Název
WIGGINSIA FRICII (Arech.) Port.
 

Taxon
Wigginsia fricii (Arechavaleta) Porter, Taxon, 13: 210, 1964
Echinocactus fricii Arech., Anal. Mus. Nac. Montevideo, 5: 244 - 246, 1905
Malacocarpus fricii (Arech.) Berger, Kakteen, p. 207, 1929
Notocactus fricii (Arech.) Krainz, Kakt. und and. Sukk., 17: 195 - 196, 1966
Notocactus sellowii f. fricii (Arech.) Gerloff, Notokakteen, p. 163, 1995
Alberto Vojtěch Frič, známý český kaktusář a cestovatel, tento druh nalezl. Na jeho počest pak Arechavaleta tento druh pojmenoval.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, až 90 mm dlouhý a 120 mm široký, leskle zelený; žeber asi 20, zvlněná, 10 - 12 m vysoká, s ostrými hranami; na každém žebru 3 - 4 kruhovité areoly. Trnů 6 - 7, nestejně dlouhých, bělavých, ohebných, prohnutých, málo píchavých nebo nepíchavých.
Květy
v husté vlně na temenu, asi 30 mm dlouhé; květní lůžko krátké, s bělavou, někdy tmavě hnědou vlnou a s několika tmavými štětinami; vnější okvětní lístky nažloutlé; vnitřní okvětní lístky jemně žluté; tyčinky a prašníky žluté; blizna červená.
Plod
načervenalý, rozpadající se.
Semena
tmavohnědá až černá, 1 mm dlouhá a široká (v nejširší části).

 

Variety
Žádné variety ani formy W. fricii nebyly popsány. Podle údajů Friče sbíral on sám ještě další, poněkud odlišnou rostlinu, kterou nazval W. fricii var. robustior. Byla ale sbírána jen v jediném exempláři a není známo, zda se zachovala, či zda se zachovalo její potomstvo.

 

Výskyt
Rozšíření druhu bylo uvedeno jen všeobecně - jižní Uruguay. Nový sběr rostlin uskutečnil K. Kníže na Paso del Cerro ve výšce 400 m n.m. a označil jej polním číslem KK (KZ) 135.

 

Pěstování
Tak jako většina dalších druhů rodu Wigginsia patří rovněž W. fricii k rostlinám, které dobře rostou a pravidelně kvetou. Není nutné roubování, růst na vlastních kořenech je zcela spolehlivý. Je samosprašný, tzn. že stačí mít jedinou rostlinu k získání semen. Vypěstování rostlin nečiní potíže, klíčivost semen je dobrá a také růst semenáčků je uspokojivý. Je zapotřebí pěti až šesti let, aby rostliny vykvetly.

 

Poznámky
Objevitelem rostlin byl A. V. Frič, který je měl údajně sbírat v roce 1903 na mořském pobřeží při své první cestě do Uruguaye. A. V. Frič původně nalezl jen málo rostlin, a protože byl o ně v Evropě velký zájem, chtěl je sbírat znovu. Omylem ale sbíral jiný druh wiginsie, která byla potom šířena pod jménem W. fricii. Ani při svých dalších cestách už původní W. fricii nenalezl.
Od doby Friče zůstává jen polní číslo KK 135 jako jediný nový nález W. fricii. K určení rostlin ze sběrů Knížete došlo ale až později, původní označení sběru bylo bez udání druhového jména.
V prvním popisu Arechavalety jsou udány rozměry těla: šířka 6 cm, výška 4 cm. Tyto údaje se opakují u všech autorů, kteří o druhu psali. Ale prastaré rostliny, původem snad ještě od Friče, dosahují v kultuře často i větších rozměrů.

 

Literatura
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakteen Sukkulenten, 14: 51, 1979
Schütz B., Fričiana, 8, 50: 32 - 33, 1975
Schütz B., Wigginsia fricii (Arech.) D.M.Porter, Kaktusy 76, 14: 37 - 38, 1976
Stuchlík S., Rod Notocactus-monografie, p. 50, 1993

 

Autoři
Text i foto:S. Stuchlík, stará rostlina z jeho sbírky, pocházející z Fričova zahradnictví.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet