Název
OPUNTIA PHAEACANTHA Eng. var. CAMANCHICA (Eng. et Bigelow) L. Benson
 

Taxon
Opuntia phaeacantha Engelmann var. camanchica (Engelmann et Bigelow) L. Benson, Cact Succ. Journ. US, 41: 125, 1969
Opuntia phaeacantha Engelmann var. camanchica (Engelmann et Bigelow) Weniger, Cacti S.W., p. 196, 1970, nom. nud.
Opuntia phaeacantha Engelmann subsp. camanchica (Engelmann et Bigelow) Borg, Cacti, 2: 96, 1951
Opuntia camanchica Engelmann et Biegelow, Proc. Amer. Acad. Sci, 3: 293, 1856
Varieta byla pojmenována po indiánském kmeni Komančů, na jejichž historických územích se v přírodě vyskytuje.

 

Popis
Tělo
Stonek bohatě odnožuje, poléhá, jednotlivé stonky až 250 mm vysoké, s jednotlivými články široce vejčitého až téměř kruhovitého tvaru, 140 - 175 mm dlouhými a 110 - 140 mm širokými, s matnou, světle zelenou epidermis; areoly se zelenavými až žlutohnědými, nestejně dlouhými glochidiemi; mladé články s menším počtem kratších trnů, na starších článcích 5 - 8 trnů v areole, z toho 1 dolní 40 - 55 (75) mm dlouhý a 1 - 1,5 mm silný, ostatní nestejně, většinou jen 35 mm dlouhé, paprsčitě rozestavené; všechny červenohnědé až tmavě hnědé se světlejšími špičkami, ve stáří šednoucí.
Květy
až 80 mm široké a asi 60 mm dlouhé, světle žluté, s okvětními lístky lopatkovitého tvaru; nitky, prašníky a čnělka světle žluté, blizna světle zelená; při odkvětu se okvětní lístky zbarvují do žlutohnědé barvy.
Plody
vejcovité až opačně kuželovité, ve zralosti purpurově červené, masité, asi 50 mm dlouhé a 20 mm široké.
Semena
diskovitého tvaru, asi 5 - 6 mm široká, 1 - 2 mm silná, světle pískové barvy.

 

Variety
Kromě nominátní var. phaeacantha a zde uváděné var. camanchica byly popsány i var. charlestonensis (Clokey) Backeb. s většími články a výskytem v Nevadě (USA), var. discata Eng. s články až 350 x 225 mm velkými a větším počtem trnů, pocházející ze států Kalifornia, Nevada, Utah, Arizona, Nové Mexiko a Texas v USA a Sonora, Chihuahua a Coahuila v Mexiku, var. mojavensis (Eng.) Fosb. s kratšími prohnutými trny tmavší barvy z Mohavské pouště a var. piercei Fosb. s články až načervenalé barvy a většinou i tmavě červenohnědým trnem v areole, původně z Kalifornie v USA.
Mimo to jsou známa další jména, která Engelmann a Bigelow uváděli jako variety, ale k nimž chybí platné popisy, takže se jedná jen o holá jména. Uvažuje se, že jsou to jen kultivary nebo hybridy, které jsou rozšiřovány pod jmény Opuntia phaeacantha var. camanchica ´Albispina´, ´Gigantea´, ´Longispina´, ´Luteo carneo-staminea´, ´Major´, ´Minor´, ´Pallida´, ´Rubra´, ´Salmonea´.

 

Výskyt
V přírodě roste v USA ve státech Nové Mexico. Oklahoma, Texas a Missouri, roztroušeně ve výškách 900 až 1 200 m n. m.

 

Pěstování
Oproti vžitým a stále opakovaným doporučením na pěstování těchto rostlin na nejteplejším a nejslunnějším venkovním stanovišti, doporučuji nekryté, spíše jihozápadně orientované místo s dobrou drenáží. Nemáme-li totiž tyto rostliny umístěny venku co nejtepleji, mohou se v teplých předjarních dnech částečně "probudit" a v možných následných mrazivých nocích zmrznout, aniž by k tomu byly zapotřebí hluboké poklesy teplot pod 0° C. Můžeme tak o tyto i jiné podobně mrazuvzdorné rostliny přijít tak říkajíc na poslední chvíli, před koncem zimy. Jinak jde o rostliny velmi odolné nízkým teplotám (i pod -20° C), ale i nenáročné na ošetřování. Vyhovuje jim dobře drenážované místo s dostatkem minerálních hnojivých látek. Pak rychle narůstají do velkých, dobře vytrněných a bohatě kvetoucích trsů. Množení semeny je dosti zdlouhavé a hlavně obtížné. Semena stejně jako u jiných opuncií klíčí jen neochotně. Mnohem efektivnější je množení vegetativní. Jednotlivé články snadno zakoření z každé areoly, která přijde do styku se zeminou, aniž by musely být zasazeny. Pro množení semeny je třeba využít speciální metody výsevu, známé z literatury.

 

Poznámky
V našich podmínkách je to rostlina spolehlivě zimovzdorná a mrazuvzdorná, která na příhodných stanovištích vytváří brzy velké a bohatě kvetoucí porosty. Nejen kaktusáři je na skalkách často pěstována v dosti pestré škále forem a kultivarů. Poměrně snadno se kříží s jinými druhy v přírodě rostoucími, či pěstovanými na stejných stanovištích u nás. Je s úspěchem využívána jako podnož pro roubování mnoha mrazuvzdorných kaktusů, které nemají podobně
odolný kořenový systém.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 326 - 327, 1970
Britton N. L. et J. N. Rose, The Cactaceae, 1: 144, 1920
Kümmel F., Klügling K., Winterharte Kakteen, p. 133 - 137, 1987

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann a Jan Klikar.
Foto: Jan Klikar ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a sest