Název
BROWNINGIA CANDELARIS (Meyen) Br. et R.
 

Taxon
Browningia candelaris (Meyen) Britton et Rose, The Cactaceae, 2: 63, 1920
Cereus candelaris Meyen, Allg. Gartenzeitung, 1: 211, 1833
Jméno tohoto monotypického rodu bylo zvoleno na počest dr. W. E. Browninga, který byl začátkem 20. století ředitelem Instituto Inglés v Santiago de Chile a spolupracoval s dr. N. L. Brittonem ve Washingtonu. Jméno druhu "candelaris" je odvozeno ze španělského svíčka - candela.

 

Popis
Tělo
stonek stromovitý, rozlišený na vzpřímený, 3 - 5 m vysoký kmen a na korunu z rozvětveného vrcholu stonku; větve koruny značně nestejné, skloněné, přímé, vystoupavé, větvící se, válcovité, s plochými oblými žebry, s velmi hustě uspořádanými, někdy až splývajícími areolami, plstnaté a holé; kmenová část válcovitá, až 0,5 m široká, s přímými nízkými žebry (až 30); oválné areoly až 15 mm dlouhé, plstnaté. Trny v počtu asi 20 - 50, různě dlouhé, nejdelší 100 až 150 mm, silné, přímé a dřevité, hnědé až černé.
Květy
80 - 120 mm dlouhé, s trubkou asi 40 mm dlouhou, masitou, šupinatou, zelenavé barvy, vnější okvětní lístky úzce kopinaté, vnitřní lístky široce kopinaté, oblé, bělavé až růžové, asi 30 mm dlouhé, pestík krémově nažloutlý, prašníky žlutavé.
Plod
vejčitý, až 70 mm velký, s přetrvávajícím zaschlým zbytkem okvětí, šupinatý, s jedlou vonnou dužninou.
Semena
asi 2 mm velká, s matnou černou testou.

 

Variety
F. Ritter před lety navrhl samostatnou varietu B. candelaris var. chilensis, a to pro populace z nejjižnějšího okraje areálu rozšíření druhu. Toto jméno však nikdy platně nepublikoval a také následní specialisté žádné podřízené taxony nenavrhli. Shodují se však v tom, že je možné pozorovat jedince s různě utvářenou korunou, velikostí a tvarem areol, a také s různě dlouhým a různě uspořádaným otrněním na kmeni, stejně tak je možné pozorovat jedince s květy barvy bílé až růžové.

 

Výskyt
Druh je znám z jižního Peru a okrajově i severu Chile. Původní naleziště byla udána z hor podél cesty mezi městy Arequipa a Tacna. Vyskytuje se poměrně roztroušeně v suchých horských údolích a na jejich svazích, v nadmořských výškách mezi 2000 - 3000 m, nezřídka na pustých skalních terasách, náspech z rozpadajících se kamenů a štěrků, někdy také v nánosech navátých písků. Společně roste jen několik málo druhů jiných rostlin, většinou nízkých trav a bylinných letniček. I přes značnou nadmořskou výšku je zde celoročně dosti teplo, dešťové srážky přicházejí vzácně a nárazově a dosahují jen asi 100 - 250 mm za rok.

 

Pěstování
Množení je možné jen výsevem semen, ta jsou však nabízena vzácně. Důvodem je jejich obtížné získávání v přírodě, kde rostliny kvetou v nepravidelných vlnách, v zásadě podle průběhu počasí. Také vonné a jedlé plody přitahují mnoho hladových konzumentů a proto získat semena je spíše věcí náhody. Semenáče rostou poměrně rychle, jsou však citlivé na nadbytek vody a snadno v našich podmínkách (zejména v humusových substrátech) podléhají hnilobným procesům. Citlivé jsou hlavně starší a větší jedinci, tj. je možné říci, že se stářím rostliny stoupá její citlivost.Větší rostliny je možné množit také vegetativně řízkováním. Přesto se jedná o vzácný druh, který je možné vidět většinou jen ve sbírkách některých botanických zahrad.
Fotografie rostliny na stanovišti v přírodě R. Šubík. Text J. Říha.

 

Poznámky
Browningia je velice zajímavým kaktusem, zejména pro dvojtvárnost stonku, tj. v mladém věku narůstá nedospělý vegetativní stonek - kmen, který tvoří silně otrněné areoly, ale není schopen produkovat květy. Později narůstají na vrcholu beztrnné plstnaté areoly, stonek se silně zužuje a větví se v korunu. Teprve tyto beztrnné areoly jsou pohlavně dospělé a mohou na nich vyrůstat květy. Z funkčního hlediska se tedy jedná o obdobu cefália. Řada pěstitelů se snažila zakořenit odřezané květuschopné větve a pěstovat je jako samostatné rostliny. Přes řadu pokusů se to nepodařilo. Také pokusy naroubovat a odděleně pěstovat dospělé části rostliny se nepodařily, přestože jsou větve koruny tohoto kaktusu zelené a mohou asimilovat.
Současné botanické studie se snaží zahrnout do rodu Browningia i rod Azureocereus a také rod Gymnocereus (Gymnanthocereus) Vykazují sice celou řadu podobností, např. ve stavbě květů a plodů a rostou také v podobných podmínkách severněji v Peru, přesto se výrazně odlišují, zejména vzhledem kmenů i větví.

 

Literatura
Backeberg. C., Die Cactaceae, 2: 915 - 920, 1958
Haage W., Kakteen von A bis Z, p.63, 1981
Rauh W., Beitrag zur Kenntnis der peruanischen Kakteenvegetation, Heidelberg 1958
Rauh W., Kakteen an ihren Standorten, Berlin 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3, 1980

 

Autoři
Fotografie rostliny na stanovišti v přírodě R. Šubík. Text J. Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a devet