Taxon
Mammillaria laui D.R.Hunt f. subducta D.R.Hunt, Cact. Succ. J. Gr. Brit., 41 : 100, 1979
Jméno druhu je zvoleno na počest A.B.Laua, Cordoba, Mexiko, znalce a sběratele kaktusů na obou amerických subkontinentech, objevitele M.Laui. Jméno formy (subductus = vytáhlý) vystihuje protáhlejší tvar stonku (ve srovnání s ostatními formami druhu).

Popis
Tělo
jednotlivá až trsovitá rostlina, stonek protáhlý, 40-50 mm široký, s kuželovitými, kolem 7 mm dlouhými bradavkami se svěže zelenou epidermis. Areoly slabě vlnaté, axily holé. V areole asi 30 trnů, z nich asi 12 lze označit za středové, všechny jehlovité až vlasovitě štětinovité, 7-10 mm dlouhé, někdy s tmavším hrotem, barva trnů od čistě bílé až po žlutou, vzácně hnědavou i načervenalou.
Květy
zvonkovité, 12-14 mm široké a dlouhé, okvětní lístky asi 2 mm široké, růžově červené barvy; květní lůžko zelené; blizna běložlutá, prašníky žluté, nitky bílé.
Plod
ve zralosti nepřesahuje otrnění, před vyschnutím bělavý až narůžovělý, rychle vysýchá.
Semena
asi 1,2 mm velká, testa černá, jamkovaná.

Variety
Současně s popisem druhu byly popsány 3 formy, z nichž se každá vyskytuje v jiném výškovém stupni, na poměrně malé ploše.
f. subducta - roste v nejnižších polohách (800-1000 m n.m.). Její otrnění je nejhrubší, trny jehlovité, píchavé, rozdíl mezi středovými a okrajovými je dobře patrný. Barva trnů je většinou žlutá, ale i hnědavá, načervenalá, vzácně i bílá, hroty trnů jsou vždy tmavší.
f. laui - roste ve středních polohách (1000-1600 m n.m.), její otrnění je jemnější, většinou štětinovité, ale píchavé, okrajové trny od středových lze rozlišit jen u vyspělých jedinců, všechny jsou bělavé barvy, někdy s tmavšími hroty.
f. dasyacantha - roste v nejvyšších polohách (1400-1700 m n.m.) a silně odnožuje, časem vytváří mnohohlavé polštáře. Trny jsou vlasově jemné, nepíchavé, okrajové nelze od středových rozlišit, všechny jsou barvy čistě bílé, velmi hustě propletené, v počtu i více než 60 v areole. Květy, plody a semena jsou menší než u ostatních forem.

Výskyt
V pásmu dubových, dubo-borových až borových lesů v nadmořských výškách 800-1000 m, v horách Sierra Madre Oriental, Většinou na humusových půdách na vápencích, v porostech trav na terasách i na skalních výchozech, ve spárách a kapsách. Typová lokalita je udána v okolí Minas de Asbestos západně od Cd. Victoria a Jaumave, Tamaulipas, Mexiko, společně s Mammillaria rubrogradis a Ferocactus victoriensis.

Pěstování
Způsobem kultury se M.laui neliší od jiných, často pěstovaných mamilárií. Vykvétá pozdě na podzim anebo v časném jaru, při teplejším zimování i během zimních měsíců, což muže způsobovat potíže při opylování květů.

Poznámky
Druh se všemi formami byl objeven současně koncem sedmdesátých let. Od samého počátku byla jeho proměnlivost velkou komplikací. Krajní formy (f.subducta a f.dasyacantha) jsou natolik vzhledem odlišné, že jejich hodnocení na úrovni forem jednoho druhu se zdálo být zcestné. F.laui však přesvědčivě vyplňuje prostor mezi nimi, a tak nelze o oprávněnosti Huntova zařazení pochybovat. Květy, plody a semena se prakticky neliší, nepočítáme-li nepatrných rozdílů ve velikosti. V přírodě navíc kvetou ve stejném období, velmi časně zjara.
Kromě klasifikovaných forem sbíral A.B.Lau v posledních letech další formy na vzdálenějších lokalitách. Jedna z nich
- (L 1496) od Novillo vytváří dlouhé vlasovité a zkroucené trny, v menším počtu v areole. Květ rostlin této populace je růžový, s výrazně světlou bází. Blíží se tím některým formám a varietám M.glassii, které rostou ve stejné oblasti (Siberia, Encantada, Dulces Nombres ve státech Nuevo Leon a Tamaulipas).
D.R.Hunt řadí M.laui do série Lasiacanthae, do skupiny M.humboldtii. Nelze však přehlédnout ani spojitost s M.glassii, ze série Stylothelae.

Literatura
Hunt D.R., Cact. Succ. J. Gr. Brit., 41 : 100, 1979
Hunt D.R., Bradleya, 3 : 53-66, 1985
Pilbeam J., Mammillaria, A Collector's Guide, 1981
Říha J., Kaktusy 78, 14 : 77-80, 1978

Autoři
Text a foto: R.Šubík, J.Říha.
Fotografovaná rostlina pochází ze sběru na typové lokalitě r.1977.