Název
MAMMILLARIA BOOLII Linds.
 

Taxon
Mammillaria boolii Lindsay, Cact. Succ. J. (US), 25 : 48, 1953
Druh byl pojmenován po svém objeviteli Herbertu W. Boolovi z Phoenixu v Arizoně, USA.

 

Popis
Tělo
drobné, téměř kulovité, 35 mm vysoké, 30 mm v průměru, zpravidla jednotlivě, zřídka odnožující; epidermis světle šedozelená až šedě modrozelená. Kořen kratší, řepovitý. Bradavky oblé, v řadách 5:8; areoly okrouhlé, asi 2 mm v průměru, s trochou bílé krátké vaty, axily zpočátku mírně vlnaté, později holé. Okrajové trny tence jehlovité, bílé, až 15 mm dlouhé, v počtu 20, paprskovitě rozložené; středový trn jeden, odstávající, až 20 mm dlouhý, silně háčkovitý, silnější než okrajové, u báze žlutavý, ke špičce plynule tmavší, v háčku až tmavohnědý.
Květy
četné, velké, široce otevřené, asi 25 mm dlouhé a 25-40 mm široké; vnější okvětní lístky se širokým bělavým či narůžovělým okrajem a výrazným (hlavně na spodní straně) nazelenalým středním proužkem; vnitřní okvětní lístky po celé ploše stejnoměrně purpurově růžové; tyčinky světle lila růžové; prašníky sytě žluté; blizna se sedmi delšími laloky světle zelená. Světle zelená poupata vyrůstají brzy na jaře z axil okolo temene.
Plody
oranžové až žlutohnědé, 15-30 mm dlouhé.
Semena
černá.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány. Tento druh je uniformní, rostliny nevykazují žádné podstatné odchylky.

 

Výskyt
Naleziště typu je Mexiko - Sonora, San Pedro Bay, jižně od San Carlos Bay. Celá tato oblast je mimořádně suchá a teplá.

 

Pěstování
Roste dobře na vlastních kořenech při dostatku přímého slunce a tepla v dobře propustném substrátu a mírné zálivce. Za chladu ve vlhkém substrátu snadno uhnívá od kořenů, proto se často pěstuje roubovaná. Takové rostliny rostou rychleji, již tříleté semenáče jsou květuschopné. Pravokořenné rostliny jsou však vzhlednější, hustější a drobnější a o to více vyniknou velké květy. Kvete ochotně a opakovaně od jara do pozdního léta. Zimování při 10-12 stup. C (nikdy ne pod 8 stup. C), raději světlé vzhledem k poměrně časné násadě poupat. Rozmnožuje se hlavně výsevy, odnožuje jen zřídka. Roubování je vhodné jen u malých semenáčků, které jsou choulostivé. Později je vhodné pěstování na vlastních kořenech.

 

Poznámky
Kolem roku 1952 byla některými zahraničními firmami rozšiřována pod jménem Mammillaria buxbaumiana.
Podle Huntova rozdělení mamilárií z roku 1971 patří do podrodu Mammillaria, sekce Hyrochylus (s vodnatou tělní tekutinou), série Ancistracanthae. Tato série je dále dělena na čtyři skupiny a několik samostatně stojících druhů. M.boolii je zařazena do skupiny spolu s M.dioica, M.blossfeldiana, M.("Bartschella") schumannii a několika dalšími. Nejblíže příbuzná a podobná je M.insularis z ostrova Ventana a poloostrova Baja California (Los Angeles Bay), která se odlišuje tmavými středovými trny a řepovitým kořenem. Svým vzhledem je však velmi charakteristická a tedy snadno identifikovatelná.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3456-3457, 1961
Habermann V., Kaktusy 75, 11 : 28-30, 1975
Hunt D. R., Jména mamilárií v běžném užívání, 1.část A-M, p. 14-15
Klikar J., Kaktusy 82, 18 : 58, 1982

 

Autoři
Text zpracoval Jan Klikar.
Snímek rostliny pořídil ve vlastní sbírce Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a jedna