Taxon
Matucana madisoniorum (Hutchinson) Rowley, Repert. Pl. Succ., 22: 10, 1971
Borzicactus madisoniorum Hutchinson, Cact. Succ. J. US, 35: 167, 1963
Submatucana madisoniorum (Hutchinson) Backeb., Kakteenlexikon, p. 412, 1966
Loxanthocereus madisoniorum (Hutchinson) Buxbaum, in Krainz, Die kakteen Cvc. 1974
Eomatucana madisoniorum (Hutchinson) Ritter, kakteen in Südamerika, 4: 1487, 1981
Jméno bylo zvoleno na počest paní a pana Madisonových, kteří pomáhali p. Hutchinsonovi při výzkumech v Peru.

Popis
Tělo
stonek zploštěle polokulovitý až široce válcovitý, až 150 mm vysoký a 100 mm široký, vzácně u báze odnožující, kořeny masité, větvené. Žebra v počtu 7-12, přímá, plochá, s příčnými zářezy, až 20 mm široká, pokožka zelená až šedozelená; areoly kruhovité až mírně oválné, 1-3 mm velké, s bílou až šedou plstí, 10-20 mm od sebe vzdálené. Trnů 0-5, většinou 1-2, ohebné, snadno odpadávající, černé až hnědé barvy, u báze světlejší.
Květy
80-100 mm dlouhé, mírně nesymetrické, oranžově červené, trubka úzká, u báze asi 6 mm široká, pokrytá šupinami, v jejich paždí bílé až hnědé vlasy; nitky tyčinek purpurově červené, prašníky žluté; čnělka žlutavá, nahoře růžová, blizna žlutá.
Plod
kulovitý, s krátkými vlasy, asi 20 mm velký.
Semena
přílbovitého tvaru s velkým propadlým hilem, testa hnědé barvy, hladká, lesklá.

Variety
V r. 1971 byla popsána M.madisoniorum
var. pujupatii na základě nálezu A.B.Lau u mostu Puente 24 Julio v Peru. Později (Bregman 1988) byla tato varieta reklasifikována a dnes je považována za samostatný druh se Jménem M.pujupatii (Donald et Lau) Bregman.
K.Kníže ve své nabídce uvádí další dvě variety, které nejsou platně popsány:
var. asterium n.n. s nápadně plochým a zcela holým stonkem, žebra jsou nezřetelná.;
var. horridispinum n.n. s protáhlým stonkem a pravidelně otrněnými areolami, trny jsou drápovité, až 6 cm dlouhé, hnědé.
Většina odborníků je odmítá (např. Bregman, 1996) s tím, že se jedná o selektované jedince lokality. Není to však docela pravda, lze říci, že se jedná o krajní extrémy v populaci, rostoucí na oddělených stanovištích.

Výskyt
Typová lokalita, kterou objevil v r. 1957 P.Hutchinson na pravém břehu Rio Maraňon severovýchodně od Nazareth, provincie Baqua, Dept. Amazonas v Peru, byla považována za jedinou. Ukazuje se, že tato představa nemusí být zcela přesná. A.B.Lau sbíral tento druh u osady Rentema. K.Kníže nalezl několik dalších, vesměs na východním břehu Maraňonu. Jedná se však o nepřístupnou krajinu a tak informace nejsou stále kompletní. Nadmořská výška naleziště je malá, zhruba 600-1000 m.
Půdním podkladem jsou jílovito.kamenité substráty na rozpadavých jílovcích a pískovcích, většinou s vysokým obsahem vápníku. Doprovodná vegetace Armatocereus rauhii, Melocactus bellavistensis, Deuterocohnia longipetala (Bromeliaceae), Peperonia dolabriformis (Peperomiaceae) aj. Klima oblasti je velmi teplé, po celý rok v rozmezí 28-35°C. Úhrny ročních srážek se pohybují okolo 1000 mm.

Pěstování
Množení je možné pouze výsevem semen. Semenáče dobře prospívají, růst je ovšem pomalejší a květní zralosti dosahují asi po 4-6 letech. Pro zimování je možné doporučit teploty nad 10°C. Vzhovuje běžný půdní substrát a nepravidelná zálivky v teplých měsících. Roubování není vhodné ani nutné.

Poznámky
M.madisoniorum je výjimečný kaktus. Pro svoje téměř beztrnné, masivní a těžké stonky je obdobou mexického pejotlu. Na rozdíl od něj má ovšem výjimečně krásné velké květy. Rozšíření v přírodě a jeho výskyt je malý a podle dnešních odhadů jde o druh ohrožený. Naleziště u Nazareth je však obtížně dostupné, takže je nepravděpodobné, že by někdo kvůli tomuto druhu podnikal šílenou cestu do tropické Amazonie. Lze jej velmi snadno množit ze semen a nasytit tak poptávku. Ovšem je to ještě jedna zajímavost. Pahorky, kopce a hory v okolí, které vyvstávají z amazonské džungle a představují zajímavé životní prostředí pro suchu odolávající rostliny. Takových je tam velmi mnoho, už pro jejich poznání stojí za to lokalitu navštívit. Před lety se objevila mutace M.madisoniorum, kvetoucí bílými květy. Jde pochopitelně o jedince, výjimku, ovšem o výjimku neobyčejně atraktivní.
Botanické zařazení, které je dnes navrhováno Bregmanem (1996), je nepochybně nejrozumější z těch, co jsou k dispozici. Je to ale otázka, nakolik blízký je taxon pojmenovaný M.madisoniorum var.pujupatii. Jeho naleziště leží o několik stovek kilometrů severněji (u dalšího mostu přes Rio Maraňon), ale v prostoru mezi těmito lokalitami je spousta přiležitostí pro kaktusy. S konečným verdiktem tedy počkejme na výsledky podrobnějšího průzkumu oblasti.

Literatura
Bregman R., The genus Matucana, 1996
Donald J.D., Variabilita in the sg. Matucana, Ashingtonia, 1: 16-18, 1973
Donald J.D., Matucana madisoniorum var.pujupatii, Ashingtonia, 2: 106-107, 1976
Donald J.D., New species from Rio Maraňon, Cact. Succ. J. US, 51: 51-56, 1979
Rauch W., Matucana madisoniorum var. madisoniorum, Kakt. und and. Sukk., 28: 80-85, 1966
Slaba R., Rod Eomatucana, Kaktusy, 22: 128-132, 1986

Autoři
Text: J.Říha.
Foto: J.Král. Na snímku je rostlina u původní lokality u osady Rentema, prov. Cajamarca v Peru.