Název
FRAILEA ALACHRIPORTANA Backeb. et Voll
 

Taxon
Frailea alachriportana Backeberg et Voll, Arqu. Jard. Bot.., Rio de Janeiro, 9: 174, 1949
Jméno alachriportana se vztahuje k pojmenování stanoviště v blízkosti Porto Alegre.

 

Popis
Tělo
stonek válcovitý, u báze tenčí než v horní části, solitérní, až 60 mm dlouhý a 20 mm široký. Pokožka zelená; bradavky uspořádané v 13-19 řadách, 2 mm vysoké, areoly na hrbolu bradavky, 2-3 mm od sebe vzdálené, oválné, 1-2 mm široké, s bílou plstí. Okrajových trnů 10-15, nejkratší nahoře, všechny nažloutle bílé, 1-5 mm dlouhé, poněkud odstávající, hustě pokrývají tělo; středové trny většinou 2 (často i 3), asi 4-8 mm dlouhé, trochu ohnuté, spodní o něco delší, odstávající, všechny trny hnědě zbarvené.
Květy
25 mm široké a 30 mm dlouhé, vyrůstají z temene; okvětní lístky citrónově žluté, lesklé, kopinaté, 20 mm dlouhé a maximálně 5 mm široké; prašníky a čnělka nažloutle bílé, blizna většinou se 6 bělavými, až 3 mm dlouhými laloky; trubka 9-10 mm dlouhá, nálevkovitá, nahoře nažloutlá, u báze nad květním lůžkem načervenalá.
Plod
kulovitý, až 10 mm vysoký a 7 mm silný, dole často načervenalý a téměř holý, v horní části pokrytý šedohnědou vlnou a hnědými štětinami.
Semena
přilbovitá, 1,5 mm dlouhá a 1 mm široká, červenohnědá až hnědá, hladká, se silně vypouklým okrajem hila, hilum oválné a šikmé.

 

Variety
Frailea alachriportana jako všechny sloupkovité fraileje patří mezi velmi variabilní rostliny, které jsou v bouřlivém vývoji a vytvářejí značné množství stanovištních forem. Žádná z nich nebyla přesně popsána.

 

Výskyt
Rozšíření je situováno na pahorky v okolí Porto Alegre, v brazilském státě Rio Grande do Sul, na jihovýchodě až ke Colonia de Itapua. Roste na kamenitých, plochých i svažitých místech hospodářsky nevyužíbaných ploch. Největší exempláře rostou na zastíněných místech v humusu, menší mezi trávou nebo ve vrstvě mechu na kamenech.

 

Pěstování
Pěstování tohoto druhu není obtížné, stejně jako všechny fraileje dává přednost polostínu. Na jaře a v létě vydatněji zaléváme. Na podzim je vhodnější mlžení a rosení. Substrát dostatečně propustný s mírně kyselou reakcí. Sázet je vhodné do větších nádob, tak aby bylo dost místa pro řepovité kořeny. Přezimování okolo 10°C, může být tmavé, suchou periodu přezimování je vhodnější zkrátit na 3 měsíce a již brzy na jaře dodat trochu vody. Rostliny často vytvářejí kleistogamní květy. Výsev je snadný a semenáčky dobře rostou.

 

Poznámky
Mezi odborníky na rod Frailea nepanuje jasný názor o ohraničení tohoto druhu. F.Ritter považuje Echinocactus gracillinus Lemaire (1839) za synonymum k Frailea alachriportana Backeb. et Voll, ne ale za Echinocactus gracillinus K.Schumann (1899), který Ritte v roce 1979 překombinoval jako Frailea pseudogracillima. V současnosti se nejvíce prosazuje názor na uspořádání celé skupiny sloupkovitých frailejí jako taxony podřazené k Frailea gracillima se subsp. alachriportana a subsp. horstii. Toto uspořádání nebylo dosud platně publikováno. Vyobrazená rostlina představuje sběr
- PR 155, který je veden pod jménem Frailea alachriportana v.fulvispina n.n., který se od typu liší hustším otrněním.

 

Literatura
Backebergr C., Arqu. Jarde. Bot. - Rio de Janeiro, 9: 174, 1049
Gerloff N., Kakt. und and. Sukk., 43: 20, 1992
Prestlé K.H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 113-115, 1997

 

Autoři
Text: Berka.
Foto: Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a dve