Název
LOBIVIA TIEGELIANA Wessn.
 

Taxon
Lobivia tiegeliana Wessner, Beitr. Sukk. - Kunde und Pfege, 3: 49, 1939
Hymenorebutia tiegeliana (Wessn.) Ritt., Kakteen in Südamerika, 2: 586, 1980
Jméno bylo zvoleno na počest Ernsta Tiegela, pěstitele kaktusů z Duisburgu v Německu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo odnožující, kulovitý, až ploše kulovitý, až 70 mm široký a vysoký, temeno mírně vpadlé, epidermis lesklá, zelená až hnědozelená. Žeber 18-30, přímá, nízká, zaoblená, příčnými zářezy rozdělená na hrboly, areoly 6-10 mm od sebe vzdálené, oválné, až 3 mm dlouhé, zpočátku kryty krátkou šedou plstí. Okrajových trnů až 15, přilehlé, štětinovité, zahnuté, někdy vzájemně propletené, až 10 mm dlouhé, rohovinově žluté s červenohnědou špičkou. Středový trn 1, někdy až 15 mm dlouhý, kaštanový až černohnědý, na bázi světlý, zahnutý.
Květy
štíhlé, nálevkovité, 40-50 mm dlouhé a 55 mm široké, vnější okvětní lístky úzké, ven zahnuté, nazelenale purpurové nebo nazelenale karmínové, vnitřní okvětní lístky kopinaté, s úzkou špičkou, purpurové, fialovočervené, vzácně bílé. Květní trubka štíhlá, 25-30 mm dlouhá, zelená až šedozelená, se světlejšími šupinami, porostlá šedými, bělavými a hnědými vlasy; tyčinky ve dvou sériích, jedna v dolní části, druhá na horním okraji trubky; nitky tmavě purpurové a růžovofialové, prašníky žluté, čnělka i blizna zelená až žlutavě zelená.
Plod
vejcovitý až kulovitý, až 10 mm velký, polosuchý, světle zelený.
Semeno
kulovité až mírně protáhlé, až 1.5 mm dlouhé a 1 mm široké, hilum bazální, testa matně černá, důlkovaná.

 

Variety
Lobivia tiegeliana je velmi variabilní druh, jak v délce, barvě i počtu trnů, tak i ve velikosti a barvě květů. Bylo popsáno několik taxonů, z nichž některé jsou dnes řazeny na úrovni variet.
var. ruberrima Rausch má květy čistě červené,
var. pusilla (Ritt.) Rausch je drobnější, jen 40 mm velká,
var. flaviflora (Ritt.) Rausch kvete žlutě a
var. cinnabarina Frič (Roeley je robustní, až 70 mm velká s květem špinavě fialově červeným, což je dobře známá Fričova L.graulichii var.cinnabarina.
Dále jsou uváděny
var. distefanoana Culm. s kratšími trny a
var. dimorphipetala Ritt. s karmínovým květem a dlouhými vnějšími okvětními lístky. Tyto dvě variety bývají některými autory řazeny jako synonyma nominátní variety.

 

Výskyt
Lobivia tiegeliana roste v jižní Bolívii v okolí města Tarija v nadmořské výšce 2000 až 2500 m.

 

Pěstování
Lobivia tiegeliana roste dobře na vlastních kořenech. Roubované rostliny narůstají do nepřirozených velikostí a nadměrně odnožují. Propustný substrát, světlé stanoviště a dostatek čerstvého vzduchu jsou základem pro zdárná růst. Zálivka musí být nárazová po dostatečném proschnutí substrátu. Zimní stanoviště světlé a suché s teplotami kolem 10°C je zárukou bohatého kvetení v nadcházejícím roce. Výsev bývá obvykle bez problémů. Jediným nedostatkem je pomalý růst semenáčů. Odnože ochotně zakořeňují, často mají kořeny už na mateční rostliné.

 

Poznámky
Lobivia tiegeliana je proměnlivý druh, který v historii prodělal několik taxonomických změn. Backeberg zařadil L.tiegeliana do jedné řady s L.schieliana Ritter a Rausch zase do příbuzenstva L.haematantha a L.aurea (Ritter ovšem do rodu Hymenorebutia). Ullmann ji řadí vedle L.cinnabarina. V každém případě stojí na rozhraní rodů Echinopsis a Lobivia. Trochu nejasná je situace u L.peclardiana a jejích variet var.albiflora a var.winteriae. Bývá označována za křížence, Backeberg soudí, že mezi Lobivia tiegeliana a Echinopsis kratochviliana. Dle Ritterova tvrzení (1980) semena L.peclardiana pocházejí ze sbírky jeho sestry H.Winterové a omylem či záměrně byla vydávána za Ritterův sběr. Sám Ritte nalezl L.tiegeliana už v roce 1931 a L.peclardiana byla popsána Krainzem až v roce 1948. Je také pravdou, že velká variabilita L.tiegeliana svádí k opylování různých forem mezi sebou a v evropských sbírkách lze už jen stěží určit co je "čistý druh" a co kříženec.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1475, 1959
Rausch W., Lobivia 85, p. 133, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 586, 1980
Slaba R., Lobivia tiegeliana var.pusilla (Ritt.) Rausch - jedna z nejmenších lobívií, Kaktusy, 34: 28, 1998
Stuchlík S., Lobivia tiegeliana Wessner, Kaktusy 22: 2, 1986
Šída O., Lobivia tiegeliana Wessn. var cinnabarina (Frič) Rowley, Atlas kaktusů, 6: 12, 1991
Ullmann J., Pokus o smír aneb formální rozdělení rodu Lobivia, Kaktusy, 28: 5, 1992

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Petr Kotek ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a devet