Název
NEORAIMOMDIA AREQUIPENSIS (Meyen) Backeb. var. AREQUIPENSIS
 

Taxon
Neoraimondia arequipensis (Meyen) Backeberg, Blätter f. Kakteeforschung, 9: 1, 1936
Cereus arequipensis Meyen, Allg. Gartenzeitung, 1: 211, 1833
Pilosocereus macrostibas K.Sch., Monatschr. Kakt., 13: 168, 1903
Neoraimondia macrostibas (K.Sch.) Br. et R., The Cactaceae, 2: 181, 1920
Jméno druhu bylo zvoleno vzhledem ke skutečnosti, že byla popsána podle rostlin poprvé nalezených v okolé města Arequipa v jižním Peru. Později však byla zjištěna na mnoha dalších místech.

 

Popis
Tělo
stonek až 8 m vysoký, u báze se větvící, nerozlišitelný na kmen a korunu, bazální část stonku až 400 mm široká, jednotlivé větve až 200 mm silné, pokožka hnědo-šedozelená, stonek rozlišen na část vegetativní s otrněnými, neplodnými areolami a na část vybavenou beztrnnými, květu schopnými areolami. Žeber 8, přímých, křídlatých, až 70 mm vysokých, hrany oblé s hustě uspořádanými kruhovitými, asi 70 mm širokými areolami s hnědou krátkou plstí. Trny přímé v počtu 2-7, rozdílné na mladých a dospělých rostlinách, nejdelší šídlovité trny až 250 mm dlouhé, černé, často roztřepené, dřevité, pohlavně dospělé (květuschopné) areoly většinou zcela bez trnů, s kolíkovitými holými výrůstky až 100 mm dlouhými.
Květy
se silně šupinatým, válcovitým semeníkem a nálevkovitě rozevřeným okvětím, asi 80-100 mm dlouhé a asi 30 mm široké, okvětní lístky lopatkovité asi 25-35 mm dlouhé a asi 10 mm široké, nejasné, krémově bělavé, nahnědlé až narůžovělé, nezřídka i červené barvy, květy jsou otevřeny ve dne.
Plody
kulovitého až vejčitého tvaru s šupinami a areolami, nesou vatu a krátké trny.
Semena
protáhlá, asi 2 mm velká, kapkovitého tvaru, s matně šedohnědou testou.

 

Variety
Klasifikace rodu Neoraimondia není dodnes jednoznačná a můžeme se setkat s členěním na několik druhů, stejně jako s rozšířením na několik poddruhů, variet či forem. Používám zde vymezení rodu na 3 druhy (N.arequipensis, N.roseiflora a N.gigantea) s varietami, ovšem uvedená druhová jména mohou být současně jinými autory vedena jako podřízené taxony (variety).
var. rhodantha Rauh et Backeberg, odlišuje se světle zelenou barvou pokožky, vínově červenými trny a fialově červeně zbarvenými okvětními lístky, naleziště je omezeno na oblast západně od města Arequipa.
var. riomajensis Rauh et backeberg, se světle červenými květy a s výskytem v údolí řeky Rio Majes v jižním Peru. v nadmořské výšce asi 1000 m.
Uvedené variety byly stanoveny na základě studií W.Rauha a C.Backeberga v Peru v padesátých letech.. Červeně kvetoucí populace však byly později nalezeny i na jiných místech a tak byly popsány i samostatné
- Neoraimondia rosiflora.
- Neoraimondia rosala atp.,
platí však, že červeně i světle kvetoucí rostliny (populace) byly nalezeny nedaleko od sebe, a tak je otázka, zda je možné barvu květu považovat za důležitý znak.

 

Výskyt
Rod Neoraimondia je rozšířen na pacifickém pobřeží Peru a druh N.arequipensis je udán z jižní části státu, od hranic s Chile až po centrální oblasti v okolí hlavního města Lima. Vyskytuje se v nižších nadmořských polohách, zhruba od hladiny oceánů až po výšky nad 1000 m, kde roste na nejrůznějších podkladech od skalnatých a kamenitých svahů říčních kaňonů po ploché usazeniny sypkých písků a štěrků.

 

Pěstování
Poměrně velká semena (2-3 mm) si udržují životnost 5 až 8 let, i poté ochotně klíčí. Růst je rychlý a během první růstové sezóny, tj. asi po 4-6 měsících často dorostou velikosti 2-5 cm. Již první rok vytvářejí výrazná křídlatá žebra v počtu 4-5 a jehlovité trny s tmavým hrotem a zvětšenou bází. Také následný růst je intenzivní, semenáče snesou vydatnou zálivku a bohatou výživu (přihnojování). Druhým až třetím rokem jsou semenáče nejkrásnější, pokožka je na slunci čokoládově hnědá, někdy jsou žebra příčně pruhovaná, trny mohou být až 4 cm dlouhé, silné a výrazné. U rostlin, platí to zejména o starších jedincích (tj. čím jsou starší), vzrůstá citlivost k nízkým teplotám. Zejména v období růstu může vyvolat u plně napitých (turgescentních) rostlin náhlý i delší pokles teploty (během léta!) ztrátu kořenů. Během zimního období, tj. když rostliny ztratí hodně vody, jsou odolné i k nízkým teplotám. Při změnách intenzity slunečního svitu je nutná opatrnost, široká žebra jsou značně náchylná k popálení.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactacea, 2: 873-874, 1959
Barthlott W., Cacti, London, p. 206, 1979
Rauh W., Beitrag zur Kenntnis der peruanischer Kakteenvegetation, Heidelberg, 1958
Rauh W., Schöne Kakteen und andere Sukkulenten, Heidelberg, 1967
Rauh W., Kakteen an ihren Standorten, Berlin, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3, 1980
Říha J., et R.Šubík, Naše cesty po Peru, Kaktusy 82, 18: 40-44, 1982

 

Autoři
Text: J.Říha.
Foto: R.Šubík - na snímku jsou rostliny z kaňonu Rio Churín, nedaleko hlavního města Lima.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a ctyri