Název
COPIAPOA DESERTORUM Ritt.
 

Taxon
Copiapoa desertorum Ritter, Kakteen in Südamerika, 3: 1060, 1980
Jméno druhu je odvozeno od charakteru krajiny, kde se druh vyskytuje (desertorum = pouštní, v poušti se vyskytující).

 

Popis
Tělo
stonek silně odnožující, tvořící trsy až 0,5 m vysoké, se silným řepovitým kořenem, jednotlivé hlavy až 100 mm široké (i širší), zelené, s plstnatým plochým temenem; žeber 10-15, asi 10-30 mm vysokých, se slabými vrypy; areoly 5-8 mm široké, s hnědavou šednoucé plstí, asi 10 mm od sebe vzdálené. Trny černé, šednoucí, šídlovité, rovné nebo lehce zahnuté; okrajové trny v počtu 7-12, až 40 mm dlouhé; střední trny v počtu 2-6, silnější než okrajové, 20-50 mm dlouhé.
Květ
žlutý, zevně načervenalý, z temene rašící, blizna i prašníky žluté.
Plod
asi 15 mm široký, kulovitý, s červenými šupinami.
Semeno
1,4x0,9x0,6 mm velké, černé lesklé.

 

Variety
Variety nebyly popsány. Druh sám obývá poměrně omezený areál výskytu, proto i vnitrodruhová variabilita je zanedbatelná.

 

Výskyt
Ritter našel populaci těchto čilských rostlin v r.1956, v blízkosti Cifuncho (asi 26°40'j.š.), v blízkosti pobřeží. Ritter nabízel semena pod č. FR 529. Sbíral tu i Karel Kníže, semena distribuoval pod čísly KK 34, KK 643 a KK 1436. Ve stejné oblasti se nachází i další kopiapoa - C.rupestris.

 

Pěstování
Kopiapoe z oblasti jižně od Taltal jsou obvykle pěstitelsky obtížnější. Vyžadují velmi opatrnou zálivku, maximum slunce. Teploty při zimování by neměly klesat pod 10°C. Semena sice uspokojivě klíčí, na svých kořenech však rostou jen velmi pomalu, proto je lépe semenáčky brzy roubovat. Semena jsou u nás nabížena velmi zřídka, to nejen proto, že rostlin u nás je jen málo, ale i proto že rostliny v našich sbírkách kvetou jen výjimečně.

 

Poznámky
V našich sbírkách je tento druh rozšířen jen velmi zřídka, přesto že semenáčky jsou vzhledově poměrně atraktivní. Taylor se domnívá, že C.desertorum je blízce příbuzný, ne-li totožný s C.rupestris. Blízkou příbuznostpotvrzuje i Ritter a domnívá se, že blízká příbuznost existuje i k C.rubriflora, která roste severněji. Další odborníci na tento rod (Schulz a Kapitany) studovali v devadesátých letech lokalitu s neblahým zjištěním, že většina rostlin je na lokalitě z neznámých důvodů mrtvá.

 

Literatura
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 95, 1966
Butcher D., The genus Copiapoa, Calandrinia, p. 41-71, 1992
Schulz R., A.Kapitany, Copiapoa, p. 90-105, 1996
Taylor N.P., Cact. Succ. J. (GB), 43: 46-60, 1981

 

Autoři
Text. Václav Dvořák.
Foto: na lokalitě R.Šubík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a jedna