Název
TEPHROCACTUS FLOCCOSUS (S.-D) Backeb. var. FLOCCOSUS
 

Taxon
Tephrocactus floccosus (Salm-Dyck) Backeberg, Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, 104: 105, 1935
Opuntia floccosa S.-D, Allgem. Gartenzeitung, 13: 388, 1845
Subulatopuntia floccosa (S.-D) Kreuzinger, Verzeichnis, 40, 1935 nomen inval.
Jméno druhu floccosus se nechá přeložit jako 'vločkovaný, vločkami posetý'.

 

Popis
Tělo
Polštářovité trsy dorůstají až 2 m šířky, jednotlivé články jsou až 100 mm dlouhé a 50 - 70 mm široké, elipsoidní nebo vejčité, hladké, v mládí s nápadnými, kuželovitými, dužnatými, až mm dlouhými zelenými listy, které během suché zimy opadávají.Trny v areole většinou 1 - 4, jehlovité, až 30 mm dlouhé, žlutavé, většinou nepřesahující husté, bílé, zkadeřené chlupy.
Květy
talířovitého tvaru jsou asi 35 mm široké a 30 mm dlouhé s lopatkovitými, zašpičatělými okvětními lístky, žluté až oranžové barvy.
Plod
až 30 mm široký, kulovitého nebo až vejčitého tvaru, se silnou pokožkou a s šupinami a chlupy na povrchu.
Semena
zploštělá, zhruba 10 mm velká, se světle krémově žlutavou, kožovitou testou.

 

Variety
Vzhledem k výskytu v různých oblastech a na odlišných horninách a zřejmě i díky značnému podílu mutací u tohoto rodu obecně, bylo popsáno několik variet:
var. canispinus Rauh et Backeb. vytvářející kompaktní k zemi přilehlé polštáře složené z krátkých článků, trny a splývavé vlasy mají šedavou barvu, roste ve středním Peru v údolí řeky Rimac v nadmořské výšce asi 1500 m;
var. denudatus (Web.) Backeb. má poměrně řídké kudrnaté vlasy, částečně odhalující svěže zelené články, pochází ze středního Peru z okolí Oroya v nadmořské výšce asi 4500 m;
var. ovoideus Rauh et Backeb. s vejčitými. asi 10 cm dlouhými články, na jejichž povrchu jsou patrné jen nevýrazné hrboly, vlasy řídké, kudrnaté, výskyt v jižním Peru v okolí měst Puquia a Nazca, v nadmořské výšce asi 4100 m;
var. crassior Backeb. se silnějšími a většími články z oblasti železnice mezi městy Lima a Oroya, v nadmořské výšce asi 4500 m;
Poslední varieta, stejně jako subvar. aurescens Rauh et Backeb. jsou považovány za stěží odlišitelné taxony, které navíc pocházejí ze stejné oblasti hornického města Oroya, nad hlavním městem Peru, Limou.

 

Výskyt
Velké polštářovité trsy se vyskytují v nadmořských výškách mezi 3500 až 4600 m a nezřídka je najdeme až na hranici posledních zástupců rostlin u hranice trvalého sněhu. Nejčastěji rostou na štěrkovitých, humusem promísených, nezřídka i trvale vlhkých až podmáčených půdách. Kaktusy ovšem vyhledávají místa s relativně dobrou drenáží, na výchozech podložní skály. Společně se objevují nízké trávy a ostřice, často i mechy, lišejníky a nízké vysokohorské trvalky. Tyto horské oblasti jsou vystaveny po většinu dnů silnému slunci, trvale proudícímu větru, časté jsou mlhy a silná noční rosa. Oblast rozšíření leží ve středních a jižních oblastech Peru a zasahuje až do středních provincií Bolívie.

 

Pěstování
V našich nízkých nadmořských výškách se nové přírůstky většinou deformují, otrnění a ochlupení je kratší, řidší, obecně redukované. Také kořenový systém se zde v našich kulturách nevyvíjí dobře. Přes řadu pokusů nemáme dobré zkušenosti. V domovině rostou na kyselých humusových, až štěrkovitých půdách, často podmáčených na výchozech podložní horniny, většinou na plochých až mírně svažitých terénech. Nejlepším doporučením se zdá být roubování mladých článků na odolné druhy rodu Opuntia. Nelze doporučit mrazuvzdorné severoamerické druhy (O. rafinesquei, O. camanchica atp.), které mají poléhavé, v zimě silně svraskavé stonky (placky), které záhy odumírají. Naopak se osvědčily podnože typu O. tomentosa, které záhy dřevnatějí. Na těchto úživných podnožích rostou rychle a také vytvářejí trny a dlouhé vlasy. Podnože ovšem nesnášejí mráz, přezimují však dobře při nízkých teplotách okolo 5° C. Mrazuvzdornost pravokořenných rostlin také není velká. Při předchozím scvrknutí snesou krátkodobé mrazy, venku pod širým nebem je však v našich podmínkách pěstovat s úspěchem nelze. Množíme je vegetativně, většinou roubováním, semena nabízena nejsou. Pravokořenné rostliny rostou velmi neochotně. Od jara až do podzimu dobře prospívá venku, nebo ještě lépe pod stříškou ze skla nebo polykarbonátu, zajištěná však musí být neustálá ventilace, tj.boční stěny mohou docela chybět.

 

Poznámky
V horách Peru a Bolívie roste na obrovském areálu množství podobných a nepochybně příbuzných druhů a variet, které je značně obtížné rozlišit mezi sebou. Příznačné jsou polštářovitým vzrůstem a dlouhými splývavými vlasy. Odlišují se celkem málo významnými znaky ve stavbě trsů a článků, trny mají různou délku a barvu, talířovité květy mají barvu od světle a sírově žluté, přes různé odstíny oranžové až po sytě červenou a fialovou. Pozorovali jsme tyto rostliny na mnoha místech, viděli snad více než tisíc jedinců, ale dodnes nám není úplně jasné jak je spolehlivě rozlišit a určit. I když jsme se snažili podle udaných typových lokalit je vytypovat a strávili jsme v horách v Peru mnoho dní, bude jistě nutno čekat na podrobnější a důvěryhodnější zhodnocení. Poslední studie anglických autorů Boyce-Thomsona a Illifa z roku 1973 shrnuje pod skupinu T. floccosus řadu dalších taxonů (T. rauhii, T. malyanus, T. lagopus, T. udonis, aj.).

 

Literatura
Backeberg. C., Die Cactaceae, 1: 243, 1958
Barthlott W., Cacti, Cheltenham, 1979
Haage W., Kakteen von A bis Z, Leipzig, 1981
Leighton-Boyce G. et .J. Iliff, The subgenus Tephrocactus, London, 1973
Rauh W., Kakteen an ihren Standorten, Berlin, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3, 1980

 

Autoři
Text: J. Říha
Foto: R. Šubíka ukazuje polštáře rostlin na nalezišti v středním Peru u Huancayo asi 4200 m nad mořem, kde rostou na plochých vysokohorských loukách.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet