Taxon
Cryptocereus anthonyanus Alexander, Cact. Succ. J. Amer., 22: 165, 1950

Popis
Tělo
šplhavá a převislá rostlina s dlouhými, listovitě zploštělými větvemi (fylokladie), často s vyvinutými vzdušnými kořeny, roční výhony až 1 m dlouhé a 70 - 150 mm široké, hluboce vykrajované, laloky až 100 mm dlouhé a 20 - 30 mm široké na koncích zaoblené, se svěže zelenou matnou pokožkou, areoly v paždí laloků nesou krátkou světlou vlnu a většinou 3 pevné, jehlovité, světle žluté trny.
Květ
noční asi 120 mm dlouhý a 150 mm široký; vnější okvětní lístky jazykovité, asi 120 - 150 mm dlouhé, karmínově červené; vnitřní okvětní lístky (5) výrazně kratší, silnější, krémově žluté; květní lůžko a trubka porostlé trojúhelníkovitými šupinami s areolami a šedobílou dlouhou vlnou a 3 mm dlouhými pevnými světlými trny; blizna žlutavá, s laloky až 15 mm dlouhými; tyčinky světle žlutavé.
Plod
švestkovitý, asi 25 - 30 mm dlouhý, porostlý areolami s trny a chlupy, oplodí zelenavé, dužnina bílá.
Semena
kapkovitého tvaru, asi 2 mm dlouhá, černá, lesklá.

Variety
Jedná se o homomogenní taxon. Do kultury se dostalo jen několik klonů, které se mezi sebou liší počtem a intenzitou zbarvení okvětních lístků. Jejich barva se pohybuje v odstínech fialově růžové až karmínové, je znám i klon se světlým, jen slabě narůžovělým květem.

Výskyt
Rostlinu poprvé objevil a dovezl T. MacDougall, jako naleziště, později stanovené jako typové, uvedl asi 12 mil severně od města Ocozocuautla, Pico Carrizal, Chiapas, Mexiko. Další naleziště potvrzuje H. Bravo u Finca El Suspiro, blízko města Cintalapa, ve stejné oblasti. V obou těchto případech roste C. anthonyanus jako epifyt v korunách poloopadavých stromů v řídkých světlých lesích v nadmořské výšce asi 1000 m. Podnebí v této oblasti je velmi teplé a dohromady s vysokou vlhkostí vzduchu to umožňuje bohatý rozvoj epifytních typů rostlin, zejména Tillandsia, Peperomia a mnoha druhů orchidejí.

Pěstování
Vzhledem k původu v teplých oblastech s vysokou vzdušnou vlhkostí a stálou teplotou nad 20 °C, volíme v kultuře umístění v polostínu, nejlépe v zavěšených nádobách (ampulích). V letním období prospívá umístění venku v korunách stromů, nebo na jiných přistíněných místech (pergoly, verandy atp.). V době růstu je vhodná pravidelná zálivka a v horkých dnech i postřik či mlžení k ochlazení a zvlhčení prostředí. Pro dokonalý vývin stonků a k založení květních poupat je vhodné pravidelné přihnojování, nebo je možné zvolit formu zásobního hnojení (granulovaná zásobní hnojiva typu Osmocote, Plantacote), vhodný je i přídavek rohoviny. Obdobím kvetení je vrcholící léto, ovšem podle okolností, např. i podle způsobu zimování, lze násadu květů urychlit anebo pozdržet. Množíme řízkováním. Používáme dobře vyzrálé stonky, z kterých oddělujeme asi 15 cm dlouhé řízky. Stonky mají nezřídka založené vzdušné kořeny, na řezných plochách pak tvoří během 2 týdnů čekací kořeny. Přírůstky jsou ve vhodných podmínkách značné. Je nutné pamatovat na dostatek prostoru, nutná je opora pro šplhající větve, vhodné je i tvarování řezem. V zimním období dobře snáší sucho, postačí opatrná zálivka 1x za měsíc (při teplotách 10 - 15 °C.), častěji zaléváme při teplotách vyšších.
Foto R. Šubík, na snímku rostlina ze sběru D. B. Golda, Mexiko, dovezená do Botanické zahrady UK v roce 1977.

Poznámky
Z botanického pohledu je rod Cryptocereus blízce příbuzný rodu Selenicereus. Odlišuje se zploštělými stonky připomínajícími listy (fylokladie) a zajímavě stavěnými květy, které mají vnější okvětní lístky výrazně odlišně od lístků vnitřních. Květní obaly tak připomínají typ květu s kalichem a korunou, ovšem je to jen zdánlivá podoba a ve skutečnosti se jedná o specializované okvětí. Odlišná je také barva květů. Přestože se otevírají v noci jsou zbarveny červeně až fialově růžově (na rozdíl od "nočních" květů jiných kaktusů, které jsou výhradně zbarveny bíle). Příbuzným epifyticky rostoucím a šplhavým kaktusem je Deamia testudo z jižního Mexika (státy Veracruz, Tabasco, Chiapas, Oaxaca, Campeche). Současní taxonomové oba tyto rody (Cryptocereus a Deamia) zahrnují do rodu Selenicereus. Důvodem je stavba květu, přítomnost trnů a dlouhých chlupů na květním lůžku a na květní trubce.
Podobným epifytickým kaktusem s hluboce vykrajovanými fylokládiemi je také Marniera chrysocardium. Ta má však holý beztrnný květ a plod a proto náleží spíše k rodu Epiphyllum.
Oba druhy lze velmi dobře pěstovat i v podmínkách našich skleníků. Ochotně kvetou krásnými vonícími květy a přitom nedorůstají takových rozměrů jako opravdové "královny noci" (rod Selenicereus).

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 733 - 735, 1959
Bravo-Hollis. H, Las Cactaceaes de México, 1: 480 - 483, 1978
Rainbow Gardens, Flowering jungle Cacti, Catalogue 1996,
Říha J., Cryptocereus anthonyanus Alexander, Kaktusy, 26: 2, 1990

Autoři
Foto R. Šubík, na snímku rostlina ze sběru D. B. Golda, Mexiko, dovezená do Botanické zahrady UK v roce 1977.
Text J. Říha.