Název
SULCOREBUTIA CRISPATA Rausch
 

Taxon
Sulcorebutia crispata Rausch, Kakt. und and. Sukk., 21: 103, 1970
Weingartia crispata (Rausch) Brandt, Frankf. Kakteenfr. 5: 18, 1978
Jméno druhu je odvozeno od tvaru jeho trnů, crispatus znamená kadeřavý, kučeravý.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý až trsovitý, ploše kulovitý až kulovitý, 25 mm vysoký a 35 mm široký, s řepovitým kořenem, v kultuře kulovitý a dosahující rozměrů přes 50 mm i při pravokořenném pěstování a více odnožující; pokožka šedozelená, často s načervenalým tónem na hrbolcích; temeno snížené a vyplněné trny. Žeber asi 13, spirálovitě uspořádaná a rozčleněná v ploché, podlouhlé, asi 5 mm dlouhé hrbolky; areoly 4 - 5 mm dlouhé, pokryté bílou nebo nahnědle bílou plstí. Okrajové trny početné, 20 - 30, na různých rostlinách v délce a ve vybarvení silně variabilní, od sklovitě bílé až po červenohnědou, hřebenovitě uspořádané a přilehlé k tělu, více či méně prohnuté a navzájem propletené, báze poněkud zesílená a většinou tmavší, délka trnů na různých rostlinách značně odlišná, 4 - 20 mm dlouhé; středový trn chybí nebo na některých rostlinách jednotlivý, silnější, tmavší, jen několik mm dlouhý.
Květy
z horní části starých areol na boku těla, nálevkovité, asi 30 mm dlouhé a široké, světle až tmavě fialově červené (magenta); okvětní lístky celokrajné, dlouze kopinaté, vnější málo, vnitřní dlouze zašpičatělé; prašníky světle žluté, nitky nažloutlé až narůžovělé; nažloutlá blizna pod úrovní nejvyšších prašníků.
Plod
hnědozelený, pokrytý hnědými šupinami.
Semena
kulovitá, asi 1 mm velká, testa matná, hnědočerná.

 

Variety
Žádná varieta ani forma nebyla popsána. Z jednotlivých sběrů označených jako S. crispata se však rostliny dosti výrazně odlišují zejména charakterem svého otrnění. Značné rozdíly lze však nalézt i mezi rostlinami z některých sběrů samotných. Zatímco jsou trny na jednotlivých rostlinách dosti jednotné jak v barvě, tak v délce a tvaru, liší se u různých rostlin navzájem značně. Existují rostliny s trny dlouhými jen několik mm, ale také přes 20 mm, se všemi trny zbarvenými sklovitě bíle, nahnědle, světle hnědě nebo i červenohnědě. Další rozdíly je možno pozorovat i v charakteru stonků, některé rostliny méně odnožují a vytvářejí větší kulovité stonky, jiné zas tvoří větší trsy menších hlav. Rovněž barva květů není zcela jednotná, zachován zůstává základní odstín, rozdíly však existují v sytosti.
Některé rozdíly mohou mít svůj původ v odlišných sběrech tohoto druhu, a nelze vyloučit, že jsou vázány i na oddělené populace. Jako S. crispata byla označena řada sběrů více sběratelů: WR 288, WR 595, L 390, L 391, L 394, V 587, některé další sběry sem mohou také ještě patřit.

 

Výskyt
Jako typová lokalita bylo v prvotním popisu uvedeno Bolívie, provincie Tomina (departament Chuquisaca), asi 10 km před Padilla, v nadmořské výšce 2400 m, u sběru WR 595 bylo jako místo původu uvedeno departament Chuquisaca, Sucre. U sběrů A. Laua byla jako naleziště uvedena cesta do Azurduy (L 390), východně od Sopuchuy v nadmořské výšce 2800 m (L 391) a Padilla - Tomina v nadmořské výšce 2600 m (L 394), což je rovněž ve výše uvedené provincii Tomina, případně v sousední provincii Azurduy.

 

Pěstování
S. crispata má shodné požadavky jako většina trsovitých sulkorebucií z Bolívie. Při pravokořenném pěstování je vhodný písčito-hlinitý, dostatečně propustný substrát bez většího obsahu nezetlelých organických částí, neboť dužnaté kořeny jsou poněkud citlivější k houbovým chorobám. Pominout nelze ani nebezpečí živočišných škůdců, kořenovky, vlnatky i svilušky mají při nedostatečné pozornosti tendenci se v trsech rostlin rychle rozmnožit.
Květy na pravokořenných rostlinách nebývají příliš početné, nabídka semen je značně omezená, ale jednotlivé dostatečně velké hlavy je možné bez velkých problémů zakořenit. Většina rostlin ve sbírkách také pochází z opakovaného vegetativního množení, což se v některých případech projevuje sníženou tvorbou květů a někdy i nižší odolností k chorobám. Dostatek slunce a čerstvého vzduchu s nárazovou zálivkou ve vegetaci a zcela suché a chladné prostředí v době vegetačního klidu jsou základní předpoklady pro pravokořennou kulturu těchto rostlin.

 

Poznámky
S. crispata byla W. Rauschem popsána podle jeho sběru WR 288, stejným jménem byl označen i další jeho sběr, WR 595, ze kterého pochází i zde vyobrazená rostlina. V některých svých seznamech sběratelských čísel však W. Rausch uváděl tyto sběry také pod označením S. verticillacantha var. crispata. Při širokém pojetí druhu by na řadu do určité míry podobných sulkorebucií z departamentu Chuquisaca bylo možné pohlížet jako na variety jediného druhu, ke kterému by potom jako nejstarší patřilo druhové jméno S. verticillacantha. Všechny jsou charakteristické svým převážně trsovitým vzrůstem, skupiny nevelkých, kulovitých až slabě protáhlých hlav vyrůstají ze silného základního kůlovitého až řepovitého kořene. Nejčastěji se vyskytující barva květů u této skupiny je fialově růžová až fialově červená (magenta).

 

Literatura
Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 506, 1977
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 30, 1976
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 76, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 46, 1985

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Stanislav Stuchlík ve sbírce L. Nechvátala.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a deset