Název
SULCOREBUTIA KRAHNII Rausch
 

Taxon
Sulcorebutia krahnii Rausch, Kakt. und and. Sukk., 21: 104, 1970
Weingartia krahnii (Rausch) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 2: 40, 1978
Druh byl pojmenován podle svého objevitele Wolfganga Krahna, rakouského sběratele kaktusů.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, 50 mm vysoký a 80 mm široký, v kultuře po několika letech někdy vytvářející malé trsy; temeno snížené, částečně vyplněné trny mladých areol; pokožka tmavě zelená. Žeber asi 32, spirálovitě uspořádaná, zcela rozložená v kuželovité hrbolky, nesoucí 4 mm dlouhé a 3 mm široké areoly pokryté bílou nebo nažloutle hnědou vlnou. Okrajových trnů až 24, jemné, štětinovité, bílé až hnědé, až 10 mm dlouhé; středové trny 3 - 7, až 12 mm dlouhé, jen málo silnější, hnědé až hnědočerné.
Květy
25 - 30 mm dlouhé a 25 mm široké, žluté s bílým jícnem; okvětní lístky žluté, vnitřní světlejší; květní lůžko a květní trubka nesou žlutozelené až načervenalé, krátce zašpičatělé šupiny; tyčinky světle žluté; čnělka a pětilaločná blizna bělavé.
Plod
kulovitý, asi 5 mm široký, olivově hnědý.
Semena
protáhle kulovitá, tmavohnědá, asi 1,2 mm dlouhá.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, rostliny vyskytující se ve sbírkách jsou poměrně jednotné, rozdíly existují hlavně ve vybarvení trnů, které mohou být bílé, nažloutlé až nahnědlé, ale také žlutohnědé až hnědé, rovněž v délce trnů lze pozorovat určité rozdíly, což ale může být i vlivem kultury. Ani mezi různými sběry tohoto druhu nejsou patrné podstatnější rozdíly; kromě sběru, podle kterého byl druh popsán, sem patří sběry Kr 279, L 340, V 325, HS 33.

 

Výskyt
S. krahnii byla popsána podle sběru WR 269, jako typová lokalita bylo uvedeno Bolívie, severně od Comarapa, Cerro Tukiphalla (departament Santa Cruz), v nadmořské výšce 1900 - 2300 m. Stejně bylo označeno i naleziště sběru L 340, u sběrů HS 33 a Kr 279 bylo uvedeno Comarapa.

 

Pěstování
S. krahnii patří mezi sulkorebucie, jejichž pěstování není zcela jednoduché. Dobrovolně odnožuje jen sporadicky, takže vegetativní množení je možné jen výjimečně, ani naroubování na vhodnou podnož (nejlépe asi Cereus peruvianus) tuto situaci příliš neřeší. Generativní množení je velmi omezené pro prakticky neexistující nabídku semen. Při pravokořenném pěstování je vzrůst rostlin pomalý, kořenový systém je choulostivější než u většiny jiných druhů rodu.

 

Poznámky
První rostliny tohoto druhu se do Evropy dostaly od sběratele Wolfganga Krahna s jeho sběratelským číslem Kr 279. Tyto rostliny byly označeny provizorním jménem Sulcorebutia weingartioides a pod tímto jménem byly i delší dobu obchodně šířeny a stále ještě je lze také pod tímto jménem nalézt ve sbírkách. Mnoho autorů řadí tento druh jako přechod mezi rody Sulcorebutia a Weingartia, pokud jsou tyto rody chápány samostatně, a skutečně v mnoha znacích vykazuje S. krahnii značnou podobnost k části druhů řazených k rodu Weingartia - vzrůst je převážně soliterní, stonky dosti velké a ploše kulovité, areoly poměrně krátké a široké, a květy mají dosti krátkou trubku. Některými autory byla S. krahnii dokonce ztotožněna s W. pulquinensis. Nejblíže k S. krahnii asi příbuzensky stojí S. glomeriseta, která má podobně v mnoha znacích spíše přechodný charakter. Rovněž naleziště S. krahnii a S. glomeriseta nejsou příliš vzdálená, typovou lokalitou S. krahnii je hraniční oblast departamentů Santa Cruz a Cochabamba, oba areály leží na vnějším oblouku And na severním okraji rozšíření rodu.

 

Literatura
Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 507, 1977
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 35, 1976
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 80, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 56, 1985

 

Autoři
Text : Otakar Šída.
Foto : Stanislav Stuchlík ve sbírce A. Hlineckého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a jedna