Název
CORYPHANTHA ERECTA (Lem.) Lem.
 

Taxon
Coryphantha erecta (Lemaire) Lemaire, Cactées, p. 34: 1868
Mammillaria erecta Lem., Allg. Gartenz., 5: 369, 1837
Mammillaria ceratocentra Berg., Allg. Gartenz., 8: 130, 1840
Echinocactus erectus (Lem.) Pos., Allg. Gartenz., 21: 126, 1853
Druhové jméno vyjadřuje vzhled rostliny, latinské "erectus" lze přeložit jako "vzpřímený".
Vztahuje se k sloupkovitému tvaru těla.

 

Popis
Tělo
stonek cylindrický až sloupkovitý, zpočátku jednotlivý a vzpřímený, později poléhavý se vzpřímeným temenem, odnožující, často i trsovitý, s mnoha hlavami vyrůstajícími z původního polehlého stonku, na temenech žlutá vata; jednotlivé stonky až 80 mm široké, pokožka žlutozelená. Bradavky kuželovité, na špičce tupé, až 8 mm dlouhé, při bázi 15 mm široké; areoly zpočátku vlnaté, 2 mm široké, na vrchní straně nesou nejprve žluté, později hnědé žlázy, obklopené krátkými vlásky. Okrajových trnů 8 - 18, paprsčitě rozložené, mírně vzpřímené, nejdelší je horní, až 12 mm dlouhý; středových trnů 2 - 4, nejspodnější do 20 mm dlouhý, nahoru zatočený; všechny trny šídlovité, ostré, jantarově zabarvené, později tmavší, žlutohnědé a nakonec sivě šedé.
Květy
50 - 70 mm dlouhé a široké, okvětní lístky úzce kopinaté, zašpičatělé, bledě žluté, vnější okvětní lístky citrónově žluté, více špičaté než vnitřní, vnitřní okvětní lístky kanárkově žluté; blizna žlutá, se 6 laloky.
Plod
kyjovitý, měkký, zelený, ve zralosti hnědý, rozpadavý.
Semena
ledvinovitá, hnědá.

 

Variety
U tohoto druhu nejsou žádné platně popsané variety ani formy. Proměnlivost rostlin v přírodě není významná, studovali jsme tento druh na více místech výskytu. Za nepříliš důležitou považujeme proměnlivost vybarvení mladých trnů, některé rostliny jsou otrněny velmi světle žlutě, jiné jsou tmavožluté až žlutohnědé. Staré trny jsou však vždy šedé.

 

Výskyt
S těmito rostlinami se můžeme střetnout na území mexických států Hidalgo, Querétaro a Guanajuato. Je nutné podotknout, že populace nejsou nijak husté, zřídka je vidět několik rostlin vedle sebe, častěji vidíme jen jednotlivě rostoucí jedince. Nové hlavy v trsech vyrůstají jednak z báze ještě vzpřímené mateřské rostliny, jednak i z těla položené původní hlavy, přičemž tato, plazíc se často po zemi, roste dále. Maximální délka námi pozorované rostliny byla okolo 130 cm.
C. erecta roste převážně na svazích tvořených vápencovým štěrkem, ale i na jílovitých lavicích s vápencovými bloky. Společně s ní rostou další zajímavé kaktusy, jako Strombocactus disciformis, Thelocactus leucacanthus, Lophophora diffusa, řada druhů rodu Mammillaria, Echinofossulocactus a jiné. Z dalších sukulentů je třeba vzpomenout Jatropha a Bursera.

 

Pěstování
Coryphantha erecta se sice v přírodě jeví doslova jako plevel, rostoucí k plné kráse kdekoliv a bez problémů, ve sbírkách je to většinou kaktus, jehož pěstování činí problémy. Semenáčky bývají často nepřiměřeně tenké a dlouhé. Nikdy nemají šířku rostlin z přírody. I staré kulturní rostliny kvetou jen velmi neochotně, totéž lze říci i o rostlinách dovezených z přírody.
V létě vyžadují velmi slunečné umístění a stálý pohyb vzduchu, snad nejlépe prosperují ve volné kultuře, kryté sklem nebo folií před delšími dešti. V zimě sucho a raději tepleji, mezi 10 - 15 °C. Při chladnějším zimování s přítomností vlhčího vzduchu může dojít k tvorbě nehezkých plísní v okolí žlázky, která se nachází na každé bradavce.
Rostlinu v přírodě, v Sierra del Doctor (Querétaro) fotografoval autor textu, R. Staník.

 

Poznámky
Zatímco rostliny v přírodě vykazují pravidelné přírůstky, kvetou v sériích květů a přinášejí množství plodů plných semen, rostliny ve sbírkách tuto vitalitu postrádají.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3039 - 3040, 1961
Bravo-Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 476 - 477, 1991
Britton N. L., Rose J. N., The Cactaceae, 4: 32, 1923

 

Autoři
Rostlinu v přírodě, v Sierra del Doctor (Querétaro) fotografoval autor textu, R. Staník.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sedm