Název
ESPOSTOA LANATA (Humb., Bonpl. et Kunth) Br. et R.
 

Taxon
Espostoa lanata (Humboldt, Bonpland et Kunth) Britton et Rose, The Cactaceae, 2: 61 - 63, 1920
Cactus lanatus Humb., Bonpl. et Kunth, Nov. Gen. et Sp.. 6: 68, 1823
Pilocereus dauttwitzii Haage, Garden Chronicle, p. 7, 1873
Pilocereus haagei Rümpler, Handb. Cact., 2: 665, 1885
Pilocereus lanatus (Humb., Bonpl. et Kunth) Weber, Mitteil. Kakteenforsch., p. 22, 1911
Oreocereus lanatus (Humb., Bonpl. et Kunth) Britton et Rose in Bailey Stand. Cycl. Hort. , 4: 2404, 1916

Epitheton "lanatus" znamená vlnatý (vlasatý) a postihuje dlouhé jemné bílé chlupy zahalující stonek tohoto kaktusu.

 

Popis
Tělo
stonek většinou stromovitý, až 5 m vysoký, s výraznou korunou a kmenem, vzácněji odnožuje již od báze, kmen až 200 mm silný, větve koruny až 150 mm silné, nízkých oblých žeber 20 - 30, areoly hustě nahloučené, oválné, s bílou plstí. Okrajových trnů velmi mnoho, všechny 5 - 10 mm dlouhé, tence jehlovité, bělavě nažloutlé a průsvitné, středové 1 - 2, až 20 - 40 mm dlouhé, silnější, odstávající v nejrůznějších směrech, žlutavé až načervenalé, s tmavším, většinou červenavým hrotem, bílé splývavé vlasy husté, zahalující stonek. Cefálium postranní, široké až 100 mm, často po celé délce větví koruny, s hustou bělavou vatou.
Květy
noční, asi 70 mm dlouhé a široké, talířovité, vnější okvětní lístky lopatkovité, na konci zašpičatělé, asi až 12 mm široké, bělavě nazelenalé, vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, asi 10 mm široké, bílé.
Plod
kulovitého až švestkovitého tvaru, šťavnatý, až 40 mm velký, hladký nebo s několika malými šupinami, oplodí červené, dužnina bělavá, šťavnatá, vonná.
Semena
asi 1 mm velká, kapkovitého tvaru s černou lesklou testou.

 

Variety
E. lanata je proměnlivý druh vyskytující se na značně rozlehlém areálu, hlubší zpracovánídosud chybí. Navrženo bylo několik variet např.:
var. sericata (Backeb.) Backeb., s velmi hustou vlnou (chlupy), roste u Huancabamba,
var. rubrispina Ritt., s červenými středovými trny, které prosvítají skrz bílé chlupy,
var. gracilis Ritt., s jemnějšími stonky a trny z kaňonu Pato,
var. nana Ritt., s hustými odstávajícími vlasy z okolí Olmos.
Známe však řadu dalších jmen, která navrhl F. Ritter, a která jsou dodnes užívána zejména v katalozích - někdy jako samostatné druhy, jindy jsou považovány za variety a formy, botanikové je však většinou považují za synonyma.

 

Výskyt
Tento druh je hojně rozšířen v severním Peru, od hranic s Ekvádorem, kde najdeme nejhustější a nejpočetnější populace, dále pak směrem na jih podél řeky Rio Maraňon a v přilehlých údolích atlantského povodí. U města Olmos vystupuje až do průsmyku a objevuje se i na opačném pacifickém povodí. V roce 1931 vybrali Rauh a Werdermann jako typ rostlinu z okolí Huancabamba (asi 1800 m n. m.). Roste na nejrůznějších podkladech, na kamenitých a jílovitých stráních, ve spárách skalních ploten, na sesuvech a splazech štěrků, také ale na poměrně rovinatých, křovinami zarostlých údolních nivách. Společně se vyskytuje Melocactus bellavistensis, M. onychacanthus, Thrixanthocereus blossfeldiorum, Armatocereus spec., Rauhocereus spec., aj., mnoho druhů terestrických broméliovitých (Puya, Deuterocohnia, Tillandsia, Vriesea aj.), hojné jsou i druhy z rodů Jatropha, Peperomia, Begonia aj. Naleziště mají teplé podnebí s nepravidelnými, ale dosti vysokými, dešťovými srážkami.

 

Pěstování
E. lanata patří k nejčastěji pěstovaným okrasným kaktusům a každoročně jsou prodávány
statisíce semenáčů. Je to způsobeno krásnými bílými vlasy a chlupy a také poměrně
snadnou kulturou a rychlým růstem. Množí se výsevem semen, která jsou většinou dodávána z přírodních sběrů, v poslední době částečně i z kultur ve Španělsku. Divoké, plané rostliny produkují v přírodě obrovské množství semen. Nedaleko města Bagua v severním Peru jsme před lety měli možnost pozorovat profesionální sběr semen, prováděný domorodci. Tyčemi sklepávali na zem zrající plody, sbírali je do pytlů a v sudech je nechali pak vykvasit. V době zrání plodů dodávali za týden asi 20 kg semen, což je řádově několik miliónů zrn. Při výsevu se používají běžné substráty a při vhodném ošetření lze během první růstové sezóny získat semenáče 1 - 2 cm velké. Do tržní velikosti dorůstají u nás zhruba po třech letech. Během období růstu snášejí i pravidelnou zálivku, je však vhodné po několika týdnech intenzivního růstu poněkud omezit zálivku a růst zpomalit. Seschnutím se zpevní pletiva. Zimujeme při teplotách mezi 7 - 12 °C.
Na snímku je rostlina v okolí Huancabamba v nadmořské výšce asi 1200 m.

 

Poznámky
E. lanata byla objevena v 19.století expedicí, kterou vedl profesor Alexander von Humboldt. Expedice měla velký úspěch, prošla napříč kontinentem Jižní Ameriky a přitom bylo objeveno a do Evropy dovezeno obrovské množství přírodovědného materiálu. Společně s Humboldtem cestoval i botanik Aimé Bonpland, který měl značný podíl na botanických sběrech. Dovezený materiál dostal v Berlíně do péče kurátor císařských zahrad Prof. Karl Sigismund Kunth, který dovezené rostliny pěstoval a sledoval.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1219, 1959
Backeberg C., Das Kakteelexikon, 1976
Barthlott W., Cacti, Cheltenham, 1979
Haage W, Kakteen von A bis Z, Leipzig, 1981
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 1310-1312, 1980
Říha J., Naše cesty po Peru, Kaktusy, 28: 52, 1982

 

Autoři
Na snímku je rostlina v okolí Huancabamba v nadmořské výšce asi 1200 m.
Text J. Říha, foto R. Šubík


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset