Název
OBREGONIA DENEGRII Frič
 

Taxon
Obregonia denegrii Frič, Život v přírodě, 29: 14, 1925
Ariocarpus denegrii (Frič) W.T.Marshall, Cact. Succ. J. (US), 18: 56, 1946
Strombocactus denegrii (Frič) Rowley, Reper. Pl. Succ., 23: 9, 1974
Monotypický rod byl v roce 1925 pojmenován na počest tehdejšího mexického prezidenta Alvaro Obregóna (prezidentské období 1920 - 1924), druhové jméno mělo pak připomenout tehdejšího ministra zemědělství Denegriho.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zelené až zelenohnědé barvy, zploštěle kulovitý s plochým temenem, porostlým hustou bělavou až žlutavou vlnou, až 250 mm široký; žebra nahrazena spirálovitě uspořádanými vztyčenými hladkými bradavkami na horní straně okrouhlými a bez brázdy, dole kýlovitými, na vrcholu špičatými; z areoly na špici bradavky vyrůstají 3-4 pružné trny šedé až černé barvy, 5 - 15 mm dlouhé.
Květy
vznikají v nejmladších areolách, 10 - 25 mm široké, 20 - 25 mm dlouhé, bílé; tyčinky světle fialové, prašníky žluté, 4 bliznové laloky zelenobílé.
Plod
bělavý až hnědavý, hladký, ve zralosti zasychající, kyjovitý.
Semena
černá, hruškovitá s bradavčitým povrchem, 1 - 1,4 mm dlouhá, 0,7 - 1 mm široká.

 

Variety
Obregonia denegrii je velmi stabilním taxonem, rostliny vykazují minimální variabilitu; drobné odlišnosti se projevují v počtu, velikosti a tvaru bradavek a délce snadno odlomitelných trnů. Květ byl popsán jako bílý, narůžovělá barva vnitřních okvětních lístků však není vzácností.V některých pozdějších popisech je uváděna i možnost trsovitého vzrůstu, ten se však objevuje pravděpodobně až po poškození rostliny.

 

Výskyt
Obregonia denegrii je endemitem jihovýchodní části mexického státu Tamaulipas, konkrétně údolí, nazývaného podle stejnojmenného okresního města Jaumavské údolí. Zde, v severní části údolí, rostliny objevil v roce 1923 spolu s M. Castanědou A. V. Frič. Přesný údaj o nalezišti nebyl udán, jako lektotyp byly určeny vzorky rostlin, zaslané v roce 1924 Fričem do Národního herbáře USA a opatřené údajem "Sierra Jaumave, Tamaulipas, Mexiko".
Údajnou původní lokalitu navštívil v padesátých letech spolu s účastníkem původního objevu M. Castanědou E.F.Anderson, žádné rostliny však nebyly nalezeny.
Donedávna byly známy další dvě lokality v severní a jižní části údolí, extenzivní průzkum před několika lety ukázal, že hlavní zónou výskytu je severní část údolí se čtyřmi lokalitami, v jižní části údolí pak byly identifikovány tři populace.
Obregonia denegrii je stínomilnou rostlinou, vyskytující se v keřovitém prostředí (matoral xerófilo) v nadmořské výšce 600 - 700 metrů. Doprovodnou sukulentní florou bývají mimo jiné Agave lechuguilla, Euphorbia antisyphilitica, Jatropha dioica, různé opuncie, Astrophytum myriostigma, Ariocarpus trigonus, ferokaktusy a mamilarie.

 

Pěstování
Pěstování obregonií má obdobná úskalí jako kultivace ariokarpusů. Pro pěstování "na jistotu" platí tedy pravidlo roubování, nejlépe na podnož typu Echinopsis cv., pro pravokořenné pěstování nejvyšší opatrnost při zálivce a velmi propustný minerální substrát.
Výsev semen nečiní žádné potíže, při zachování potřebné sterility substrátu klíčí čerstvá ošetřená semena velmi dobře. Průběžné doplňování sbírky dorostem je však v případě pravokořenné i roubované kultury žádoucí.

 

Poznámky
Nález O. denegrii patří bezesporu k největším objevům A.V. Friče, i on sám jej tak chápal (" její objevení na mé poslední cestě Mexikem je největším vědeckým triumfem mé vědecké činnosti"... rod Obregonia tvoří přechod mezi rody Ariocarpus, Strombocactus a Leichtenbergia"). Frič také monotypický rod i samotný druh platně popsal v roce 1925. A.Berger v Zeitschrift für Sukkulentenkunde 3: 184, 1927 - 28 doplnil Fričovu diagnózu o latinský popis. Ten v té době nebyl nutný, byl nomenklatoricky (nikoliv prakticky) nadbytečný. Autorem rodu i druhu je tedy Frič sám. Nicméně jméno bývá někdy chybně uváděno s autory Frič et Berger, Frič ex Berger, nebo jen Berger.
Monotypický rod Obregonia má své stabilní postavení ve většině schémat čeledi Cactaceae počínaje A. Bergerem přes F. Buxbauma až po současné snahy o vytvoření nového a především jednoduchého klasifikačního systému - IOS Working Party. V této posledně jmenované, stále se vyvíjející verzi stojí v generační řadě Ariocarpus, Lophophora, Obregonia, Epithelantha, Strombocactus, Aztekium.
Snahy o změnu taxonomického statutu rodu Obregonia (Marshall, Rowley a naposledy Halda) vyznívají stále naprázdno; podle názoru autora tohoto textu zde velkou roli jistě sehrává brilantní a stále nepřekonaná studie E. F. Andersona (1967).
O.denegrii byla vždy považována za vzácný a vysoce ceněný kaktus a v roce 1981 byla zařazena do seznamu mimořádně ohrožených kaktusů (CITES, Appendix 1). Této klasifikaci však odporují poslední polní průzkumy (Hernández - Barrera, 1993), které udávají na nejbohatší lokalitě hustotu dvanáct rostlin na 1m2, minimum je jedna rostlina na 1m2. Tento údaj představuje v reálu vcelku více než dva miliony rostlin na ploše 6,5 km2.
Reprodukce druhu je velmi dobrá, na nalezištích se vyskytují standardně rostliny ve všech fázích vývoje - od malých semenáčů o průměru 1 cm až po jedince o velikosti 25 cm.
A poslední poznámka na závěr: obregonie mají velmi podobné obsahové látky jako ariokarpusy a lofofory (anhalin) a mexičtí domorodci je přezdívají "biznaquita de piquitos" nebo "peyote" a používají je jako léčivý prostředek, údajně proti revmatizmu.

 

Literatura
Anderson E. F., A study of the proposed genus Obregonia, Amer. J. Bot., 54: 897 - 903, 1967
Anderson E. F., Montes A., Taylor N.P., Threatened cacti of Mexico, p. 70 - 72, 1994
Berger A., Die Gattung Obregonia Frič, Zeitschrift für Sukkulentenkunde, 3: 184 - 185, 1927
Halda J., Synopsis rodu Ariocarpus Scheidweiler, Acta Musei Richnoviensis, 5: 34 - 39, 1998
Hernández - Barrera J. T., Distribución de Obregonia Frič, Cact. Suc. Mex., 38: 51 - 56, 1993
Kunte L., Šnicer J., Obregonia denegrii - Fričova legenda na nalezišti, Kaktusy, 29: 135 - 137, 1993
Lausser A., Lausser E., Ein Stern aus dem Jaumavetal, Kakt. u. and. Sukk., 49: 80 - 84, 1998
Rowley G. D., The first publication and status of Obregonia Frič (Cactaceae), Cact. Succ. J. (US), 54: 23 - 26, 1982
Říha J., Šubík R., Několik poznámek k ekologii Obregonia denegrii Frič, Kaktusy 78, 15: 34 - 36, 1978
Slaba R., Obregonia denegrii Frič - trochu jinak, Kaktusy, 23: 59 - 62, 1987
Šedivý V., Obregonia denegrii, Aztekia, 5(4) : 5 - 9, 1982

 

Autoři
Text: V. Šedivý. Fotografii kulturní rostliny ve sbírce L. Nechvátala pořídil S. Stuchlík.
Foto: na nalezišti v údolí Jaumave R. Staník.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a osm