Taxon
Cintia knizei Říha, Kaktusy, 31: 35-39, 1995
Copiapoa knizei (Říha) Halda, Cactaceae etc., Bratislava, 8: 134, 1998

Popis
Tělo
stonek kulovitý asi 30-50 mm velký, s výraznou nazelenalou podzemní protáhlou bází a řepovitým kořenem, zelená vrcholová část stonku dělená do oblých polokulovitých hrbolů, seřazených do 5-7 spirál, hrboly ploché, hladké a lesklé, na vrchní straně s příčně protáhlou až 10 mm dlouhou a silně vlnatou areolou. Trny u dospělých rostlin chybějí, v dětském stádiu přítomny v počtu 3-6, jemné, tenké, vlasovité až štětinovité, asi 4-8 mm dlouhé, sklovitě průsvitné, nepíchavé.
Květy
vyrůstají z nejmladších areol v temeni a jsou zapuštěny hluboko v areole mezi bradavkami, asi 20-35 mm velké, při rozkvětu široce nálevkovité až talířovité, složené z řídkých kopinatých hladkých celokrajných lístků, tyčinky vyplňují celý objem květu, prašníky běložluté, tyčinky žluté, pestík běložlutý, bělavý perikalpel je v době kvetení uložen hluboko v areole mezi bradavkami.
Plod
se ve zralosti prodlužuje, má kyjovitý tvar a je asi 10-20 mm dlouhý; oplodí blanité, bělavě hnědé, rychle vysýchá a rozpadá se.
Semena
asi 1,2x0,7 mm velká, mírně zahnutá, s hladkou lesklou černou testou, vnější stěny testy bez mezibuněčných jamek.

Variety
Na dosud známých nalezištích byly K.Knížetem rozlišeny dvě populace označené provizorními jmény C.napina n.n. (KK1768, KK 2150) a C.subterranea n.n. (KK 1815). Při podrobnějším studiu bylo zjištěno, že jsou si navzájem velmi blízké a není nutné je rozlišovat jako samostatné taxony (ani variety). Je však možné, že budou objevena další stanoviště.

Výskyt
Cintia je rodem, který je znám jen z malé oblasti v provincii Nor Cinti ve střední části Bolivie. Typová lokalita leží v nadmořské výšce mezi 4000 a 4200 metry, v okolí osady Otavi (provisorní jméno Cintia napina n.n.) druhé naleziště se rozkládá v okolí Lecori (Cintia subterranea n.n.) ve výšce asi 4200 m. Vegetace v nadmořských výškách okolo 4000-4200 m je poměrně chudá, z kaktusovitých se společně vzskytují Parodia maasii a Oreocereus fossulatus, v nižších polohách ve stejném údolí rostou na stráních druhy rodů Sulcorebutia, Parodia a Weingartia. Rostliny C.knizei obývají nehostinné kamenité plotny a nánosy štěrku, často slepené jemným jílem.

Pěstování
Podle výskytu vysoko v horách, jsme od začátku předpokládali, že má vysoké nároky na slunce, podobně jako např. Neowerdermannia, přitom že dobře toleruje nízké teploty, rychlé vyschnutí a spíše vlhčí a studené zimování. Dovezené rostliny jsme zprvu roubovali, abychom tak rychle získali květy a semena. Dospělé rostliny, jak jsme zjistili my i prátelé v Itálii a na Maltě, však dobře rostou spíše ve vlhčím prostředí. Naopak prudké slunce je často popálí. Zjistili jsme také, že roubované rostliny po silné zálivce a ve vlhkém prostředí silně trpí pukáním a praskáním. Puklina může sahat až do středu stonku a při následném růstu pak na rostlinách vznikají nehezké tvary. Praskliny rychle a dobře zarůstají kůrou a život rostlin tím není ponejvíce ohrožen, vzhled však potom není dokonalý. Pukání roubovanců lze omezit velmi opatrnou zálivkou a omezením přihnojování podnoží na minimum. Přesto se zdá být jedinou obranou pravokořenné pěstování, i zde ovšem s opatrnou mírnou zálivkou. Množení ze semen máme také již vyzkoušené. Klíčenci rostou zprvu téměř nitkovitě a nezřídka začnou tloustnout až teprve při délce 1 cm. Jsou proto v prvních měsících života značně citlivé a snadno se mechanicky poškodí i při prudší zálivce seshora. Zhruba 1 cm široké semenáče však již rostou na vlastních kořenech poměrně spolehlivě, doporučit lze minerální drťový substrát.
Snímek: R.Šubík.

Poznámky
Rod Cintia Kníže et Říha byl ustanoven v roce 1995 a zahrnuje jediný druh trpasličího, v přírodě téměř v podzemí rostoucího kaktusu, C.knizei. Byl objeven K.Knížetem již v roce 1969, nálezce jej však považoval za zakrnělého jedince z rodů Sulcorebutia nebo Weingartia, který se zatoulal do nevhodných vysokohorských poloh. Teprve při následných sběrech ve stejné oblasti (1987) bylo nalezeno větší množství téměř shodných rostlin, a ještě později byly tyto trpasličí kaktusy nalezeny také v okolí Lecon. Zařazení do v té době známého systému kaktusů bylo obtížné. Několik let jsme studovali stavbu stonku, který má charakteristické příčně protáhlé areoly, v dospělosti zcela beztrnné, květy připomínají květy rodu Copiapoa, a již v popisu jsme uvažovali o možnosti zařadit ji mezi známé druhy rodu Copiapoa. Ovšem celá řada dalších znaků toto případné zařazení nepodporuje. Také růstové fáze klíčenců a malých semenáčů mnohem spíše připomínají rody Sulcorebutia nebo Weingartia, ovšem stejné podobnosti lze objevit při porovnání s Neowerdermannia. Velmi zajímavé je i zjištění, že Cintia není v naprosté většině provedených pokusů samoopylitelná vlastním pylem. Semena jsme však získali po opylení pylem jiných kaktusů - Copoapoa laui, Gymnocalycium ritterianum, Sulcorebutia crispata, Weingartia westii. S žádným z uvedených druhů se však Cintia skutečně nekříží, tj. potomstvo (dnes již kvetoucí semenáče) je zcela shodné (stavba stonku, květů a semen) s mateřskými rostlinami (Cintia). Povedlo se také reciproké opylení pylem Cintia květů Weingartia westii. Potomstvo z W.westii je dnes (v roce 1998) 2 roky staré, roubovanci při velikosti 2 cm však vykazují redukci otrnění a to by snad mohlo znamenat, že právě W.westii je předkem rodu Cintia, která následně ve vysokých polohách v nepříznivých podmínkách redukovala velikost stonku, "schovala" se pod zem a proto ztratila trny. Stejně tak je možné spekulovat o tom, že C.knizei a W.westii měly společné předky. Stejně lze ovšem argumentovat podobnostmi s rodem Neowerdermannia a tak příjmout i zařazení do tohoto rodu. Stále tedy zůstává otázka, kam tento trpasličí kaktus vlastně náleží? Doporučujeme raději zachovat samostatnost rodu Cintia, alespoň do té doby, než budou k dispozici skutečné znalosti všech detailů o této zvláštní rostlině, včetně rozsáhlejších průzkumů a studia nalezišť.
Kombinace Cintia do rodu Copiapoa provedená Haldou 1998 je velmi problematická a je zřejmě založena na pozorování chybně určené rostliny, zřejmě se jedná o Copiapoa hypogea nebo C.humilis a není proto správná.

Literatura
Medici A.J.A. et R.Zahra, Cintia a new Bolivian miniature, The Cactus File, 2: 6-8, 1996
Říha J. et K.Kníže, Cintia, nový druh střední Bolivie, Kaktusy, 31: 35-39, 1995
Říha J. et K.Kníže, Cintia, Eine neue Kakteengattung aus Mittelbolivien, Kakt. u. a. Sukk., 47: 209-212, 1996

Autoři
Snímek: R.Šubík.
Text: J.Říha.