Název
MELOCACTUS PERUVIANUS Vaupel var. PERUVIANUS
 

Taxon
Melocactus peruvianus Vaupel in Engler. Bot. Jahrb. Syst., 50/111: 28, 1913
Cactus townsendii Br. et R., The Cactaceae, 3: 324, 1922
Jméno bylo navrženo podle země původu, tj. Peru v Jižní Americe.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, polokulovitý až krátce pyramidální, asi 150 mm široký a až 170 mm vysoký, žeber 12-14, mezi areolami žebra ostrá, pod areolami oblá, 25-30 mm vysoká a asi stejně široká, pokožka tmavě zelená, matná, areoly vpadlé, 10-15 mm od sebe vzdálené, 8 mm široké, kruhovité, s krátkou plstí. Okrajových trnů 7-10, přímých nebo k tělu zahnutých, silných, dřevitých, až 30 mm dlouhých, 1 horní kratší, asi jen 10-15 mm dlouhý, žlutavé až červenohnědé barvy, ve stáří černající; středový trn většinou 1 (0-2 i více), přímý, odstávající a nahoru šikmo vzpřímený, asi 20-40 mm dlouhý, silnější než okrajové, všechny trny stejné barvy.
Cefálium
20-80 mm vysoké a asi 65 mm široké, složené z početných červených vyčnívajících štětin a bílé husté vaty.
Květy
asi 15 mm dlouhé a 10 mm široké, s úzce nálevkovitou dolní částí a několika drobnými šupinami, okvětní lístky ve 3 řadách, asi 2 mm široké, červené.
Plody
dlouze kyjovité, červené.
Semena
asi 1 mm velká, s hrbolkovitou černou testou.

 

Variety
Známe dvě platně popsané variety, a to:
var. canetensis Rauh et Backeb., s hustějším, odstávajícím otrněním. Pochází z nadmořské výšky 700-800 m, z údolí Rio Caněte;
var. lurinensis Rauh et Backeb., s propletenými, hustějšími a světlejšími trny. Tato varieta zasahuje až 1000 m vysoko, v údolí Roi Lurin, ve středním Peru.
Situace s M.peruvianus v Peru je mnohem komplikovanější, více či méně odlišné populace najdeme v řadě údolích směřujících k moři i na samém pobřeží, a to od severních hranic s Equádorem, až po jižní oblasti země u přístavu Chala.
Navrženo bylo mnohem více variet, např. K.Kníže uvádí další (
var.albispinus,
var.churinensis,
var.chalaensis,
var.minimus, aj.),
jejich skutečná taxonomická hodnota je stále nedořešená, chybí podrobnější studie, která by postihla skutečnou variabilitu a plastičnost melokaktusů na pacifické straně (povodí) Peru. N.P.Taylor (1991) naproti tomu uvádí a přiřazuje další druhy, variety a formy (
M.amstutziae,
M.fortalezensis,
M.jansensianus,
M.pyramidalis, atd.),
všechny však jako synonyma k M.peruvianus. I tento krok je trochu odvážnou spekulací, které chybí základní výzkum v přírodních populacích na nalezištích, která zaujímají pobřeží v délce více než 2500 km a zonaci od 0 do více než 1500 m nad mořem.

 

Výskyt
Původní lokalita byla udána z okolí hlavního města Limy, později W.Rauch přidal řadu dalších míst v okolí. Dnes již původní lokality u Limy byly zničeny zástavbou. M.peruvianus však byl nalezen na mnoha dalších místech a jeho areál je mnoho kilometrů dlouhý a táhne se podél pobřeží Tichého oceánu. Jestliže přijmeme návrh N.P.Taylora, který k tomuto druhu přiřazuje dalších 8 popsaných taxonů, pak se celý areál rozšiřuje na nejméně 2000 kilometrů (os Equádoru až po hranici Chile. V nejbližším okolí Limy osídlují rostliny kamenité svahy a lavice v bočních kaňonech, také útesy a skalní štěrbiny, ve vyšších polohách kaňonů Rio Lurin a Rio Caňete je najdeme spíše na travnatých terénech. Je tam více vláhy a rostliny tak prospívají zřetelně lépe.

 

Pěstování
Celý komplex pobřežních melokaktusů z Peru patří k pěstitelsky nejnáročnějším druhům. V našich podmínkách trpí zřejmě nedostatkem oslunění v zimních měsících. Tím se liší od vnitrozemských druhů, které jsou podstatně snáze pěstovatelné. Tento fenomén, tj. obtížnější kultivace pobřežních druhů melokaktusů platí nejen pro M.peruvianus, ale stejně je tomu u pobřežních druhů v Karibské oblasti i na pobřeží Brazílie. Lze doporučit zimování při teplotách nejméně 15°C, případně rostliny alespoň jednou během zimy nasytit vodou. To je ovšem možné buď v tropických sklenících, nebo pro nás přijatelnější formou - přenesením rostlin do teplého pokoje, kde nad radiátorem topení je necháme 1-2 týdny napít. Množení výsevem semen je bez problému, v mládí semenáče rostou bez potíží, nesnáze se většinou projevují až v době, kdy rostlina dospívá a začíná tvořit cefálium.

 

Poznámky
Jedná se o jeden nejobtížněji klasifikovatelných druhů rodu Melocactus. Vzhledem k obrovskému rozšíření i schopnosti osídlit značně odlišné niky (životní podmínky), vznikly desítky malých izolovaných populací. Záleží samozřejmě na tom, jaké kritérium si pro hodnocení určíme. Na jihu Peru u Chile najdeme silné, válcovité rostliny s nádherným hustým, šedorůžovým, přitisknutým otrněním, bez středových trnů (Knížeho M.chalaensis n.n.), nahoře v horách zase drobné kompaktní jedince s pokroucenými trny. Na severu Peru rostou masivní až půlmetrové rostliny (Knížeho M.pyramidalis n.n.). Dalších asi 300 km na sever, u hranic s Equádorem zase najdeme drobné zakrslé exempláře (Knížeho M.trujiloensis n.n. a M.unguispinus n.n.). Před lety jsem navštívil většinu nalezišť a chtěl jsem celý tento komplex prostudovat a utřídit. Po zjištění o jaký problém se jedná jsem od tohoto materiálu ustoupil, ba přímo uprchl. Existuje totiž velký počet mezipřechodů, nepatrných odchylek, řada populací je neobyčejně tvárlivá, přizpůsobivá, a tak najdete místy na jednom kopci spoustu různých forem, lišících se např. barvou, délkou trnů, atp.
K.Kníže má největší zásluhu na poznání tohoto druhu a jen doufám, že se podaří jeho materiály zpracovat a navrhnout nějaký rozumný systém tohoto komplexního taxonu. Velice zajímavé je sdělení Dawsona (1965), který pozoroval podobný melokaktus na ostrovech Galápagy, které leží v Tichém oceánu od areálu M.peruvianus více jak 1000 km vzdáleny. Bohužel žádné další zprávy o výskytu na těchto ostrovech nemáme a také chybí dokladový materiál. Zatím tedy považujeme tuto informaci za neověřenou, i když lze snadno pochopit, že migrující ptáci mohou semena ve svých zažívacích traktech bez problémů přenášet.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4: 2603-2606, 1960
Dawson E.V., As undescribed Melocactus in the Galapagos Islands, Cact. Succ. J. (US), 37: 126, 1965
Rauh W. et C.Backeberg, In Rauh W., Beitrag zur Kenntnis peruanischer Kakteenvegetation, p. 533, 1958
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 1310-1312, 1980
Tylor N.P., The genus Melocactus (Cactaceae) in Central and South America, Bradleya, 9: 1-80, 1991

 

Autoři
Text: Jan Říha.
Foto: R.Šubík - snímek rostliny v přírodě.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a jedna