Název
THELOCACTUS BICOLOR (Gal. ex Pfeiff.) Br. et R. var. POTTSII (S. - D.) Backeb.
 

Taxon
Thelocactus bicolor (Galeottii ex Pfeiffer) Britton et Rose var. pottsii (Salm-Dyck) Backeberg, Die Cactaceae, 5: 2809, 1961
Echinocactus bicolor var. pottsii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 1849, 173, 1850
Bratři John a Frederick Pottsové, žijící v polovině 19. století v Chihuahua, byli amatérskými sběrateli kaktusů, které pak posílali do Evropy k botanickému zpracování (např. byli pravidelnými dodavateli rostlinného materiálu pro botanickou zahradu v Kew). Z těchto zásilek pocházel pravděpodobně i tento telokaktus, který kníže Salm-Dyck popsal a pojmenoval na jejich počest.

 

Popis
Tělo
stonek zploštělě kulovitý až kulovitý, jednotlivý, šedozelený, 100 - 150 mm veliký; žeber nejčastěji 12, rozdělených do výrazných hrbolců, nesoucích okrouhlé velké areoly s šedou plstí, mizící ve stáří. Okrajových trnů 6 - 10, paprskovitých, přímých nebo zahnutých k tělu, 10 - 30 mm dlouhých, šídlovitých; středové trny 1 - 3, jeden nejvýraznější odstávající, zploštělý, přímý nebo zahnutý, 30 - 40 mm dlouhý; všechny trny červené, nažloutlé až šedobílé, tuhé.
Květ
50 - 60 mm dlouhý, červený až světle fialový, vnitřní okvětní lístky s bledšími okraji a stejným základem; prašníky žlutooranžové, bliznové laloky žluté.
Plod
zelenohnědý, soudkovitý, s několika šupinami. Ve zralosti zasychající a pukající při základu.
Semena
2 - 2,5 mm velká, černá, bradavčitá.

 

Variety
Thelocactus bicolor je nesmírně variabilním kaktusem s rozsáhlým areálem, což se projevilo i v počtu popsaných forem, na jejichž oprávněnost panují různé názory. Pro potřeby Atlasu kaktusů bylo zvoleno podrobnější schéma, podle kterého druh sestává z osmi variet, které je však třeba chápat především jako lokální modifikace se společným jmenovatelem - velkým květem se dvěma barevnými odstíny:
var. bicolor je nejrozšířenější a zasahuje do celého areálu rozšíření od Texasu (USA) až po San Luis Potosí (Mexiko);
var. schottii (Engelm.) Krainz představuje severní modifikaci s robustním otrněním a vzrůstem (Texas);
var. flavidispinus Backeb., je delikátním opakem předcházející variety, pochází opět ze severu (Texas);
var. pottsii (S. - D.) Backeb. představuje západní extrém druhu;
var. bolansis (Runge) Knuth s téměř bílým otrněním a velkým květem z jižní Coahuily;
var. wagnerianus (A. Berger) Krainz je geograficky omezenou varietou s hustým otrněním a menším květem, pocházející z jižní části mexické Coahuily;
var. commodus Haas s pravděpodobně největším květem a řídkým otrněním (Nuevo Leon);
var. schwarzii (Backeb.) E.F.Anderson - taxon s hustým barevným vytrněním a chybějícím středním trnem s výskytem v mexickém Tamaulipasu; bývá často uváděn jako samostatný druh.

 

Výskyt
T. bicolor var. pottsii patří k západní větvi výskytu T. bicolor a jeho rozšíření zasahuje mexické státy Chihuahua (jihozápadní část) a Durango (východní část). Nejčastější pozorování a ověřené sběry pocházejí z okolí chihuahuašských měst Ciudad Jimenéz a Hidalgo de Parral. Nádherný exemplář, jehož fotografie je součástí tohoto textu, má svůj původ v okolí Cuencamé, Durango.

 

Pěstování
T. bicolor var. pottsii patří k choulostivějším rostlinám okruhu T. bicolor. Přestože jde o pěstitelsky náročnější kaktusy, doporučuje se volit pravokořennou kulturu (případně překonání počátečních problémů s pravokořennými semenáči řešit přechodným roubováním). Rostlinám je třeba dopřát hodně světla v průběhu sezóny, světlé a chladnější přezimování (okolo 10° C); podle této kvality je pak třeba zacházet s rostlinami na jaře - pozor, jsou náchylné k popálení. Opatrný střídavý zálivkový režim a propustný minerální substrát jsou samozřejmou nutností.

 

Poznámky
T. bicolor var. pottsii provází po celou dobu jeho botanické existence smůla. Nejprve byl díky dalšímu taxonu se stejným epithetem (Echinocactus pottsii S.-D.) a velké stručnosti tehdejších popisů bez vyobrazení, mylně spojován s tímto taxonem, který je dnes znám jako Ferocactus pottsii (S.-D.) Br. et R.. Po vyjasnění těchto nedorozumění byl a bývá dodnes považován za totožný s T. heterochromus (Web.) van Oosten nebo naopak jeho odchylné vlastnosti nejsou některými botaniky považovány za dostatečné a bývá uváděn v seznamu synonym typové variety.
Tento text respektuje názor autora původního popisu, který jednoznačně určil příbuzenský vztah k T. bicolor, podepřený pozdějšími pozorováními přírodních populací T. bicolor. Podle nich představuje var. pottsii významný přechodný článek mezi typickým T. bicolor a T. heterochromus.

 

Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Thelocactus Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 5: 19 - 76, 1987
Alsemgeest W. et al., Het geslacht Thelocactus - 10, Succulenta, 75: 226 - 229, 1996
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2793 - 2822, 1961
Glass Ch., Foster R., The genus Thelocactus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 49: 213 - 226, 244 - 251, 1977
Chvastek J., Thelocactus bicolor a jeho variabilita, Kaktusy, 23: 2 - 8, 1987
Lukeš V., Rod Thelocactus Br. et R., Aztekia, mimořádné číslo, p. 41 - 65, 1982
Lux A., Staník R., Poznámky k rodu Thelocactus I, Cactaceae etc., 1: 4 - 7, 1991
Pilbeam J., Thelocactus, the Cactus File Handbook, 1996
Říha J., Šubík R., Thelocactus bicolor (Gal. ex Pfeiff.) Br. et R. var. bicolor, Atlas kaktusů, 5: 60, 1990
Šedivý V., Rod Thelocactus (K. Sch.) Br. et R., Atlas kaktusů 12, 1997 - příloha

 

Autoři
Text:V.Šedivý.
Foto: R. Staník.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sedm