Název
THRIXATHOCEREUS blossfeldiorum (Werd.) Backeb.
 

Taxon
Thrixanthocenthocereus blossfeldiorum (Werdermann) Backeberg, Blätter f. Kakteenforsch., 8: 15, 1937
Cephalocereus blossfeldiorum Werd., Kakteenkunde 4, 1937
Facheiroa blossfeldiorum (Werd.) F. Buxb., Die Kakteen, B VI, 1957
Espostoa blossfeldiorum (Werd.) F. Buxb., Österr. Bot. Zeitschr., 106: 155, 1959
Jméno druhu bylo zvoleno na počest rodiny znalců kaktusů Blossfeldů, která se začátkem tohoto století vystěhovala do Jižní Ameriky. Podobně jako jeho otec, i H. Blossfeld procestoval zejména Brazílii, Peru, Bolívii aj. státy kontinentu, kde objevil řadu nových rostlin, z kterých bylo rozlišeno a popsáno mnoho nových druhů a rodů.

 

Popis
Tělo
keřovitý, u báze větvený stonek, jednotlivé větve asi až 1 m dlouhé, vzpřímené, válcovité 40 - 70 mm silné, v dospělosti mírně zahnuté, s postranním cefáliem; asi 18 - 25 žeber, přímých, asi 5 mm vysokých a zaoblených; areoly hustě nahloučené, plstnaté, asi 5 mm široké kruhovité. Okrajových trnů asi 20 - 25, všechny jemně štětinovité, odstávající, 6 - 8 mm dlouhé, přímé, sklovitě bělavé, ze starších areol na dolní části stonky postupně vyrůstají přídatné delší trny, středový trn většinou 1, (někdy chybí), silnější a až 30 mm dlouhý, přímý nebo mírně zahnutý, štětinovitý až jehlovitý, ohebný, na bázi ztlustlý, nahnědlý, nažloutlý až téměř černý. Cefálium se objevuje u vrcholu, postupně narůstá, zaujímá šířku 4 - 7 žeber v šířce 30 - 40 mm, dlouhé podle výšky stonku až 600 mm, složené ze štětin 40 - 50 mm dlouhých, pružných, hnědavých až téměř černých a z žlutavé husté vaty.
Květy
vyrůstají většinou v horní části cefália (občas i po celé délce cefália), nálevkovitého tvaru, až 60 mm dlouhé, vnější okvětní lístky nazpět stočené, kopinaté, hnědozelené až hnědé, vnitřní okvětní lístky krémově nažloutlé, lopatkovité, zaoblené, tyčinky vzpřímené, hustě směstnané, v počtu více než 100, prašníky běložluté, čnělka polehlá, bělavá.
Plod
kulovitý, zelenavý s řídkými šupinami a hnědými vlasy, ve zralosti podélně puká několika štěrbinami.
Semena
matná hnědavá, protáhle rohlíčkovitá s lodičkovitou podélnou prohlubní, asi 2 mm dlouhá a 1 mm široká.

 

Variety
Variety ani formy nejsou známy, naleziště je poměrně plošně omezené a celá populace je homogenní. Při výsevu většího množství semen je však možné pozorovat semenáče odlišující se navzájem zbarvením a délkou otrnění, vzácně byly v kultivaci získány i beztrnné mutace.

 

Výskyt
Známe několik nalezišť v údolí Huancabamba a Olmos na východních svazích And v severním Peru, tj. v Atlantském povodí. Roste v hustých populacích, místy tvoří téměř neprostupné kolonie obsazující úbočí skalnatých svahů zdvihajících se nad dnem údolí. Podložím jsou zde vápenaté slepence, které rychle větrají a na dně údolí pak najdeme rozlehlé lavice sypkých zvětralin, oblázků a úlomků skály. Thrixanthocereus se vyskytuje ve výškovém pásmu pod 1700 m n. m. a objevuje se ještě ve výšce okolo 700 m v poměrně velmi teplých oblastech dole v údolí Olmos, resp. na Rio Chótanó, což je přítok Rio Maraňon. Společně najdeme jiné sloupovité a stromovité kaktusy, zejména z rodů Armatocereus a Espostoa, z kulovitých kaktusů se vyskytuje Melocactus bellavistensis subsp. onychacanthus, časté jsou i jiné xerofilní rostliny jako Deuterocohnia a Puya (Bromeliaceae), Hippeastrum a Rauhia (Amaryllidaceae).

 

Pěstování
Množení výsevem semen nečiní potíže, semena si klíčivost udržují 4 i více let. Semenáčů a semen je ve sbírkách poměrně dost, horší je to s dospělými rostlinami. Choulostivost se s přibývajícím věkem zvyšuje a zejména dospělé rostliny silně trpí nejrůznějšími typy houbových nemocí (skvrnitostí), také dochází k odumírání celých dospělých stonků. Objevují se však nové výhony u stonkové báze. Vzhledem k původu v teplých oblastech nejlépe prospívá při vyšších teplotách, tj. při pěstování pod sklem a podobně jako jiné tropické druhy není náchylný k zastavení růstu v horkých letních týdnech (tzv. letní klid, aestivace). Cefálium se ve vhodných podmínkách může objevit již po pěti letech pěstování, častěji to však trvá déle. Kvetoucích rostlin jsme se dočkali, po dvou sezónách však uhynuly i přes zimní umístění při teplotách neklesajících pod 15° C. Důvodem spíše než teplota se zdá být dlouhodobý nedostatek slunce. Rostliny tak doslova vyhladoví, nejsou schopny doplnit zásoby organických asimilátů v tkáních a pak jsou snadnou kořistí patogénů. Podobně je tomu u jiných druhů ze stejné geografické oblasti (např. Melocactus bellavistensis subsp. onychacanthus), které je velmi obtížné udržet v našich podmínkách delší čas při zdárném životě.

 

Poznámky
Naleziště jsme navštívili v osmdesátých letech a jako nezapomenutelný zážitek vzpomínáme na stráně zarostlé tímto kaktusem, kdy ve večerním slunci zářila a třpytila se v protisvětle štětinovitá cefália. Měli jsme také možnost pozorovat rozvíjející se poupata. Ta se otevírají navečer, květy však zůstávají otevřené ještě celý další den, zejména pokud slunce příliš nepálí. Plody zrají rychle, většinou již za několik týdnů se nadouvají, oplodí zešťavnatí a již za další den či dva oplodí podélně puká několika nepravidelnými štěrbinami a ihned se uvolňují semena a vypadávají z plodů ven. Trvá to jen krátkou dobu a tak je nesnadné nasbírat v přírodě semena, člověk tam musí být v pravou chvíli a to není vzhledem k odlehlosti naleziště snadné. Proto se dnes semena získávají na kulturních rostlinách.
Blízce příbuzným, hezčím ale také podstatně choulostivějším je Trixanthocereus senilis, který roste na jižněji se vyskytujících přítocích řeky Maraňon v nízké nadmořské výšce v tropických podmínkách. Jiným drobnějším druhem je T. cullmannianus.
Před lety byly navrženy rody Facheiroa Br. et R. a Vatricania Backeb. Všechny mají cefália a pocházejí z východních svahů jihoamerických And. Podobají se a jsou příbuzné zejména rodu Espostoa a dodnes botanikové nenalezli shodný pohled na uspořádání těchto cereusovitých kaktusů s cefálii. Nepochybně však patří k ozdobným a vděčným kaktusům a moderní zahradnictví je produkuje ve velkých množstvích. Thrixanthocereus má na rozdíl od jiných jmenovaných výhodu v tom, že poměrně brzy dospívá, tvoří cefálium a kvete.

 

Literatura
Informace není k dispozici.

 

Autoři
Text: J. Říha.
Foto: R. Šubíka je rostlina ve sbírce K. Knížete v Peru,


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet