschopné areoly navíc vytvářejí obzvláště dlouhé trny a také světlé vlasy a chlupy. Ve stejné oblasti rostou další podobné cereusy (Trichocereus chilensis, Corryocactus brevistylus), které v době, kdy nekvetou, nebo nemají plody, nelze od sebe odlišit. Jediným spolehlivým znakem, podle kterého lze rod Eulychnia určit je charakter květů a plodů - jejich ochlupení.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae , 2: 1150 - 1153, 1959
Haustein E., Der Kosmos-Kakteenführer, p. 194, 1983
Říha J., Šubík R., Kaktusy, a jak je pěstovat, p. 99 - 100, 2000

 

Autoři
Foto R. Šubík, rostliny v okolí Coquimbo, Chile. Text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a tri